Bohdíkovský lom a štola Mařka

28. července 2015 v 14:31 | T(h)om |  Túry a procházky
BOHDÍKOV - LOM (EKOZIS) - ŠTOLA MAŘKA - BOHDÍKOV


Obě místa uvedená v titulku jsem měl v merku už nějakou dobu. Bohdíkovský lom - ten dosud funkční, jsem naposledy navštívil jako zvídavé dítko, a to tak, že jsem se tam nevědomky zatoulal. Bývalou štolu jsem našel až mnohem později na internetu (v době mého dítkování ještě internet nebyl - ano, takový jsem stařec) a čistě ze zvědavosti se na ni chtěl podívat. Protože obé leží v těsné blízkosti, není problém zabít dvě mouchy jednou ranou. Ideálním výchozím bodem je (už zřejmě zavřená) hospoda U Seppla, kam je to z vlakového nádraží cobydup. Samozřejmě lze dojet i jinak, ale vlakem to jde taky. Tedy momentálně nejde, protože kvůli opravám trati jezdí místo vlaků náhradní autobusy, ale časem budou jezdit zase vlaky.

Vydáte-li se na cestu po kolejích, vystoupíte tady na železniční stanici Bohdíkov. Uličkou se dostanete na silnici, odbočíte vpravo a pak po nějakých 200 metrech přejdete most přes Moravu. Tam stojí zmíněná hospoda. Poblíž mě překvapuje blízký upravený plácek u řeky, kde zřejmě zcela nedávno vznikl jakýsi park. Zatím je tu jen pár cestiček sypaných štěrkem, nějaké stromky a pár houpaček, ale vypadá to dobře.


První část trasy je značena zelenou značkou. Ta vede přes Rovinku do Štědrákovy Lhoty, ale já se jí držel jen krátce. Přišlo mi škoda podívat se jen na hromadu šutrů a zasypanou štolu, když okolo je tak krásná příroda, tak jsem to vzal takovou malou oklikou. Ale o tom později. Každopádně je dobré vědět o té zelené značce a trefit ji zde na této pěšince začínající hned vedle zkrachovalé knajpy.

Značka vede do blízkého lesíku. Místy je znát, že to nebyl vždycky jenom lesík. Zde tomu nasvědčuje hromádka suti, o něco dál už bohužel halda odpadků pocházející nejspíš z rozpadající se navážky nad zamaskovanou skládkou.

Lesní cesta pokračuje doleva, značka však míří vpravo na uzoučkou pěšinku, po níž povede jen asi 100 metrů.

Poté se značená trasa zase napojí na trochu širší cestu a zamíří do luk. Na konci této aleje míří značka vzhůru po louce, ale já už jsem se nadále značky nedržel a šel prostě dál po cestě.

To, že sem z těch luk dám jen jednu fotku na ukázku je svým způsobem šizení, protože na relativně krátkém úseku se nalézá více nádherných míst, která si zaslouží snímek. Nechci však článek zahltit a tak spoléhám na to, že koho zajímá zbytek, klikne dole na odkaz k Rajčeti.

Poblíž Komňátky dojdeme na rozcestí, kudy vede žlutá značka z Rovinky dolů do dědiny. Já však volím neznačenou odbočku doleva. Hned vedle těch božích muk stojí ještě jedna cedule, o poznání méně idylická. Píše se na ní, že volně pobíhající pes neukázněných návštěvníků poblíž zabil březí srnku - vše doplněné obrázky.

Pokračuji po pěšině mezi loukami k vysílači na protějším svahu. Je to sice trošku mimo trasu, ale ne moc a bude to stát za to. U remízku se objevují první varovné tabulky související s lomem.

Stačí přejít asi 10 metrů trávy a jsme u hrazení, přes nějž je vidět koncová část lomu. Zatím však nechávám lom lomem a šetřím si jej na později.

Cestou k vysílači pomalu stoupám a otevírají se stále hezčí scenérie luk a okolních kopců.

Tohle je panorama složené z více fotek. Nalevo jsou vidět komňátecké domky, napravo část lomu.

Vysílač na bezejmenném kopci jako takový není ničím zvláštní. Prostě kovová věž s anténami u špičky, ale stejně je to jakýs-takýs vrchol a turistická čest velí k němu dojít.

No a pak přichází na řadu plán dostat se do lomu. Vede k němu nenápadná pěšinka, na kterou jdu přímo přes louku, protože je dobře vidět.

Že jde o pěšinku nenápadnou a nepoužívanoiu dokazuje i její stav a míra zarostlosti travou.

Na konci pěšiny ještě přelézt nízký kamenný val a jsem tam. Nikde nikdo, všude klid. Asi proto, že o víkendu se tady nepracuje. Byla totiž neděle.

Procházím okolo hald štěrku a pak se dostávám na jednu z teras. Na konci je ovšem zahrazená hromadou kamení, tak se dál nedostanu.

Vracím se a po cestě sestupuji o něco níž. Je tu jakási velká kovová hala a ze sloupu vedle do prostoru míří několik kamer. Musím přiznat, že to mě znejistilo.

Cestu na dno lomu přehrazuje drát a dvojice varovných cedulí, za které už jsem raději nešel. Teď, v klidu domova, mě napadá, že jsem to asi měl zkusit, ale už je pozdě. Každopádně to kolem vypadalo jako v nějakém solidním kaňonu.

Po příchodu a prohlídce je na řadě fáze 3, tedy jak odtud? Z dětství si pamatuji, že jsem se sem dostal z druhé strany, takovým malým údolíčkem. Podaří se mi ho najít i po tolika letech? Čuch mi napovídá, že by to mohlo být asi v těchto místech.

No, místo je asi správné, ale vyvstává jiný problém. Už tu není přístupná cesta, ale vysoký val navezeného kamení. Můžu se vrátit a zkusit jinou cestu, nebo se nějak skutálet dolů přímo tady. Zběžná prohlídka napovídá, že druhá verze by mohla klapnout a proto ji bez otálení realizuji. Pravda, po čtyřech a tu a tam s nadávkami, ale úspěšně slézám k patě navážky a připadám si jak Mulder se Scullyovou, co právě prchli pronásledovatelům z tajné laboratoře.

Pohled nazpět ještě předtím, než jsem se zase vnořil do stromoví.

Chvíli na to podlézám ještě jeden drát natažený přes cestu a opatřený tabulkou a jsem z lomu definitivně venku.

Bod č.1 splněn, teď ta štola Mařka. Neměl jsem ponětí jak k ní dojít, ale nechal jsem se vést tušením a pěšinkou, která protíná les souběžně se silnicí asi o dvacet metrů níž. Pěšina mě dovedla do míst nad parkovištěm u bohdíkovského kulturáku. Ten kulturák stojí vlastně hned vedle Seppla (hospoda zmíněná v úvodu), takže jsem se vlastně vrátil. A vida, jen kousek před místem, kde bych se zase napojil na zelenou značku, míří jiná cestička údolím doleva.

Už od odbočky je vidět informační cedule, tak mám radost, že jsem se trefil. Jak můžete vidět z fotky, cedule jsou tu dvě. Když se to tak vezme, na obou jsou podobné informace. Ta první ale více pojednává o netopýrech, co v šachtě zimují, ta druhá zase o možnosti kontaktovat správce z Hostic, s nímž si můžete domluvit podrobnější prohlídku.

Jediným pozůstatkem štoly, který tedy lze navštívit volně, je tento vstup do tunelu. Tunel vede nějakých 50 metrů dále do už ohrazeného prostoru (zřejmě někdejší Exnerův lom), kam se dá podívat pouze zpoza plotu. V oploceném areálu si všímám dalšího otvoru vedoucího do skály - to bude pravděpodobně ona skutečná štola. Tunel je spíš vyzděný než vykutaný a za štolu v pravém smyslu slova jej asi považovat nelze.

Ústí tunelu na druhé straně.

Oplocený prostor za tunelem.

Ten tunel je pochopitelně uzavřený mříží, takže kdyby se někdo ptal jestli se jím dá prolézt do oplocené části, tak nedá.

Na netu jsem vyčetl pár bližších informací: Tunel a štola spojovaly Rychtářův a Exnerův lom s vápenkou v Bohdíkově. Z lomů do vápenky jezdila úzkokolejná železnice o rozchodu 700 mm. Vedla prakticky po stejné cestě, jakou se sem normálně chodí, přes silnici a řeku po dnes už neexistujícím mostě a končila ve vápence, která stávala hned vedle nádraží. Tam, co je dnes pila. Štolu a železnici vybudovali v letech 1941-44 zajatci převážně z anglicky mluvících zemí, ale také třeba Poláci, kteří pracovali v okolních německých vápenkách. Poláci dali štole i jméno, a to podle své krajanky Mariany, která tu byla na nucených pracích během 2.světové války.
Dnes je štola oficiálně přírodní památkou. Proč přírodní a ne technickou? Ve zbytcích štoly totiž nachází zimoviště okolo 220 kusů 13 druhů netopýrů (netopýr velký, vousatý, Brandtův, brvitý, řasnatý, velkouchý, vodní, severní, večerní, černý, ušatý, dlouhouchý a vrápenec malý). Těmito údaji se Mařka stává nejvýznamnějším netopýřím zimovištěm Šumperska.

Letecký snímek z 50. let 20.století zachycuje jak vápenku, tak i most, po kterém k ní vedla úzkokolejka z lomů.

Podél plotu se nazpátek dostaneme buď ke kulturáku či hospodě U Seppla a dále dle zvoleného druhu dopravy zase domů.

DÍKY ZA POZORNOST:)

Více fotek na:
 


Komentáře

1 acijka acijka | Web | 29. července 2015 v 17:41

To bylo tedy dobrodrůžo...Úplně jsem se bála, co na mě v tunelu vybafne. Opravdu škoda, že se nedá jít dál...Možná s tím průvodcem? Co se týče fotek, všechny jsou pěkné, hlavně tam na loukách jsi měl super nebíčko (takové mám ráda)... :-)

2 T(h)om T(h)om | Web | 31. července 2015 v 13:20

[1]: Díky, dobrodrůžo to bylo chvílema solidní, ale o to jde :-D Štola by s průvodcem mohla být zajímavá, hlavně ti netopýři. Uvidíme časem 8-)

3 Mirkaw Mirkaw | 4. srpna 2015 v 12:45

Krásné fotky, napínavé povídání. Také to tam mám všude několikrát prochozené a stejně se tam pořád vracím. Pěkný den. :-)

4 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 11:30

Moooc pěkné a napínavé toulání! :) A opět krásné fotky, Tomáši..:). Ráda jsem se podívala, tohle místo vůbec neznám.. Já jsem se teď toulala čtrnáct dní, ale většinou to bylo mezi skalami. Byla to nádhera, tělo dostalo zabrat, ale stálo to za to...:).

5 T(h)om T(h)om | Web | 5. srpna 2015 v 14:18

[3]: Děkuji, já jsem to tam zrovna moc dobře neznal, tak jsem si rád doplnil díry ve znalostech. Přeji hezký zbytek dne :-)

[4]: Tohle byla jen taková fofrakce, žádné čtrnáctidenní toulání kolem Adršpachu. Proto sice děkuji, ale ješt ěraději se k tobě přijdu mrknout na tvoje výletování :-)

Komentáře jsou uzavřeny.