Dlouhé stráně v mlze a dešti

26. června 2016 v 21:42 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - LOUČNÁ NAD DESNOU - KOUTY NAD DESNOU - KOUTY/MOST - POD MEDVĚDÍ HOROU - DOLNÍ NÁDRŽ PVE - U KAMENNÉ CHATY - POD HORNÍ NÁDRŽÍ PVE - HORNÍ NÁDRŽ PVE DLOUHÉ STRÁNĚ - TETŘEVÍ CHATA - MEDVĚDÍ HORA (BISTRO U LANOVKY) - ROZC.UHLÍŘSKÁ CESTA - POD ČEPELÍ - VLČÍ SEDLO - VERNÍŘOVICE - SOBOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK

(web)

Tak jsem si zase dopřál výjezd na Dlouhé stráně. Když už nic, tak jako kompenzaci nechutně mastňácké soboty. Takto podáno zní to oznámení optimisticky, ovšem ve skutečnosti byl výlet docela drsný. Ani ne tak cestou samotnou jako podmínkami. No dobrá, kdybych celou věc před vyjetím lépe promyslel a následně odložil, mohlo být vše jinak. Ale zase by to nebylo takové dobrodrůžo. Teď, když jsem pěkně vykoupaný, převlečený do suchého a dobře napapaný, už dnešní akci vidím zase v o něco lepším světle. Fakt je, že tam nahoře mi lepší světlo místy scházelo, jak ostatně vyplývá už z nadpisu.



Protože na víkend byli prcci u babičky, rozhodl jsem se provětrat zase o něco více než normálně. Venku bylo sice zataženo a lehce mrholilo, jenže Aladin sliboval pozdější zlepšení, tak jsem o půl jedné přesto vyjel. Dlouhé stráně byly zatím cíl spíše spekulativní. Říkal jsem si, že když se mi nebude chtít, prostě to někde na trase otočím nebo stočím jinam. Tempo jsem zvolil pohodové, abych zbytečně nepřepálil start a šetřil síly na pozdější náročnější etapy. Na Dlouhé stráně už jsem v minulosti jel jak z Loučné nad D., tak přes Vernířovice a Malou Jezernou, což - jak jsem zjistil z internetových debat - jsou ty brutálnější varianty. Tentokrát jsem se nahoru chtěl dostat nebrutálně a brutalitku si vybrat případně během návratové fáze. Ti znalejší pochopili, že jsem dnes využil trasu z Koutů nad Desnou okolo spodní přehrady. Je to sice asi o sedm kiláků delší, ale zase méně prudké stoupání. Jak se ukázalo, stoupání byl nakonec ten nejmenší problém. Už jsem zmínil, že při startu mrholilo. Bylo to takové pokapávání - sem tam kapka, silnice zůstávaly prakticky suché a já taky. Lepší než nedávné pařáky. Ovšem už pohled k horám naznačoval, že od určité výšky lze čekat situaci diametrálně odlišnou. Vrcholky halila hustá oblačnost. Přiznávám, že jsem ji viděl už někde od Rapotína, takže hrát překvapeného, že jsem později zmoknul jak sviňa, prostě nemůžu. Ještě v Koutech situace ohledně deště zůstávala podobná jako v Šumperku, tedy velmi slabé mrholení s krátkými přestávkami. Kousek po odbočení ze silnice pod serpentinami k Červenohorskému sedlu však přituhlo. Teď už nemrholilo, ale pršelo. Slabě, ale pršelo. Silnice zůstávala mokrá a já taky. Přesto se mi dařilo nepropadat skepsi, jen jsem si na přilbu nacvakl kšilt a brýle hodil do batůžku. Také jsem do pusy nasypal nějaké rozinky, co jsem nestačil zkrmit minulý týden během výjezdu na Suchák. Je to dobrý zdroj energie. K udržení nálady jsem si do jednoho ucha strčil sluchátko mp3 přehrávače, takže pro úspěch věcí příštích bylo učiněno maximum. Zdárně jsem dojel k hrázi spodní nádrže. Vzdor dešti tu stála nějaká rodinka. Hezké vědět, že nejsem jediný magor, co v takovém nečase vyrazí do hor. Oni dokonce neměli ani kola. Udělal jsem fotku a valil dál. Asi po kilometru jsem narazil na dalšího cyklistu. Zrovna postával u svodidla a čímsi se ládoval, takže vida - ani na kole nejsem sám. Pomalu jsem stoupal výš a výš a čím výše jsem stoupal, tím déšť sílil. Otočit se už nemělo smysl a navíc jsem si chtěl připadat jako správný drsňák, který se nenechá odradit troškou vody. Moje drsňáctví dost zakolísalo v okamžiku, kdy jsem vjel do mlhy, či spíše do oblačnosti, tvořící předěl prostoru kde je vidět jenom něco, od prostoru, kde je vidět kulový. Za chvílku i chlupy na rukách pokryla rosa. Bonusově se na mě nalepilo hejno much a nějak se mi nedařilo je setřást. Na méně prudkých úsecích jsem jim sice ujel, ale na dalším stoupání si mě ty mrchy zase našly. To by člověk nevěřil, jak jsou drzé i v těchto výškách a v dešti. Dojel jsem na rozcestí Pod horní nádrží PVE. Z výhledu na Rysí skálu nebo naproti přes údolí nebylo samozřejmě nic. Nejlepší se tedy zdálo pokračovat vzhůru do houstnoucí mlhy. Správní chata pod hrází se ztrácela v šedé peřině. Jen tak z povinnosti jsem vytáhl kolo po schodech až nahoru kvůli vítěznému fotu, ale pak zase rychle prchal dolů. Mlha byla stejně taková, že zakrývala i dno přehrady. Těžko tedy říct, zda je nádrž zrovna prázdná či napuštěná. Jen bílá tma, vlhko a déšť. Celá věc měla aspoň jedno pozitivum: tak liduprázdné jsem to tady ještě nikdy neviděl. Kiosek pod hrází fungoval, příjemné to překvapení. Koupil jsem si třetinku kofoly a zjistil, že fotku, kterou jsem jim tu zanechal loni když měli zavřeno, tenkrát skutečně našli a dokonce ji mají vystavenou. Přece jen nějaký důvod k úsměvu:) Před sjezdem dolů jsem si raději navlékl větrovku, protože o teple taky nemohlo být řeči. Nezapomenout bundu je sice prima, ale nemít na sjezd v dešti blatníky už moc ne. Po pár vteřinách jsem měl mokrou hubu od vody z předního kola a prdel od vody z kola zadního. V přístřešku na rozcestí Pod horní nádrží PVE, kam jsem se bláhově uchýlil, jsem doufal, že třeba oschnu a pršet přestane, ale brzy přišlo vystřízlivění a prozření, že bych tam taky mohl tvrdnout do večera, a že tedy bude lepší pokračovat a všechno nějak přežít. Jel jsem s rukama na brzdách, abych co možná nejvíce eliminoval sprchu od pneumatik, takže ani ten sjezd nebyl nijak skvělý. Prsty mi brzy promrzly a do očí mi kapala voda z kšiltu přilby. Původně zamýšlenou návratovou trasu okolo Tetřeví chaty a Margaretky jsem vyměnil za tradiční asfaltku okolo lanovky na Medvědí hoře. Tam jsem si alespoň dopřál další občerstvení v přilehlém bistru opět doufaje, že déšť ustane, ale proč by měl, že? Nad kávou a snickerskou jsem pomalu roztával. Když pršet stále nepřestávalo, nezbylo než vyrazit zpátky do živlu. Změna k lepšímu přišla v okamžiku, kdy jsem zase vyjel z mraků. Z deště se stalo opět jen mrholení, které brzy úplně zmizelo. Na silnici se začínaly objevovat suchá místa a i teplota šla pocitově nahoru. To mi pochopitelně zvedlo náladu a přesvědčilo mě, že nepojedu přímo do Loučné, ale vezmu to alespoň přes Vlčí sedlo na Vernířovice, jako takovou malou náplast za zamýšlenou trasu u Margaretky. Na sedlo je třeba odbočit na rozcestí Pod Vlčím sedlem a pak stoupat až k rozcestníku Pod Čepelí, kde je brána do Loučenské obory. Brána se dá normálně otevřít a pár set metrů za ní se nachází v 800 metrech nad mořem Vlčí sedlo. Je to jen křižovatka cest, nic velkolepého. Potěší však, že stoupání tu končí a jede se zase pěkně dolů. Nejprve asi tři kilometry lesem na okraj Vernířovic, kde jsem si svlékl bundu, protože se fakt oteplilo, a pak ještě skoro přes celou dědinu. No a od Vernířovic už to beru bez zastávky skrze Sobotín k Vikýřovicím a domů do Šumperka, kde před barákem zastavuji tři minuty po páté. Samozřejmě v teploučku a slunečném počasí, což je mnohem příjemnější než nahoře u nádrže, kdy mi šla pára od pusy. Ale o dost méně akční...

STATISTIKY
Ujeto 69,29 km
Čistý čas 3:28
Průměr 19,94 km/h
(sakra, kdybych během sjezdu nemusel brzdit, bylo by to nad dvacet)

PÁR FOTEK
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Jesenické vrcholky v mlze viděné ze silnice z Rapotína do Velkých Losin

Turistické centrum v Koutech nad Desnou

Uzavírka silnice na Červenohorské sedlo

Cestou ke spodní nádrži PVE

Spodní přehrada PVE Dlouhé stráně

Silnice od spodní nádrže k nádrži horní podél toku Desné

Spodní nádrž průsekem u silnice

Malý vodopád poblíž ohybu cesty

Rozcestí Pod horní nádrží PVE

Do mlhy!

Chata pod hrází horní nádrže PVE

Vyhlídka od přehrady se tentokrát nekonala

Přístřešek na rozcestí Pod horní nádrží PVE

Marné vyčkávání sušších časů

Vrtule na Medvědí hoře byly v tom sajrajtu sotva patrné

Teplíčko a sucho nad kafíčkem v bistru u lanovky

Konečně venku z mlhy

O kus dál už je skoro sucho

Brána do Loučenské obory u rozcestníku Pod Čepelí

Vlčí sedlo

Paseka při sjezdu do Vernířovic

Vernířovice

DÍKY ZA NÁVŠTĚVU A ZA POZORNOST :-)

 


Komentáře

1 eM. eM. | 26. června 2016 v 23:12

Jehéé, ve Vernířovících jsem byla před týdnem (Švagrov). Drahá polovice to nesla těžce, tak jsem ani nenavrhovala, že bychom uhnuli ze stezky a podívali se na "branku". Táhlo mě to tam :-D.

2 Ludmila Ludmila | E-mail | 27. června 2016 v 0:26

Jsi dobrý. Připomnělo mi to můj zážitek z nedělního sledování a sčítání aut v Hradci Králové, stanoviště u staré nemocnice. Službu jsem měla od šestnácti hodin do dvaceti. Ještě jsem měla vydržet hodinu a věděla jsem, že bude zle. Černé mraky nevěštily nic dobrého. Během chvilky tu byla pravá a nefalšovaná bouřka s blesky a hromy. To mi tedy vůbec nedělalo dobře. Sčítací arch zvlhnul, auta jezdila jako divá. Schovala jsem se na zastávce trolejbusu. Ve dvacet hodin jsem nastartovala své kolo. Měla jsem pláštěnku, ale ta mi nijak nepomohla. Než jsem se dostala do bytu přítele, byla jsem jako vodnice. Spravila to horká koupel a svařené červené. Ani jsem to neodstonala, ale ta půlhodina v lijavci a bouřce mne docela vystrašila. Stačil jsi nafotit hezké snímky, jsi zkrátka formát.

3 Jeník Jeník | 27. června 2016 v 10:03

Zajímavé,ale v Šumperku ani nekrápne.Ještě , že prší občas alespoň na horách. :-)

4 Tomáš Tomáš | Web | 27. června 2016 v 12:26

[1]: Proč z toho měla polovice takové trauma? Já myslel, že je v tomto směru přijatelně akční.

[2]: Sice pršelo, ale opravdovou pořádnou bouřku jsme tu neměli už dlouho. Vždycky spíš takový deštík. Blýská se a hřmí někde za kopečky, ale až k nám to nedorazí. Musím ocenit tvou občanskou aktivitu, a to za cenu vlastní oběti :-D Na druhou stranu bez toho zmoknutí by ti asi svařák chutnal o něco méně :-)

[3]: jj, to je fajn. Jen by na horách nemuselo pršet zrovna v době, kdy jsem tam já :-D

5 Mirkaw Mirkaw | 27. června 2016 v 16:59

Krásné fotky i reportáž. :-) Obdivuji tu houževnatost a sílu splnit sobě zadaný cíl za každého počasí, ale určitě to stálo za to. Jen tiše tu pevnou vůli závidím. :-)
Škoda, když už člověk jede takovou dálku, že na horní nádrži nebyly rozhledy. Také jsem tam jednou byla za stejných podmínek, když byla samá mlha a nebylo vidět nic.O to víc jsem byla překvapena jindy za pěkného počasí. Ale s počasím nic nenaděláme. Přeji hezký den a další nápady na bezvadné túry. :-D

6 Tomáš Tomáš | Web | 27. června 2016 v 19:24

Děkuji :-) Ono to nebylo ani tak o houževnatosti jako o lenosti. Když už jsem byl v Koutech, tak se mi nechtělo vracet se s prázdnou a do budoucna se sem zase trmácet znovu. To už mi přišlo lepší překousnout trochu nepohodlí :-D Mlhu jsem nahoře už zařil, pěkné počasí taky, takže o nic nešlo.
Ale stejně děkuji a přeji pěkný večer :-)

7 Sibyla Sibyla | 28. června 2016 v 9:41

No jo, na horách se tohle holt stává. A ty fotky mají velké kouzlo. Taky to tak někdy mám, že se mi prostě strašně chce vyrazit i za hnusného počasí.

8 eM. eM. | 28. června 2016 v 9:43

[4]: Je, ale neměl svůj turistický den. Tak byl rád, že to došel. Kolem něho poskakovala jedna člověcí surikata, no :-D.

9 Tomáš Tomáš | Web | 28. června 2016 v 17:13

[7]: Já jsem to tak trochu tušil a vlastně mi to i bodlo. Po návštěvě Dolní Moravy den předtím jsem zkrátka strašně potřeboval ten komerční humus něčím vykompenzovat, což se povedlo na 1000% :-) Dokud jen mrholilo, tak jsem si to užíval, jakmile se rozpršelo tak už méně. S odstupem času ale vše hodnotím jako bezva akci :-D

[8]: Chudák. Nech ho taky občas vydechnout, surikato :-D

10 Zdenka Zdenka | 4. července 2016 v 21:51

To já jedu do Koutů, pak se nechám vyvézt lanovkou na Medvědí horu, mini autobusem až pod horní nádrž a zpět stejně..musím se zamyslet nad mými výlety...fotky se mi moc líbí, i ta mlha má své kouzlo. Hezké příští nastávající dny.. :-)

11 Tomáš Tomáš | Web | 6. července 2016 v 19:28

[10]: Lanovku jsem kdysi absolvoval s drahou polovičkou, ale tak jsem se za to sám před sebou styděl, že dám přednost troše námahy :-D
Takhle ty fotky vypadají jinak než za sluníčka a nejprve mi to počasí ani nevadilo. Nejhorší byl určitě ten sjezd, kdy to na mě stříkalo od kol, že jsem vypadal jako vodník :-D Děkuji a přeji pěkný večer :-)

Komentáře jsou uzavřeny.