Babice a Šternberk

9. května 2015 v 20:00 | T(h)om |  Města a místa
Ve čtvrtek jsme s kolegyní Mirkou byli navštívit v Babicích jednu už bývalou kolegyni, která tam bydlí. Po příjezdu a dlouhém vykecávání u ní doma jsme konečně taky vylezli ven, protože by byla škoda v takovém krásném počasí sedět v obýváku. Babice nejsou nic velkého. Jde o malou vesnici poblíž Šternberka, takže prošlou jsme ji měli celkem rychle. Přímo z Babic moc fotek nemám a zde je jich jen pár k nahlédnutí:


Tohle je taková tamní hlavní třída

Malý parčík u křižovatky. Babice jsou celkově obec pěkná a udržovaná.

Restaurace pod hrází Kamenného rybníka

Kamenný rybník

Rybník se sice jmenuje Kamenný, ale přiléhavější by bylo Zarostlý. Ovšem i tak hezký.

No a mají tu dokonce i fotbalové hřiště s hospůdkou, kde jsme poseděli posledních pár minut návštěvy. Pak, když zbývalo asi 15 minut do odjezdu vlaku zpátky domů, jsme se rozloučili a vydali se směrem k železniční zastávce.

Už jsme byli skoro tam, když najednou proběhl následující rozhovor:

"Hele, ten Šternberk je ale fakt blízko, co?"
"Hm, prej asi dva kiláky."
"To asi tam po té polňačce, ne?"
"Asi jo"
...... chvilka mlčení
"Jdem? Za hoďku a půl odtamtud stejně jede další vlak"
"Hm... Budou tam mít zmrzku! - Jdem?"
"Tak jo"

Na místě jsme se otočili a totálně změnili původní plán na návrat. Vidina zmrzliny byla příliš lákavá. A vlak počká.

Očividně teprve nedávno vyasfaltovaný kus polní cesty brzy skončil, tak nezbylo než se vydat přímo po poli. Pochopitelně v obuvi a oblečení, které s něčím takovým nepočítalo, ale zvládli jsme to. Drželi jsme se okraje zahrádkové kolonie, která z druhé strany přiléhá k asfaltové silnici. Teoreticky jsme taky mohli jít po asfaltce, ale to nám přišlo málo adrenalinové.

Úspěšně jsme došmajdali k tomuto rybníčku a objevila se menší komplikace v podobě plotu a železniční tratě.

Zrovna kolem nás profrčel jeden motoráček, a protože trať je zde pouze jednokolejná, měli jsme díky tomu dost času na bezpečný průchod.

Sotva nás vlak minul, sešli jsme dolů a po kolejích zdolali asi 150 metrů k silničnímu nadjezdu, pod nímž plot končil a kde se dalo vystoupit na silnici na druhé straně.

No, a byli jsme ve Šternberku.

Teď bylo potřeba najít centrum a nějakou tu cukrárnu, což se nakonec ukázalo být složitější, než se zdálo na začátku. Oba jsme sice měli pocit, že najít náměstí nemůže být problém, ovšem v praxi to problém byl docela zásadní. I proto, že jsme několikrát prošli poblíž, ale hned na to zase odbočili do nějaké postranní uličky. Na fotce je říčka Sitka, která městem protéká.

"Centrum tu zdá každej blbec, ale kterej turista si projde i tohle?". Věty tohoto typu se staly naším osobním ujištěním, že vlastně ani tak nebloudíme, jako poznáváme. A nějakou dobu do vážně fungovalo:) Vůbec nevadilo, že některá místa jsme prošli dvakrát nebo třikrát, i když to už nám samotným začínalo být trošku blbé.

Čas ovšem brzy pokročil a bylo jasné, že chceme-li stihnout vlak, musíme si s tím poznáváním pospíšit. Podle různých průvodních znaků se zdálo, že se situace obrací k lepšímu.

Jedna z uliček - dá se říct, že už poblíž cíle.

Věže kostela na Horním náměstí byly znakem, že jsme s hledáním centra uspěli.

Hlavním cílem však byla zmrzlina, a zde jsme bohužel žádnou prodejnu této pochoutky nenašli. Bylo třeba hledat dál.

Ani na dalším náměstí o něco níže jsme nenarazili na žádnou cukrárnu, ale pak jsme si všimli šipky na jednom z domů. Odkazovala do zapadlé uličky pod náměstím a nápis ZMRZLINA byl celkem jasný.
A haleluja! - Dobré dílo se zdařilo. V uličce se skrývala malá cukrárnička a měli i zmrzlinu. Točenou i kopečky. Já jsem z principu pro zmrzlinu točenou, a když už byla pistáciová s vanilkovou, nebylo co řešit. Oba jsme si dali velkou porci. Musím říct, že zmrzlina byla vynikající. Tak dobrou všude nemaji a my jsme si opravdu, ale opravdu a navíc zaslouženě pošmákli.

Paní z cukrárny nás nasměrovala k nádraží, které jsme pak bez potíží našli a stihli i potřebný spoj. Takže to byla zase jednou taková sice malá, ale osvěžující akcičkaÚžasný