Naučná stezka Pasák

1. května 2015 v 13:42 | T(h)om |  Túry a procházky
Původně jsem chtěl ve čtvrtek zase vyrazit na kole, dokonce i trasa už byla naplánována a zakoupen nový neojetý plášť na zadní kolo. Protože mi však dorazil ze servisu reklamovaný objektiv, rozhodl jsem se pro změnu udělat si zase po čase výlet pěší, abych sklíčko otestoval v terénu. Jenže kam se vydat? Po poflakování se kolem města, což jsem provozoval několik posledních dnů, možná i týdnů, už to chtělo něco pořádnějšího. A tak jsem si vzpoměl na Pasáka. To jsou skály a stejnojmenná naučná stezka poblíž městečka Branná. S Věrkou ze Šternberka jsme se tam pokoušeli dostat už dvakrát a pokaždé neúspěšně. Po druhém nezdaru jsem si škaredě zanadával, že na nějakého blbého Pasáka se příště můžu leda tak vy... - však víte co, ale jaksi ve mě pořád hlodal ten pocit nedokončené akce, který volal po naplnění. No a tak bylo o místě terénního testu objektivu jasno. Veškerých podrobných informací ohledně této stezky je na internetu plno, tudíž se vyhnu nošení dříví do lesa, potažmo sov do Athén, a místo dalšího obsáhlého odstavce sem hodím jen odkaz na stránku webu eJeseníky, kde se všechno dočtete. Zaměřím se opět hlavně na pořízené fotky a krátké popisky toho, jak se po této stezce šlape. Podtitulek článku by tedy mohl být Naučná stezka Pasák v obrazechÚžasný

(jpg) CELKOVÁ DÉLKA STEZKY JE CCA 12,5 KM


Do Branné jsem dojel kombinací autobusu a vlaku. Tamní vlakové nádraží je skvělý výchozí bod. Na fotce první domy, které při cestě od nádražní budovy uvidíte. Tam, co stojí ty auta, se nachází i první cedule stezky. Já jsem si stezku prošel opačným směrem, než jaký se asi předpokládá, protože byl výhodnější kvůli světlu na focení. Každý může samozřejmě jít jak chce.

Další část stezky vede podél toku říčky Branné, nejprve po levém a pak po pravém břehu. Následně začneme stoupat po pěšině do kopce.

Asi uprostřed stoupání dojdeme k Mariánskému prameni. Místo je upravené a voda tekla. Já však měl ještě vlastní zásoby, tak jsem ani neochutnal. Zbytek stoupání do centra městečka se odehrává po něčem, co kdysi nejspíš bývalo schodiště, nyní bych tomu ale tak raději neříkal.

Náměstí a radnice v Branné. Nedaleko stojí i postupně renovovaný hrad Kolštejn.

Pokračujeme po silnici kolem domů za radnicí a okolo hřbitova až na konec obce.

Tam nás značka vyvede na svažitou louku s výhledem na Šerák a Keprník.

Z této louky vede značka přes silnici a pak takovým příkopem v lesíku mezi silnicí a loukou. Mě přišlo lepší jít ještě kus po louce a v místě mezi dvěma řopíky zabočit doprava. Tam už se dostaneme zase na tu "oficiální" stezku, ovšem na loukách je rozhodně lépe než v křoví.

Pozůstatky vojenského opevnění mám spojeny spíš s oblastí Králicka, ale i zde jich najdeme víc než požehnaně. Nějaký se skrývá skoro pod každým větším remízkem v poli.

Dojdeme i k většímu bunkru nesoucí označení "U trati". U něj stojí jedna z informačních cedulí naučné stezky - chorobní anglofilové by řekli čekpojnt. Následně půjdeme po mezi nad silnicí směrem k Ostružné (větrníky na obzoru jsou skvělým orientačním bodem) , ale zde u železničního přejezdu sestoupíme dolů, přejdeme koleje i asfaltku a hned po další mezi zamíříme dolů k říčce.

Pro snazší sestup tu máme dřevěné schody a lávku, po níž předeme na druhý břeh.

Zde se dostaneme na území přírodní rezervace Niva Branné. Niva samotná je kousek pod námi, protože stezka vede po louce nad ní. Parádní procházka. Dokonce se mi tu podařilo z křoví vyplašit srnku. Neúmyslně, to je jasné stejně jako fakt, že než jsem ji stačil vyblejsknout, byla v čudu.

Z luk se u dalšího zastavení stezky cesta zvedá a přes okraj lesa překonává malý kopeček. Kdo se tady zafuní, ať počítá s tím, že za Banjalukou to bude ještě o dost horší.

Po další louce se dostaneme na rozcestí Nad Splavem. Stezka vede doprava, dolů po štěrku.

Splav zde není myšlen jako jez, ale jako maličká osada Splav, tvořená jen několika málo domky. Tohle je nejvýstavnější a taky nejviditelnější z nich.

Od osady pak půjdeme silnicí podél toku Branné. Místy ještě narazíme na samostatná stavení, většinou v málo utěšeném stavu.

Říčka Branná mezi Splavem a Banjalukou

Hájovna Banjaluka je dobře známá téměř všem, kdo někdy šli hřebenovku ze Šeráku přes Keprník a Vozku. Pokud totiž nepokračovali přes Vřesovku na ČH sedlo, velmi pravděpodobně se tudy vraceli do Branné k vlaku. Dnes tato budova patří Lesům ČR a.s. a slouží v podstatě jako hájovna, ale kdysi zde bývalo překladiště železnice, po níž se do údolí dopravovalo dřevo vytěžené v horách. Musím dodat, že se tu právě buduje a pozemek kolem hájovny dostává novou podobu.

A teď přijde na řadu ten hlavní stoupák, o kterém jsem se zmiňoval prve. Podle rozcestníku dělí Banjaluku od Alojzovských luk asi 1.5 km, ale rozhodně nečekejte selanku. Terén se zde citelně zvedá a než lesem dolezete až nahoru, zapotíte se.

Pařez u cesty (musel jsem se na chvíli vyfunět a tak jsem zastavil a udělal snímek).

Rozcestí Alojzovské louky. Mimo trasy NS Pasák tudy vede i zelená značka z Josefové. Na radost ze zdolání kopce je ještě brzy, další stoupání bude následovat.

To stoupání ale vede po opravdu krásných loukách, tak to zase tolik nevadí.

Dalších cca 150 metrů skrze les a jsme u vyhlídky. A klidně můžeme to napsat velkými písmeny - VYHLÍDKA, protože je skvělá. Určitě by byla, nebýt toho oparu. Ale i tak jsem se rozhledy směrem ke Králičáku pokochal. Tabulka se zakresleným panoramatem a popsanými vrcholy přijde rovněž vhod.

Dobré rozhledy jsou zde díky absenci stromů, a absence stomů je zde proto, že pod námi se rozkládají široké pastviny. Svědčí o tom nejen zaschlé kravince, ale taky elektrické hrazení. Během mojí vycházky zde bylo prázdno a dráty bez proudu, ale raději počítejte s tím, že příště to tak být nemusí. Přesto není nutné klesat na mysli. Rozhlížet se dá i od ohradníku a pokračovat dále taky. Těsně podél drátu totiž vede úzká pěšina.

Mezi dvěma stromy tu osamoceně stojí torzo malého kžížku nebo božích muk. Já se v tom prd vyznám.

Cesta lesem, stále po bílozelených značkách naučné stezky.

Cestou narazíme i na jiné skály, ale ty hlavní teprve přijdou.

Sešup dolů mezi stromy.

A jsme skoro u cíle. Tato cedulka značí hranici oblasti přírodní památky Pasák. Ke skále, která místu dala jméno, musíme ještě ujít asi 200 metrů.

Jde se vlastně po horní části mohutného útesu. Ten má poměrně členitý tvar, je plný puklin a rozsedlin a kdybych měl čas sejít dolů a vyfotit ho odspodu, byly by z toho zajímavé fotky. Bohužel jsem byl v časové tísni kvůli odjezdu zpátečního spoje, tak jsem to bral hopem.

Hlavní útvar - skála Pasák.

Pověst praví, že jde o zkamenělého pasáka, který si nevážil svěřeného ovčího stáda. Geologové by vám asi řekli něco o tvrdších sedimentech a o erozi, což už ale nezní tak zajímavě.

Dalším výrazným útvarem je Kovadlina. Při pohledu na něj je jasné proč se mu tak říká. Celý skalní masiv je mnohem rozlehlejší a členitější, ovšem jak už jsem napsal, na podrobnější průzkum nebyl čas.

Od skal je to už jen kousek na další louky. I zde je určité riziko, že sem jednou dojdete a cestu vám zahradí elektrický drát a stádo krav. Já měl štěstí, průchod byl volný. Kraví "koblížky" však opět dokazovaly, že se tu často místo turistů pohybuje něco většího.

Když jsem dorazil k úzké asfaltce mezi pastvinami, měl jsem původně v úmyslu opustit značku NS a vzít to přes Přední Alojzov. Bohužel do odjezdu vlaku zbývalo asi 30 minut a nemělo cenu riskovat. Pokračuji tedy dolů na lesní cestičku vedoucí k Branné.

Vlakové nádraží v Branné z druhé strany kolejiště.

Na druhou stranu se odstaneme takovým tunýlkem pod tratí. Je to docela dobrodružné, protože musíme slézt dolů kolem místa, kde padá voda malého potoka z lesa a projít hned vedle jeho toku, svedeného do strouhy.

No, a jsme zase tam, kde jsme začali. Zde už stačí odbočit doleva. K nádražní budově je to asi 150 metrů.

Pasák byl tedy konečně zdolán. Počasí jakštakš vyšlo. Celou dobu jsem šel v krátkém rukávu a nemrzl. Asi půlku trasy mi svílilo slunce, na zbytek se obloha zatáhla, ale nestěžuji si. Snad jen ty výhledy mohly být bez oparu. 12,5 km naučné stezky je zajímavá procházka vedoucí několika různými typy krajiny. Průměrně zdatného turistu nijak nezničí a přitom nabídne spoustu krásných zákoutí, takže doporučuji.

DÍKY ZA NÁVŠTĚVU:)

Koho by zajímala kompletní fotogalerie z výletu, má k dispozici tradiční Rajče, kam se dostane tímto tlačítkem:
 


Komentáře

1 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. května 2015 v 20:40

Já osobně neznám jiné výhledy, než ty s oparem :-)). Bez oparu jedině tehdy, když sebou nemám foťák ;).
Parádní výšlap! Líbí se mi ta lesní cesta a ten výhled - ten je opravdu nádherný. Pasák je hodně zajímavá skála. Jako kdyby to byly placaté kameny, naskládané na sebe. A u  Kovadliny je to vidět jěště zřetelněji. Skály mám ráda, proto jedu letos v létě znovu na Broumovsko..;).
Parádní dokument, Tomáši..:). A jsem ráda, že jsem měla kam napsat komentář..:). Odepisovat není třeba - já poslední dobou taky vůbec nestíhám. Tak zatím ahojky a těším se na další tvoje krásné fotky! :)

2 T(h)om T(h)om | Web | 6. května 2015 v 16:09

[1]: No, já ten opar taky mívám dost často (a teď nemyslím na rtu :-D ). Ale procházková trasa super, fakt se mi to líbilo, i když některá másta by mohla být klidnější. Na Broumovsku si jistě užiješ. Třeba v Adršpachu jsem slintal blahem nejen já, ale i moje polovička, což se hned tak nevidí. Moc díky za návštěvu a koment :-)
PS: Vracím se k předchozímu užívání komentů, tedy že nechám diskuzi pod článkem otevřenou jen určitou dobu a pak ji uzavřu.
Ještě jednou díky a měj se 8-)

Komentáře jsou uzavřeny.