Blízkými lesy a kopci

23. dubna 2016 v 15:42 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - TULINKA - POD LOMEM - REJCHARTICE - SAMOTA - PŘEDNÍ BUKOVÝ, VRCHOL - RAPOTÍN - TEREZÍN - ROZC.NAD TEREZÍNEM - GRANÁTOVÁ SKÁLA - KAPLIČKA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - SOBOTÍN - FARSKÝ VRCH - ROZC.NAD HRABĚŠICEMI - ANENSKÝ DVŮR - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK

(web)

Zalesněné trojvrší uvnitř prstence tvořeného obcemi Šumperk, Rapotín, Petrov nad Desnou, Sobotín a Hraběšice na první pohled moc atraktivně nevypadá. Je však propleteno cestami, na kterých se dá na kole, a nejen na něm, pěkně vyvětrat. Moje páteční trasa však nevedla jen tudy, vyjel jsem i na Přední Bukový na druhé straně údolí Desné. Kilometrově ta projížďka nebyla nijak extrémní, leč obtížností mířila mnohem výše. Přispěl k tomu nejen výškový profil plný sjezdů a následných stoupání, nýbrž i stav lesních cest nesoucí znaky působení lesácké techniky. Trať jsem volil schválně tak, aby vedla co možná nejvíce mimo silnice, tedy hlavně lesem a přírodou. Nehonil jsem se za žádnými turistickými lákadly, účelem bylo se projet, přesně v duchu rčení, že i cesta může být cíl. Původně to bylo rozvržené na dvě samostatné vyjížďky, ale povedlo se mi zvládnout vše naráz. Co mě mrzí, to je, že jsem si s sebou nevzal foťák. Něco jsem nacvakal mobilem, jenže ony ty obrázky z foťáku jsou trochu o něčem jiném. Pro dnešek budou muset postačit, příště se pokusím vybavit zodpovědněji.


Lehce prospaný po noční usedám asi o půl druhé odpoledne na Meridu a vyrážím směrem ke Kauflandu, odkud se budu prakticky až na vrchol Předního Bukového kopce držet modré turistické značky. Někde od bývalé "Sanatorky" v lesích začíná terén stoupat, ale ne všude je to stoupání příkré, leckde narážím i na lehký sjezdík. Do Rejchartic se dostávám tedy po známé lesní cestě s pár pěknými výhledy a novým posypem makadamu. Občas se po něm jede hůře, ale já jsem se rozhodl držet jen velmi výletnické tempo, tak mi to nijak nevadí. V Rejcharticích se nezdržuji nijak dlouho. Vyjíždím tu jen asi 400 metrů po silnici, načež znovu odbočuji a za chvíli opět šplhám po udusané hlíně loukami vzhůru k Samotě. Když jsem byl na Samotě před nějakými pěti lety, stavení na kraji louky vypadalo hodně zdevastovaně. Nyní už je po rekonstrukci. Dětský tábor pod ním koncem dubna pochopitelně nestojí, je tu jen jakási dřevěná konstrukce - snad brána, a pod lesem malé dřevěné posezení. Zajímavým zjevem je na stromě pod rozcestníkem umístěná cedulka s logem Wi-Fi free zone. Nejenže to v přírodě působí zvláštně, ale dává to podnět k zamyšlení o účelu dětských táborů, když na ně musí organizátoři omladinu lákat internetovým připojením. Za Samotou se cesta znovu noří do lesa, což činí i s nárůstem prudkosti ve stoupání. Je tu asi padesátimetrový úsek, kde jsem se solidně nadřel. Pak už se terén srovnává, aby následně mírně klesal až k rozcestníku pod Předním Bukovým. Vše samozřejmě ve vyjetých brázdách ztvrdlým bahnem, které mnohde ani tak moc ztvrdlé není. Pohled na cestu od rozcestníku vzhůru na vrchol dává tušit, že bude hůř. A taky jo. Předně je tu ještě více rozježděného marastu. Bonusově ho navíc zpestřují větve a šutry, a to dokonce i závěrečných cca 80 metrů těsně před vrcholem. To už se vyjet nedá, i vytlačit kolo nahoru byla makačka. Naposled jsem tu byl v roce 2011. Tehdy kóta na tyči se schránkou vrcholové knihy stála uprostřed malého paloučku. Nad hlavou se mi tyčila koruna mohutného buku a po noze běhali mravenci z mraveniště ukrytého v trávě. Tentokrát je to jiné. Ne ve výhledech, ty nejsou žádné stejně jako před pěti lety. Zdá se ale, že se konečně začíná něco dít s roky slibovanou stavbou rozhledny. Po buku zůstal jen pařez, palouk i mraveniště překryla navážka kamení, která zjevně slouží k urovnání terénu před samotnou stavbou věže (o rozhledně blíže zde). Usedám na pařez a připisuji zápis do návštěvní knihy. K delšímu zastavení není důvod, takže to hned zase otáčím. První pokusy ten krpál k rozcestníku sjet padá po prvních pokusech, kdy málem letím přes řídítka. Sklon je vážně prudký a když se navíc zasune přední vidlice, stabilita je z podstaty věci v čudu. O kus níže už se opatrně jet dá. Rozpálené kotouče, zatajený dech, vyklepaný zadek, ale žiju. Na šotolinovou cestu níže sjíždím částečně po modré značce a částečně po neznačené pěšině. Na zpevněném povrchu se frčí mnohem líp. V souladu s modrým značením odbočuji po pár stech metrech zase dolů doprava poněkud horšími podmínkami a z louky, odkud je pěkný výhled ke kopcům nad Ludvíkovem, značku opouštím, čímž se sjezdem po odbočení vpravo pouštím dolů na okraj Rapotína. Zde projíždím uličkami a sídlištěm, za nímž už čeká lávka přes Desnou do Terezína. V Terezíně přecházím na druhou dnešní terénní etapu, když po zelené značce po zelené louce zahajuji výšlap do dalšího kopce. Na první pohled to nevypadalo tak náročně, ale přes jednu mez jsem musel kolo vynést a úsek od okraje lesa k rozcestníku Nad Terezínem jsem už dupal vestoje. Jsem přesto úspěšně na místě. Teď je na řadě projet lesem okolo Granátové skály až na silnici nad Maršíkovem. Je to asi 2,5 km způli mírného stoupání a pak mírného sjezdu po šotolinové cestě, v níž ovšem na spoustě míst číhají bahnité louže. Prostor před Granátovou skalou je zarostlý stromy tak, že stěna bývalého lomu není skoro vidět, k čemuž přispívá i fakt, že slunce svítí proti mě a lom sám tak setrvává ve stínu. Ale nevadí. Úspěšně dojíždím na silnici. U kapličky s pramenem pod svahem jsem byl už dávno, během kteréž doby se dočkala oprav. Dělám si tam proto malou pauzu na průzkum + napití a vychlemtanou vodu z městského vodovodu doplňuji vodou přírodní ze studánky, která se ukrývá v malém přístřešku za kapličkou. Následuje sjezd do Sobotína a příprava na třetí a závěrečný krpál. Chvíli váhám kudy se dát. Varianta č.1 vede po silnici do Rudoltic a odtud v klídku nahoru k Traťovce, odkud se pohodlně sfrčí skoro až do Šumperka. Nakonec ale volím možnost č.2, lesní a dobrodružnější. První vjezd do lesa se nepovedl, spletl jsem si odbočku, ale napodruhé už se daří lépe. Stoupám nahoru okolo mauzolea rodiny Kleinů, kteří v kraji před 2.světovou válkou ovládali hotové průmyslové impérium. Cesta plná kamení a hlubokých výmolů stoupá sice prudce, ale relativně pravidelně, tudíž - ač na kašpara, jedu tak nějak plynule. Nepředstírám, že bez párku krizovek, ale jde to. Nějakých 80 metrů před napojením na zpevněnou cestu a zelenou tur.značku už však nelze ušlapat ani náhodou. Sklon je tu takový, že vůbec nechápu, jak tudy projíždějí lesáci. I pěšky, kolo tlače vedle sebe, jsem myslel, že chcípnu. Nahoru doklopýtávám propocený a zafuněný jako prase. U cesty tu stojí cedule č.13 sobotínské naučné stezky, kterých ještě později několik potkám. Dávám se doleva, načež lehkým stoupáním přijíždím na rozcestí Farský vrch (622 m). Nic moc tu není, takže pokračuji dále. Jde to dobře, neboť se jede po suché a pěkné šotolině a jen mírnými houpačkami. Za chvíli se objevuji na křižovatce u naučné cedule č.12 a odpočívadla v ohybu cesty. Pokračovat teď budu po asfaltu okolo Petrovského vrchu (778 m). Když se sečtou stoupáčky a sjezdíky, první část vede prakticky po vrstevnici, ale minimálně polovinu etapy k rozcestí Nad Hraběšicemi pak už tvoří sjezd. Cestou dělám zastávku na plácku u cedule č.11, odkud je krásný výhled na Jeseníky. Vidět je Praděd, hlavní hřeben s Břidličnou horou či Ztracenými kameny, ale i Dlouhé stráně a přilehlé kopce. Mít tak s sebou foťák! Místo foťáku mám v batůžku větrovku, což taky není špatné, protože je tu nějak chladněji a foťák prostě nezahřeje tak jako větrovka. Přioblékám se a předeslaným sjezdem se přesouvám níže ke žluté značce u rozcestí Nad Hraběšicemi. Před samotným rozcestím je potřeba kolo vytáhnout asi 10 metrů do takového svahu. Z luk od rozcestí jsou pěkné výhledy na Hraběšice a Kamenný vrch, ale hlavně tudy vede žlutá značka od Traťovky. Pokračuje dolů k Anenskému dvoru a případně do Vikýřovic. Nejprve ještě trochu stoupá, což mě poněkud znejistělo a vyvolalo drobné obavy z toho, jak drsný bude následný sjezd, ale nebylo to tak hrozné. Ehm...nebylo hrozné? Ha! Super to bylo! BOMBA! PARÁÁÁDA! ŽŮŮŮŽO! HUKOTVOLÉÉÉ!!! Nádherný sešup po lesních cestách, kde je biker blízek orgasmu. Kolo frčí, vítr sviští kolem uší, mouchy se rozplácávají o brýle a les kolem uhání závratnou rychlostí. Samozřejmě k tomu patří určitá obezřetnost kvůli občasnému štěrku a ruce připravené na brzdových pákách, ale ty víc než čtyři kilometry k Anenskému dvoru jsem si užíval jak malej Jarda. Dole už je zase tepleji a bunda putuje nazpět do batůžku. Přichází návratová fáze výletu. Beru ji polňačkou kolem ohrad s krávami do Vikýřovic a pak rovnou domů do Šumperka.
Jak jsem napsal v úvodu, z pohledu na kilometry to nebyla vyjížďka dlouhá, ale rozhodně stála za vynaloženou námahu. V okolí Petrovského a Farského vrchu stále čeká několik mnou neprojetých a slibně vypadajících cest, což bude třeba napravit. No a taky doufám, že na Předním Bukovém u Velkých Losin konečně vyroste ta rozhledna. Uvidíme.

STATISTIKY
Ujeto 38,45 km
Čistý čas 2:34
Průměr 14,98 km/h

NĚJAKÉ TY OBRÁZKY
Mobilní telefon Honor 4C


Mezi Šumperkem a Rejcharticemi

Rejchartice

Na Samotě

Tamtéž, ale od rozcestníku

Cesta od Samoty k rozcestníku Přední Bukový

U rozcestí

Cesta na vrchol Př.Bukového

Na vrcholu

Lesní cesta z Př.Bukového k Rapotínu

Vyhlídka k Ludvíkovu a na hory

Sjezd do Rapotína

Stoupání loukami nad Terezínem

U Granátové skály

Kaplička Nejsvětější Trojice pod silnicí mezi Sobotínem a Maršíkovem

Sobotínské mauzoleum rodiny Kleinů

Cedule naučné stezky v místě napojení neznačené cesty ze Sobotína a zelené turistické značky

Odpočívadlo a nájezd na lesní asfaltku

Okraj louky kdesi nad Rudolticemi

Cesta kolem kopce

Takhle ten výhled nevypadá jako nic moc, ale v reálu je parádní

Rozcestí Nad Hraběšicemi, kde se setkávají zelená a žlutá turistická značka

Paseka a pohled k lesům nad Novým Malínem

Jakýsi vymakaný krmelec při sešupu po žluté dolů z kopce

Další paseka

Polňačka od Anenského dvora do Vikýřovic

Šumperk, u 3.ZŠ "na Hlucháku"

DÍKY ZA POZORNOST:)

 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | 23. dubna 2016 v 19:29

Vidí, že se nezalekneš ničeho. Jezdíš cestou necestou, hlavně, že máš dobré pláště.

2 Tomáš Tomáš | Web | 23. dubna 2016 v 21:06

[1]: Ale zaleknu, leckam proto ani nejezdím. Pláště mám dvoje a většinou nasazené ty jezdivější, třebaže často bych potřeboval ty druhé, co líp drží. No, zatím mi to prochází bez karambolů :-D

3 Jeník Jeník | 24. dubna 2016 v 9:04

Paráda.V minulosti jsem to prošel pěšky , ale obráceně.Zase jste mne přenesl do vzpomínek. Prostě hezké i s fotkama z mobilu. :-D

4 Mirkaw Mirkaw | 24. dubna 2016 v 12:46

Bezva trasa s krásnými výhledy doplněná parádními fotkami.Ráda takhle cestuji. Přeji hezký den a další dobré nápady. :-)

5 Tomáš Tomáš | Web | 24. dubna 2016 v 13:47

[3]: To mě těší. V plánu je dát i další trasy po těchto kopcích, ale těžko říct, kdy na ně dojde :-)

[4]: Na takové větší projetí a vyčištění hlavy je to trasa vynikající. Navíc se dá podle potřeby zredukovat nebo obměnit a pořád bude zajímavá :-) Děkuji a také přeji krásný den

6 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 16:07

Paráda! :) A tiše závidím ten sjezd.. ;).

7 Tomáš Tomáš | Web | 24. dubna 2016 v 18:00

[6]: Díky :-) A ten sjezd... ten byl! :-D

8 Sibyla Sibyla | 25. dubna 2016 v 19:22

Moc fajn! Taky mám ráda tyhle vyjížďky po neznámých cestách kousek od baráku, kde člověk nepotká ani nohu.

9 T(h)om T(h)om | Web | 25. dubna 2016 v 19:49

[8]: Nějaké nohy jsem potkal, ale spíš při přejezdech civilizace :-) Překvapením pro mě byl chlápek na biku na Farském vrchu - tam jsem fakt nikoho nečekal a řekl bych, že on taky ne :-D Každopádně díky :-)

10 Zdenka Zdenka | 27. dubna 2016 v 21:32

Máte určitě kvalitní mobil, fotky jsou moc pěkné. Projel jste na kole nejen zajímavými lesními terény, ale i krásnou, otevřenou přírodou...super! Zdravím..:-)

11 T(h)om T(h)om | Web | 28. dubna 2016 v 8:10

[10]: Mobil mám relativně nový a fotí opravdu pěkně. Sice mu dělají problémy ostřejší kontrasty a takové to divné březnové světlo, kdy posouvá barvy hodně "do růžova", ala na to, že jde jen o telefon, to není špatné. Na téhle trase se mi líbí, že jsou to vesměs málo navštěvovaná místa, která ne každý zná, a kde se dá projíždět bez toho, aby člověk zakopával o výletníky 8-) Děkuji a mějte se :-)

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 22:47

Ty tvoje "nějaké obrázky" jsou úžasné, Tome, zvlášť pohledy do vzdálenější krajiny a cesty.
Jenom koukám na ten terén, rozježděné cesty, kamení, sešup, ... tímhle jet na kole, to tedy klobouk dolů! ???
Mauzoleum je zajímavá stavba, jenom by neškodila menší rekonstrukce.
Fotky z mobilu jsou parádní!
Měj se fajn. :-)

13 T(h)om T(h)om | Web | 29. dubna 2016 v 13:21

[12]: No, mobil prý moc děkuje :-D Některé ty cesty a terény byly o něco náročnější než jsem čekal, a dokonce i víc než by se mi líbilo, ale tak nějak se mi je povedlo přežít :-) Díky a měj se, prý by teď mělo být pár dní hezky 8-)

14 Hanka Hanka | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 14:57

[13]: ... že není zač. ;-)  :-D
U nás už hezky je, doufám, že bude i zítra, chceme vyrazit do terénu.
Taky se měj! :-)

Komentáře jsou uzavřeny.