Knížecí a Pekařovskou cestou

18. května 2016 v 17:05 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - LOUČNÁ NAD DESNOU - KOUTY NAD DESNOU - KNÍŽECÍ CESTA - PŘEMYSLOV - BUKOVICE - PEKAŘOVSKÁ CESTA - PEKAŘOV - HORNÍ BOHDÍKOV - ŽÁROVÁ - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - ŠUMPERK

(web)

Na to, že máme druhou půlku května, je letos to jaro takové nanicovaté. Když jsem dnes dvě minuty před devátou odjížděl od baráku, bylo něco kolem dvanácti stupňů. Při návratu o tři hodiny později asi trochu víc, ale stejně málo. Kde jsou ty zlaté časy, kdy vedra začaly už v dubnu! Odradit jsem se však nenechal zimou ani předpovědí věštící přeháňky. Celkem se mi povedlo natočit necelých 54 km, což hodnotím jako lepší standard. Zároveň padla první a snad ne jediná letošní tisícovka km, takže za sebe hlásím spokojenost :-)



Hlavní část vyjížďky začíná až v Koutech nad Desnou, první krok je tedy dostat se tam. Podle tacháku má ta trasa cca 22 km - měřeno s propletením se uličkami Vikýřovic, Rapotína, Velkých Losin i Loučné nad Desnou, což se od běžné cesty po silnici s auty může maličko lišit. Ostatně pro podrobnosti stačí kliknout na odkaz k mapě. Do Koutů dojíždím za něco málo přes hodinku, pěkně v klidu a pohodě. Nechci se zbytečně honit, když mám před sebou kopečky. Za vlakovou zastávkou točím doleva a stoupám přes místní část Annín. Táhne se nahoru údolím Hučivé Desné, těsně podél toku. Už několikrát jsem tu referoval o krásném vodopádu na Poniklém potoce, který se o kus výš do Hučivé Desné vlévá. K tomu se tudy dá taky dojet, ale já se tam dnes nechystám. Za posledními kouteckými domky ještě chvilku stoupám po úzké silničce až k rozcestníku Knížecí cesta. Zde si dělám pauzičku na banán a relax na břehu řeky, i když mezi kamením moc vody neteče. No a pak hurá na onu Knížecí cestu, která mě dovede po svahu Černé stráně k Přemyslovu. Napůl mírné stoupání a napůl mírný sjezdík - takový ten příjemný, co si ho člověk užívá a přitom nemá odkrvené klouby z mačkání brzd. Povrch tvoří většinou asfalt, leckde pochybné kvality a na pár místech se dá mluvit spíš o šotolině. Po trase lze najít i zbytek lesní železnice, ale přímo z cesty je k vidění je pouze část náspu obrostlá travou. Koho tyhle věci zajímají, tomu k návštěvě doporučím ještě úsek mezi Josefovou a Banjalukou poblíž Branné. Vyhlídky z Knížecí cesty prakticky nejsou, jen v závěru se dá najít pár pasek odhalujících siluetu protější Jelení skalky. Z lesa vyjíždím asi v půli Přemyslova, ale poznat to není. Obec totiž tvoří spodní a horní část oddělené od sebe kusem lesa, no a Knížecí cesta se na silnici napojuje právě zde. Po té silnici vůbec nepojedu, respektive pouze ji pouze křižuji a hned najíždím na další asfaltovou lesňačku, vedoucí tentokrát do Bukovic. Jel jsem tudy předloni, takže mám představu co čekat. Jedno jsem ovšem fakt nečekal: Asi po půl kilometru funění do kopce mi přes cestu přebíhá pár malých pruhovaných čuníků, načež s chrochtáním zase mizí v trávě. Měl jsem z toho ohromnou radost - něco takového jsem zažil poprvé. Radoval jsem se asi vteřinu, než mi došlo, že by prasátka mohla mít poblíž i mámu a ... no víte jak to s těmi ženskými je. Naštěstí po mě žádná svině nevystartovala, což mou radost z čuníků znásobilo stejně jako vysvítající slunce, třebaže dlouho nevydrželo. Pokračuji s funěním do kopce, před bukovickou hájovnou i kolem paseky s výhledem dolů na Loučnou a kopce na druhé straně údolí. Hájovna stojí na samém konci Bukovic a jak jsem pochopil od kolegyně, není to už obyčejná hájovna, ale občas se tu konají i školy v přírodě a dětské tábory. To je celkem vedlejší. Hlavní je rozlousknout dilema kudy pokračovat. Mám v podstatě tři možnosti, tak šalamounsky volím zlatou střední cestu. Zavede mě k rozcestí Pod Jelení skalkou a cyklostezkou 6155 do Pekařova. Když se řekne cyklostezka, mají někteří lidé tendenci očekávat hladký červeně zbarvený asfalt s namalovanými symboly kola, jaké vídají v okolí měst. Speciálně tihle jedinci pak budou asi dost zaskočení, že v Jeseníkách má status cyklostezky i prudce stoupající lesňačka plná šutrů. Takže bacha. Já zaskočen nejsem, už jsem to tady kdysi absolvoval. Tehdy ještě na crossovém kole, se kterým jsem několik pasáží ani nevyjel. Jasně si pamatuji, že to byla jedna z těch chvil, kdy jsem si stěžoval na svoje kolo a brečel, že na horském by to bylo lepší. Teď horské mám, hin sa tedy hukáže! No a hukázalo sa. Moje modrošedá Merida šplhá po šutrech jako kamzík, široké gumy valí přes všechny překážky a díky lepšímu zpřevodování zvládá vyjet celou tu horskou habaďůru zcela bez problémů. Super! Vyhlídka kousek pod nejvyšším bodem celé vyjížďky (nacházející se podle mapy v 799 metrech) je zasloužená třešnička na dortu, i když kvůli špatnému počasí zakaboněná a zamlžená. Jedu ještě malinko do kopce a na řadu přichází sjezd k Pekařovu. Posledně to byl celkem masakr, dnes o něco menší, ale stejně musím dávat pozor. Jedu po štěrku, místy přes výmoly a nerad bych se někde vysekal. Příjemným překvapením je příjezd k cestě, po níž se běžně jezdívá na Tři kameny. Pokrývá ji zcela nový asfalt. Tedy alespoň co jsem viděl v úseku odtud po horní konec Pekařova, ale snad i dál až na Přemyslovské sedlo. Prověřím časem. Teď však pojedu už bez otálení domů, protože obloha je čím dál zataženější a já bych nerad zmoknul. Beru to tedy klasicky skrze Pekařov a pak sjezdem na silnici mezi Žárovou a Pustými Žibřidovicemi. Točím samozřejmě doleva k Hornímu Bohdíkovu podél luk a vyhlídek na Králičák. Před příjezdem do dědiny jsem ucítil cosi na pravé noze. Pohmatem zjišťuji jakousi vlhkost a než se stačím zamyslet, o brýle se mi rozplácne pár dešťových kapek. A do řiti! Sice jsem si už nad Bukovicemi navlékl větrovku, ale že by mi bylo dvakrát vedro, to ani omylem. V tomhle se mi opravdu zmoknout nechce. Zahajuji tedy šlapání jak o život, Žárovou prolétám rychlostí nad nejvyšší povolenou pro jízdu v obci. Místy nastává pár kritičtějších momentů, ale v Losinách už mrholit přestává - jsem zachráněn. No a teď už jenom dojet domů. Přes zámecký park na silnici k Rapotínu a pak uličkami k Šumperku. Tři minuty po dvanácté brzdím před panelákem, čímž je dnešní výjezd zakončen.

STATISTIKY
Ujeto 53,88 km
Čistý čas 2:36
Průměr 20,72 km/h

FOTKY Z VÝLETU
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 f/3,5-5,6

Velké Losiny

Loučná nad Desnou

Kouty nad Desnou / Annín

Hučivá Desná

Odbočka na Knížecí cestu od stejnojmenného rozcestníku

Na začátku teče ze svahu od lesa několik pramínků do příkopu kolem cesty

Šumí les, řvou ptáci, dole hučí Hučivá Desná... Prostě pohodička

Zbytek náspu lesní železnice

Sjezd na silnici v Přemyslově

Přes silnici se zde jen přejede na druhou stranu, kde hned následuje další stoupák

Nad pasekou

Mapa u bukovické hájovny

Pekařovská cesta

Zde už jsme celkem vysoko, po levici se objevují výhledy

Paseka u nejvyššího bodu Pekařovské cesty. Za pěknějšího počasí jsou pěknější i výhledy, dnes to holt nevyšlo.

Sjezd lesem k Pekařovu

Nový asfalt na cestě z Pekařova ke Třem Kamenům

Pekařov

Pastviny u Pekařova, v dáli a v mlze je lehce vidět silueta Králického Sněžníku

Příjezd do Horního Bohdíkova - části Žárové

DÍKY ZA NÁVŠTĚVU :-)

 


Komentáře

1 Jeník Jeník | 18. května 2016 v 18:20

Krásné. :-D

2 Tomáš Tomáš | Web | 19. května 2016 v 15:54

[1]: Děkuji :-)

3 Mirkaw Mirkaw | 19. května 2016 v 19:10

Pěkný reportík, bezva fotky, co víc dodat. Vše super. :-)

4 Tomáš Tomáš | Web | 21. května 2016 v 5:03

[3]: Děkuji a přeji příjemný víkend :-)

5 Sibyla Sibyla | 24. května 2016 v 15:49

Moje srdeční záležitost - Kouty, Tři Kameny, Černá stráň. Super. A ten rychlostní průměr je mazec! Jen ta nová asfaltka ke Třem Kamenům se mi nelíbí, to do přírody nepatří. Gratuluji k první letošní tisícovce a mám dotaz: na Twitteru byla nějaká zmínka o SPDčkách, ale podle zdejší fotky se zdá, že máte zatím klasické pedály?

6 Tomáš Tomáš | Web | 24. května 2016 v 16:09

[5]: Já tuhle oblast mám taky rád. Už proto, že tam ještě není tak přelidněno jako jinde. Asfaltka od Pekařova na Tři kameny byla vždycky, jen ve špatném stavu, takže oprava na závadu není. Ostatně kdo se chce asfaltu vyhnout, může jet po zelené lesňačkou a dojede tam prakticky stejným způsobem :-)
SPD jsem dal zatím jen na cross, ale zalíbily se mi a na mtb přijdou taky. Například do kopce anebo když potřebuju okamžitě zabrat, hodně to pomáhá a je to poznat. Navíc se mi líbí, že můžu šlapat i při jízdě po povrchu, kde bych normálně měl co dělat, aby mi nohy nevyskočily z pedálů.
Děkuji za gratulaci k první tisícovce. Spousta lidí už má dva nebo tři tisíce, ale při svých možnostech jsem za ni rád :-)
Přeji pěkný večer. Mějte se 8-)

7 Sibyla Sibyla | 24. května 2016 v 16:46

[6]: To je pravda, já jezdím vždycky po té zelené, proto o asfaltu nevím.
Kilometry jsou jen číslo a nic nevypovídají o tom, co na nich člověk prožil. Ale taky mě baví sledovat všechny ty údaje na tachometru. Od té doby, co na něm mám i teploměr a výškoměr, tak ještě víc :-)

8 Sibyla Sibyla | 24. května 2016 v 17:23

[6]: Jo a jestli řešíte dilema, které SPD na bike - já bych neexperimentovala, ten cenový rozdíl je nevýznamný vzhledem k životnosti pedálů (na svých SH-520 jezdím už 12. sezónu a to mám nájezd až 5000 km ročně).

9 Tomáš Tomáš | Web | 25. května 2016 v 7:51

[7]: Od té zelené jsou lepší výhledy, tak tam jezdím taky :-D Loni vznikla velká paseka s krásným výhledem i o kus níž, tedy už z asfaltky. Mě začíná to sledování tacháku trochu štvát. Když vidím čísla, snažím se valit a držet je vysoko místo toho, abych si užíval přírody.
Shimano 520 mám právě na tom crossu. Stejné Force stojí o stopade míň a podle diskuzí na netu nejsou horší než Shimana, tak je možná na bika dám a aspoň budu moci porovnat.

10 Sibyla Sibyla | 25. května 2016 v 8:17

[9]: No jo, proto koukám nejradši na teplotu vzduchuu, to člověka nijak zvlášť nepopohání :-)

11 Tomáš Tomáš | Web | 26. května 2016 v 15:40

[10]: No, někdy z jara nebo na podzim teplota vzduchu člověka taky umí popohnat, aby se trochu zahřál :-D

Komentáře jsou uzavřeny.