Zlín a stezka zdraví

19. srpna 2015 v 13:48 | T(h)om |  Města a místa
Od pátku do soboty jsme byli s rodinou na cestách, konkrétně na Zlínsku. Potomstvo svědomitě sabotovalo naši rodičovskou snahu o pozvednutí své kulturní úrovně, takže jsme si to neužili tak jak bylo v plánu, ale něco jsme vidět stihli. Bohužel usměrňování vzdorující mládeže si vyžádalo krutou daň na náladě, kterážto se odrazila v (ne)chuti pořizovat fotky, takže tohle bude hodně stručné a heslovité.
Začneme rovnou ve Zlíně.


Jedna z budov Baťova obuvnického impéria s číslem 21. Nachází se poblíž obchodního domu Prior.

Obchodní dům Prior vypadá hnusně, ale co je nejhorší - nemají tam "jezdící schody", na které jsme lákali zlobící dorost v naději, že je to na chvíli zabaví. Zjištění, že uvnitř eskalátory nemají, vedl k poklesu už tak dost nízké morálky mužstva (ženstva), což nakonec zachránila alespoň projížďka ve výtahu s obsluhou. Absenci eskalátoru však přesto značíme jako významné mínus, protože dokonce i u nás v Šumperku ho mají. Je to největší atrakce široko dalekoSmějící se.

Kongresové centrum stojí skoro hned vedle Prioru.

Dalším prohřeškem zlínského OD Prior bylo to, že tam nemají zmrzlinu. Kdosi nás odkazoval až kamsi do parku za silnicí, ale situaci zachránil pán obsluhující priorácký výtah. Zmrzlinu prý prodávají na rohu tržnice, tedy téhle stavby naproti OD. Točenou. Fakt ji tam měli, ale za ty prachy by možná vyšlo levněji koupit v supermarketu čtyři nanuky.

Zlín je od pohledu hodně průmyslové město. Nedá se říct, že by bylo krásné, ale líbil se mi ten vesměs jednotný styl, kterému vévodí cihla. Pokud si mám Zlín spojit s nějakou barvou, pak s cihlovou červení, která je vidět všude okolo. Samozřejmě i zde ji tu a tam ruší něco zeleného. Třeba park.

Zlín

Návštěva Zlína se neobejde bez zmínky o Tomáši a Janu Antonínu Baťových, kteří svého času "obouvali svět"

Parkovali jsme kousek od zimního stadionu, kam nás dojela druhá část expedice - spřátelená rodina ze sousedního paneláku. Společně jsme se pak vypravili po modré značce. První zastávka byla u restaurace Koliba, která se tvářila velmi elegantně a skvěle. Bohužel ceny tak skvělé nebyly a teplé chlazené nápoje taky ne. Velké zklamání.

Asi kilometr od Koliby jsme se dopotáceli ke zlatému hřebu stezky. Přímo v lese jsme tu našli několik atrakcí, které potěšily hlavně drobotinu. Průlezky, lanový most, houpačky a podobné vylomeniny. A taky stín, takže jsme tu nějakou dobu strávili, abychom hned nemuseli na pražící slunce.

Protože návrat na okraj města byl poněkud drsnější a zejména ženští členové obou kmenů již vykazovaly známky únavy, vydali jsme se my, alfa-samci, pro auta zpět na parkoviště, abychom zbytku tlupy zajistily pohodlnější přesun. Šlo se převážně ulicí Pod rozhlednou v místní části Letná. Proč se jmenuje jak se jmenuje netuším, neboť pokud je mi známo, žádná rozhledna tu v praxi není. Za zmínku však stojí zástavba takzvaných "baťovek" po celé Letné. Cihlové domky zde slavný průmyslník nechal nastavět pro své zaměstnance.

Pohled z Letné na sídliště na protějším kopci.

To je ze Zlína vše. Z města jsme se přesunuli do kempu v asi 20 km vzdálené Dešné, tam přenocovali a druhý den vyrazili na fázi č.2 - ZOO Lešná.

Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 VR