Dobytí Suchého vrchu

19. června 2016 v 21:48 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - BOHUTÍN - KLÁŠTEREC - ZBOROV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠTÍTY - HEROLTICE - VALTEŘICE/HÁJOVNA - STRÁŽKA - ČENKOVICE/OKRAJ - ČERVENOVODSKÉ SEDLO - ROZC.HVĚZDA - SUCHÝ VRCH - POD BRADLEM - U TŘÍ PÁNŮ - ROZC.ODRANEC - NAD BOUDOU - TVRZ BOUDA - NAD BOUDOU - ROZC.ODRANEC - HORNÍ BOŘÍKOVICE - ČERVENÁ VODA - DOLNÍ ORLICE - KRÁLÍKY - ČERVENÝ POTOK - MALÁ MORAVA - VLASKÉ - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - SEDLO POD LOVÁKEM - ŠUMPERK

(web)

Dnes jsem vyrazil do Orlických hor. Dojet na Suchý vrch bylo v plánu už dlouho, dokonce to figurovalo na mém písemném seznamu cílů, takže mě těší dvojnásob, že se vše zdařilo. Ale nemyslete si - akce měla i svoje slabší chvilky a trochu toho tradičního bloudění, aby celá záležitost nepůsobila příliš jednoduše. Trasu jsem si naplánoval podle plánovače na mapy.cz. Těžko říct, jestli vina za následné komplikace padá na vrub jim, nepřesné GPSce v telefonu, nebo prostě mojí zmatenosti. O podrobnostech ale už v dalším textu.



Vyrážím pěkně z rána, zhruba v 9:40. Počasí mi přeje, vítr nefouká, tudíž první etapa probíhá v poklidu. Mám s sebou v batůžku nějaké rozinky a banány pro doplňování energie a jeden bidon čisté vody, aby bylo dobrotky čím spláchnout. První osvěžení si ovšem plánuji až do Štítů. Tam to beru zcela předvídatelně po silnici přes Zborov a ve městě jsem asi za hodinu a deset minut. Protože jsem poměrně v pohodě (jedu pomalu a šetřím síly), na občerstvení nakonec kašlu a odkládám ho na později. Stoupám silničkou pod náměstím a točím doprava podél trati k Herolticím. Z dřívějšího studia mapy bylo jasné, že právě v Herolticích začne jít do tuhého. A taky přišlo. Stoupání nabralo na prudkosti tak rychle, že jsem se nestačil divit ani vzdávat nadějí na to, že jednou přece musí zvolnit. Nemusí a nezvolnilo. Silnice tu stoupá velice strmě a to jí vydrží až nahoru na rozcestí Valteřice-hájovna. Tady už část zásob baštím a rozdýchávám ten krpál. Vlastně tuhle část krpálu. Další stoupáky přijdou a nějaké Heroltice jsou proti nim selanka. Točím doprava po zelené turistické značce, ale po nějakých 200 metrech nezpevněné cesty, kamení a kořenů je jasné, že dál šlapat nezvládnu. Zpocený opouštím sedlo a tlačím kolo nahoru pěšky. Jestliže se hlavním problémem zdálo být stoupání, brzy na to jej korunuje vstup na uzoučkou pěšinku v křoví. Prudké stoupání pokračuje, to je jasné. Situace se lepší asi až po 400 metrech namáhavého výstupu s kolem v ruce a smrtí na jazyku. Teď už to snad nějak půjde. Křoví se rozestoupilo, jsem zase v lese. Přede mnou je sice pořád jen úzká pěšinka plná kamení a křoví, ale její sklon už se dá ušlapat, takže šlapu. Podle mapy přijde další orientační bod na rozcestí pod vrchem Strážka, kam se v pořádku dokodrcávám. Když se teď dívám doma na mapu, vím přesně, co jsem udělal blbě. Ještě před pár hodinami jsem to ovšem nevěděl. Po zkoumání rozcestníku, přilehlých cest a mapy v mobilu totiž nepokračuji po evidentní šotolinové cyklostezce vlevo, nýbrž rovně dál po zelené. To, že zelená značka tudy vůbec nevede, ale že chvíli kopíruje cyklostezku zjišťuji později. Mnohem později. Dokonce tak pozdě, že ve chvíli tohoto zjištění jsem pod rozcestím Pod Bukovou horou, kde už je křoví tak husté, že prostě neprojedu ani neprojdu. Aby byla devastace mé nálady dokonalá, slétly se na mě snad všechny mouchy a další debilní hmyzáci z okruhu minimálně deseti kilometrů. Deprimován otáčím o 180 stupňů, sjíždím zase ten vyšlapaný kus zpátky, načež nacházím správnou cestu a napojuji se na ni. To je jiný žrádlo. Mírný sjezdík, žádné kořeny, žádné šutry a mouchy nemají dostatečnou páru na to, aby mě dohonily a pokračovaly v dosud úspěšném nasírání. Frčím si to po šotolince a brzy přijíždím k takovému psychickému povzbuzení v podobě sjezdovky. Ta se nachází nad obcí Čenkovice a z jejího horního okraje je nádherný výhled jak na obec, tak kamsi dál do nížin. Už jsem zase plný optimismu!Úžasný Tři kilometry na Červenovodské sedlo zvládám bez dalších potíží a v bufetu na sedle si za odměnu kupuji perlivou bonaqu v PET láhvi. Teoretick ybych si zasloužil něco lepšího, ale mají všechno brutálně předražené, takže i sifon za dvacku je odměna docela dobrá. Navíc mi pořád k hlavnímu cíli zbývají nějaké čtyři kiláky do kopce a s oslavami tedy bude lépe počkat do finiše. V bříšku mi mizí jak chlazené pitivo, tak hrstka rozinek a jeden banán - můžu vyrazit dál. Navzdory očekávání je výjezd ke Kramářově chatě s rozhlednou, co na vrcholu Sucháku stojí, vcelku pohodová záležitost. Jede se po jakštakš solidní asfaltce a stoupání má také nezničující charakter. Za chvíli už projíždím pod malou oborou se třemi ochrápanými jeleny u Kramářovy chaty. Haleluja! Hurááá! Týýý voléééé! Jupíííí! atd. atp... - Jsem v cíli. V restauraci si dávám třetinku chlazené kofoly a topinku s masovou směsí. No a protože součástí chaty je i rozhledna, vyrážím na vyhlídku. Oproti poslední návštěvě, což bylo, pravda, už před pěti lety, se lecos změnilo. Doba, kdy v tubusu bývalého vodojemu vysedávala u stolečku prodavačka lístků jsou minulostí. Interiér chaty se proměnil na celkem luxusní hotel a v rámci modernizace byly lístky nahrazeny kovovými žetony, které koupíte v bufetu bratru za třicet kaček (děti za dvacku). Se žetonem se pak přesunete k rozhledně, kde jej vhodíte do kouzelné krabičky a ta vám odemkne turniket pod schodištěm. Přechod z krásně opraveného prostředí do oprýskaného prostoru rozhledny je zdrcující. Omítka prýská, všechno je takové... no nepěkné. Výhledy z vyhlídkové plošiny však zůstaly super pořád, tak si jich užívám. Taky aby ne, po 37 km a třiceti těžce vydělaných korunách! Jelikož si všímám, že kdesi nad Jablonným očividně prší, ukončuji kochání se panorámaty a sbíhám dolů na parkoviště, kde jsem zaparkoval svého kovového oře. Abych se zbaběle nevracel stejnou cestou, odjíždím po modré turistické značce. Ta se setkává s červenou značkou na rozcestí Pod Bradlem, což je taková podlouhlá skála nahoře v lese. Potávám tu bandu postarších bikerů dohadujících se výrazným ostravským přízvukem, jestli to dolů ke Tří pánům přežijí. Cesta je totiž posypaá hrubým štěrkem - makadamem, a prudce se svažuje dolů. První z nich, majitel celoodpruženého kola, se nakonec osměluje. Já jedu za ním, protože nazpátek už fakt jet nechci. Ten kus k altánku U Tří pánů je opravdu nejhorší. pak to sice taky není žádné pohodlí, ale přece jen lepší než ten kamenitý sešup. Přijíždím na rozcestí Odranec, kde točím doleva a sjezdem se asi po kilometru dostávám k tvrzi Bouda. Pravda, budu to muset vyšlapat zase nazpátek a do tvrze stejně nepůjdu, protože jsem tam byl dříve, ale když už jsem tady, trochu energie obětuji. Před bunkrem je živo, na lavičkách posedávají turisté a u vchodu čeká skupinka zájemců o exkurzi. Já dělám jen pár fotek, upíjím hlt vody z láhve a vracím se na Odranec. Pojedu odtud totiž nejprve po červené značce a později po značené cyklostezce k Horním Boříkovicím, kde se uvidí jak dál. Nad H.Boříkovicemi cesta během solidkího sešupu po nesolidním povrchu opouští les a objevuje se na louce. Přesněji řečeno, zde se do lesa zase znovu noří, ale jiná cesta si s lesem hlavu neláme a vede přímo dolů na silnici, takže to beru natvrdo mimo značení. Krásným sjezdem se po asfaltu dostávám do Červené Vody. Chvilku rozmýšlím zda domů pokračovat na Mlýnici a přes Hambálek, ale vítězí varianta B - vzít to na Králíky. Z Červené Vody do Králíků už pár let vede souběžně se silnicí cyklostezka. Je to fajn, protože cyklisté se už nemusí třást strachem, že je sejme nějaký magor v autě nebo na motorce. Nejprve musím vyjet kus do kopce, ale potom už je to taková zvlněná rovina až do Králíků. Ve městě si dělám pauzu na lavičce na náměstí. Všude prázdno, jen u mapy postává starší pár a z restaurace na druhém konci plácku se ozývá hulákání nějaké rozverné skupiny. Po krátkém odpočinku si říkám, že už nebudu pokoušet terény a domů pojedu normálně po silnici. Projíždím z Velkého náměstí na Malé, kudy vede silnice k Hanušovicím. Cedule u křižovatky hláší, že do Hanušek je to 17 km, což není tak moc vzhledem k tomu, že většina toho bude z kopečka. Hned za Králíky je sice třeba zdolat ještě jeden citelnější krpál, ale pak už to sviští. Dělám poslední foto s výhledem na Králický Sněžník a frčím dolů přes Červený Potok, Malou Moravu a Vlaské a za chvíli jsem v Hanušovicích. V místním suprmarketu kupuji půllitr zeleného čaje a pikao jako poslední energetickou dávku. Zahučela ve mě jako nic, protože zrovna dojela i jakási dodávka nedůvěryhodně působících ...ehm... Romů, kterým sice nebylo rozumnět ani slovo, ale začali vyhulovat kus ode mě. Přesun do Šumperka přejezdem Lužné jsem k aktuálnímu stavu utahání zavrhl, takže jedu přes Raškov a Bohdíkov, za kterým je sice kopec také, ale o něco menší. No a to je všechno, protože konečným sjezdem se dostávám zase do našeho krásného Šumperka. O půl čtvré odpoledne už jsem ve sprše a položku "Suchý vrch" z plánu tras zaslouženě škrtám.

STATISTIKY
Ujeto 87,87 km
Čistý čas 4:43
Průměr 18,58 km/h

FOTKY Z VÝLETU
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Štíty

Trať mezi Štíty a Herolticemi

Heroltice (konečně opravili ten léta chátrající kostel)

Na rozcestí Valteřice-hájovna

Mimo krásné přírody je tu i mapa a rozcestík

Jedna z částí zeleně značené trasy přes kopec Strážka

Po peripetiích se značením a bloudění se dostávám na pěknou lesní cestu

Čenkovice od sjezdovky

Cesta na Červenovodské sedlo

Chata s občerstvení a infocentrem na Červenovodském sedle

Silnice na Suchý vrch

Kramářova chata s rozhlednou na Suchém vrchu

Malá obora s jeleny hned u chaty

Recepce chaty

Kovový žetonek sloužící jako vstupenka na rozhlednu

Žetonek se pak vhodí do tohoto turniketu střežícího vstup na schodiště

Tak tudy se leze nahoru

Výhled na západ

Dole parkoviště a obora, vzadu Buková hora

Výhled do Kladské kotliny, vpravo svahy Králického Sněžníku (spíše jeho polské strany)

Rozcestí Pod Bradlem

Rozcestí Odranec

Tvrz Bouda

Jedna z pasek s výhledem na Králíky během jízdy k Horním Boříkovicím

Louka nad H.Boříkovicemi

Kaplička s odpočívadlem na cyklostezce mezi Červenou Vodou a Králíky

Náměstí v Králíkách

Mají tu i pěkné podloubí

Pohled na masiv Králického Sněžníku před sjezdem do Červeného Potoka

A TO JE PRO DNEŠEK OPRAVDU VŠECHNO. DÍKY ZA NÁVŠTĚVU:)

 


Komentáře

1 Jeník Jeník | 20. června 2016 v 10:02

Hezké jako vždy a zajímavé k tomu. jen ta obora s jeleny u Kramářovy chaty mi nějak nesedí. Dříve tam byla parková úprava s lavičkama. Vím , že je jiná doba a hezká parková úprava se dnes již nenosí. Také vím ,že ty dvojdomky jsou v realitní nabídce. Prý ke koupi na trvalé bydlení.Docela zajímavá nabídka.Při přejezdu sedla nad Králíkama k Červenému Potoku je třeba si uvědomit,že jedete po stropě podzemních prostor bývalého opevnění "Výšina". Nevím jestli je to zpřístupněné ,ale dosti dlouho to sloužilo jako armádní sklady všeho možného , včetně zbraní.Dnes to bude asi opuštěné. Patřilo to do správy stejné branže jako = Mladkov , Těchonín a pevnost Adam. Ty ale asi ještě v armádním stavu asi budou.

Fotoreportáž krásná. Není co dodat. :-D

2 Beky Beky | 20. června 2016 v 13:24

Vida, změna - na rozhlednu na Sucháči na žetonek. :) Omítka jim uvnitř rozhledny oprýskává tedy parádně - to je ostuda. Zřejmě vstupné ještě nevydělalo na novou výmalbu.
Když jsme tam my byli naposledy, schodiště zdobily kreslené vtipy. Díky nim člověk ani nevěděl, že absolvoval výstup po schodech nahoru - náramně jsme si tehdy výstup na rozhlednu užili. :-)

Díky Tvému článku vím, co nového po letech v okolí mých milovaných Králík a na Suchém vrchu.

3 Tomáš Tomáš | Web | 20. června 2016 v 15:16

[1]: Obora u Kramářovy chaty je už více let, ale nepovím vám přesně kolik. Blízké domky byly v dopbě mojí návštěvy obydlené, byť netuším zda jen rekreanty, nebo novými majiteli bydlícími zde natrvalo. každopádně to musí být výjimečné i organizačně náročné bydlení.
Je známo, že prvorepublikové pevnosti, zvláště ty větší, měly rozsáhlé podzemní prostory a spleť chodeb, kterými byly často navzájem propojeny. Vzhledem k tomu, že takových pevností tu stojí mnoho (a některé i přístupné veřejnosti), nějaké ty chodby se dají předpokládat. Osobně jsem byl kdysi na Boudě a těch chodem tam byly podle průvodvce kilometry. Jak je tomu dnes s využitím prostor jiných tvrzí si neodvažuji odhadovat. Každopádně díky za komentář :-)

[2]: Tak jsem na ty žetonky koukal jak tele :-D Na schodišti bohužel žádné ktreslené vtipy nebyly. Jen staré fotky toho, jak chata vypadala dřív. Řekl bych, že kdyby si provozovatelé fotky nebo vtipy odpustili a raději opravili tu fasádu, udělají líp.
Okolí Králík mám taky moc rád a často se tam vracím, jsem tedy rád, že je nás víc. Děkuji a přeji pěkný den 8-)

4 Sibyla Sibyla | 21. června 2016 v 9:50

[1]: Myslím, že v těch "finských domcích" by nikdo trvale nebydlel. Pokud se najde (našel? - nevím, teď jsem dlouho realitní servery nesledovala) nový majitel, bude to spíš nadále provozovat jako rekreační objekty. Na trvalé bydlení mi to tam moc vhodné nepřipadá.

5 Sibyla Sibyla | 21. června 2016 v 10:01

Parádní výkon, gratuluju k dobytí Sucháku! Ale nevybral sis lehkou výjezdovou trasu. Tu zelenou značku přes Strážku jsem jela jednou dolů a i v tom sjezdu jsem šla jeden úsek pěšky. Je lepší popojet po silnici od hájenky ještě asi 200 m dál a loukou nahoru odbočuje pěkná cesta značená jako běžkotrasa. V okolí Bukovky je vůbec ideální držet se spíš běžkařských tras než turistických. A z rozcestí Strážka lze jet i traverz druhou stranou Bukovky (přivrácenou k Červené Vodě - opět běžkařské značení) a tam je dokonce při cestě i pramen. Jinak mě pobavilo, jak jsme si na tento víkend vyměnili naše domovské hory - já byla v sobotu na Dlouhých Stráních. A v neděli v západní části Orlických hor u Deštného a honila se tam jedna přeháňka za druhou (včetně krupobití) a postupně to přecházelo v trvalý déšť. Takže jsi měl i kliku s počasím.

6 Mirkaw Mirkaw | 21. června 2016 v 15:13

Páni, smekám pomyslný klobouk.Tak dlouhou trasu a v takovém terénu bych už nedala. Znám to tam formou autoturistiky, vyjet autem, udělat menší pěší okruh a zpět.
Jinak foto i text super, ráda se opět takto projedu. :-)

7 Tomáš Tomáš | Web | 21. června 2016 v 20:32

[5]: Já při plánování trase věřil mapám na internetu a možná to nebyl úplmně dobrý způsob :-D Té cesty od hájovny jsem si na netu (později) všiml taky a opravdu vypadá schůdněji. Možná někdy příště... Déšť jsem viděl z rozhledny. Aspoň to byla motivace se moc nezdržovat :-)
Jinak Dlouhé stráně jsou taky solidní výkon. Jak jste to jeli? Já tam ještě letos nebyl - měl bych se stydět 8-O

[6]: Děkuji, trasa to byla celkem náročná, ale dlouho plánovaná, tak jsem si ji hodlal užít. A užil :-) Ještě jednou děkuji a přeji hezký večer :-)

8 Sibyla Sibyla | 22. června 2016 v 13:04

[7]: Jela jsem tentokrát sólo, vlakem do Sobotína a pak Vernířovice - údolí Merty - Vyhlídka - pak po modré k Františkově myslivně (závěrečných 500 m převážně tlačmo) - Velká Jezerná - Malá Jezerná - Dlouhé Stráně. Kolem dolní nádrže jsem sjela do Koutů a ještě jsem si vyjela podél Poniklého potoka k chatě Vilibaldce na Klínové hoře. A z Koutů domů vlakem.

9 Tomáš Tomáš | Web | 22. června 2016 v 21:30

[8]: Tak to je hodně solidních, jestli správně odhaduji cca 55-60 km. Navíc pořádné převýšení, takže tleskám. Super 8-) Na Vilibaldku se časem chystám taky, ale trochu jinudy. Ještě jsem tam nebyl a na mapě ta trasa vypadá dobře.
Tož nezbývá než ti uznale poklepat na rameno a popřát další povedené výjezdy :-)

10 Sibyla Sibyla | 23. června 2016 v 11:33

[9]: Dobrý odhad, bylo to 52 km a 1682 nastoupaných metrů. Podél Poniklého potoka krpál jak sviňa. Ale u Vilibaldky je nádherně. Jo a Dlouhé Stráně jsou vypuštěné, byl to zajímavý pohled.

11 Tomáš Tomáš | Web | 23. června 2016 v 11:36

[10]: jj, hlavně ta část kousek před poniklým vodopádem je masakrální :-D Vypuštěné Dl.Stráně už jsem viděl, ale Vilibaldku pořád ne. Budu na tom muset někdy zapracovat :-) Před chvilkou jsem přijel z takového minišvihu, tak jsem natěšený na další :-D Měj se

12 Zdenka Zdenka | 4. července 2016 v 21:29

Na Suchém vrchu se vždy zastavuji, když jezdím na Rychnovsko za příbuznými...Obdivuji Vaše výlety na kole, musí to být fuška, tolik kilometrů..! ??? Snímky z cesty jsou moc pěkné...přeji Vám krásné léto!

13 Tomáš Tomáš | Web | 6. července 2016 v 19:30

[12]: Děkuji :-) Ona to fuška většinou je. Mám pokaždé pocit, že tam potupně padnu, umřu a sežerou mě supi. Potím se, funím a připadám si jako idiot, ale pak mě těší, že můžu machrovat jak jsem to zvládl :-D Mějte se a také přeji krásné léto 8-)

Komentáře jsou uzavřeny.