K prameni sv.Anny

2. června 2016 v 21:12 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - HORNÍ BOHDÍKOV - louky a lesy - KAPLE A PRAMEN SV.ANNY - ROZC.NAD SV.ANNOU - POTŮČNÍK - PRŠNÁ - POTŮČNÍK - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - ŠUMPERK

(web)

Jakkoli se mi až dosud dařilo vypadnout několikrát do týdne na kolo, přes léto tento trend každoročně upadá z důvodu zaskakování za dovolenkující kolegy v práci. Zvolna ten čas přichází, i když ještě ne v plné síle, takže dnes jsem vyjel po určité době nečinnosti s vidinou nečinnosti i do dnů příštích. Tím spíše je třeba nenechat se odradit a využít každou chvilku k našlapání nějakého toho kilometru. Ještě než za mrňaty zaklaply dveře školky, plánoval jsem vyjet na Raškovskou Boudu a vzít to kolem bývalé Vinice do Hanušovic, ale nakonec jsem trasu změnil na výjezd k prameni sv.Anny. Jak vše probíhalo a dopadlo, o tom už poreferují následující řádky.



Osm minut po osmé ráno sedám na kolo a mířím na sever. Musím se dostat až nad Horní Bohdíkov, takže jedu nejprve k Velkým Losinám, kde se přes lázeňský areál dostávám na silnici do Žárové a tudy stále nahoru. Asi sto metrů za posledními domky je čas opustit asfalt. Z minulosti mám mnoho špatných zkušeností právě v této oblasti, kdy mi plány kazily elektrické ohradníky. Nyní, jak se zdá, mám více štěstí. Polní cesta se volně svažuje dolů po trávě kamsi k lesu. Chvíli se kochám nádherným panoramatem Králického Sněžníku nad rozkvetlými loukami, načež se spouštím dolů. Dodrncávám o pár set metrů níže a dávám se cestou, o níž se domnívám, že mě dovede na lesní cestu vedoucí ke sv.Anně. Brzy se ukazuje, že jsem dost mimo. Nezbývá než se vrátit a zase vyšlapat kus toho krpálu nahoru. Během šlapání si všímám nějakého zvířete na ohybu kopce, které zrovna cosi žere ze země. Ono si mě všímá až o něco později a dává se na útěk do lesa. Když jsem jej spatřil poprvé, myslel jsem, že jde o malou srnku, ale je to krásná statná liška. Během pár vteřin mizí ve stromoví. Paráda. Po jisté fušce jsem konečně na místě, kde se zdá, že se polní cestičky dělí a tak jedu tou, co jsem ještě nezkusil. Brzy jsem u ohradníku, takže přehazuji kolo na druhou stranu a opřen o řídítka přeskakuji dráty. Kolo ovšem na mokré trávě podjelo a já házím solidní držku. Hubou jsem to vzal o řídítka, kolenem o zem a hlavou (naštěstí v helmě) o rám... zkrátka kdyby mě někdo viděl, neudrží se smíchy. Praštit sebou během jízdy na bahně nebo při sjezdu lesem lze pochopit, ale tohle je poněkud mimo standardy. Když odeznělo překvapení nad vývojem událostí, bolest a pocit zahanbení, sbírám se ze země. Rovnám řídítka, co se nárazem pootočily v představci a opatrně sjíždím travou na další louku. Opravdu tu není žádná skutečná cesta, jen jakási vyšlapaná pěšinka travou. Scenérie přede mnou ovšem velkolepé. Kochám se a kochám, až mě napadá mrknout na gpsku, jestli nejsem zase mimo. No jasně že jsem. Aspoň že ne o moc. Beru to kus nazpátek a na pěšinky neberu ohledy - frčím přímo porostem trávy a květů, až konečně dojíždím tam, kde jsem měl dávno být. Z kola porůznu trčí stébla a kytky, že vypadám jako hipík. Protože v předešlé silniční etapě se mi podařilo nastoupat dostatek výškových metrů, teď si budu užívat zasloužený sjezd. Nečekejte ale žádné šílené tempo. Cesta je místy probahněná a její povrch většinou tvoří posyp hrubého štěrku, navíc s výmoly. Na místě je tedy spíše pomalé a obezřetné pojíždění s rukama na pákách brzdy. Střídají se úseky čistě lesní s úseky pololesními, kde po jedné straně míjím paseky nebo pastviny. V údolíčku pod cestou bublá potok. Dojíždím na rozcestí, kde se setkává tahle "moje" cesta s jinou, vedoucí od Potůčníku k prameni a kapli sv.Anny. Zde sjezd střídá opětovné stoupání, v některých částech citelné. Nezpevněná cesta je trochu mokrá, čili obsahuje bahýnko, ale daří se mi ji na kašpárka pomalu zdolávat. Všímám si divného zvuku od zadního kola a slibuji si ho prověřit hned po dojetí ke kapli. Po několika minutách námahy jsem tedy slavnostně u cíle. Byl jsem tu naposled před šesti lety a tak si všímám, že na blízké skalce přibyl kříž a vlastně i tu cestu, kudy jsem přijel, lemovaly jakési pidikřížky. Usedám na lavičku před kaplí a prohledávám kolo, abych našel příčinu pazvuků, leč marně. Vytahuji foťák a jdu udělat pár fotek. Po nedávných deštích je celé okolí rozbahněné, boty mám za chvíli celé od bláta. Pořizuji jen několik záběrů a pokračuji ve výletu. Původní plán počítal s návratem po příjezdové cestě, ale nakonec si říkám, že zkusím vyšlápnout ještě výše a loukami dojet do horní části Potůčníku. Měl jsem trochu obavy z prudkosti stouání, ale v pohodě vyjíždím až na rozcestí Nad svatou Annou a dávám se po červené turistické značce. A je to tady. Ohradník. Všímám si cedulky, která visí na drátu: DĚKUJEME VŠEM, ŽE ZA SEBOU ZAVÍRÁTE. Vida, vedle jsou jakási vrátka, kterými se dá projít dovnitř. Kdyby to bylo nebezpečné, bude tam přece zákaz, ne? Projíždím tedy vrátky a cestou vytvořenou koly traktorů jedu podél spodního okraje pastviny. Takto snadno bych se přece nedostal tam, kde se normálně pase stádo. Tohle přesvědčení mi vydrží jen chvíli, skupina krav se vzápětí objevuje u lesa po levici. No kurňa... Všimly si mě. Chvíli čumí, ale nedělají nic. Sugeruji si, že když si jich nebudu všímat, nebudou si všímat ani ony mě. Koukám znovu doleva a hele, krávy se daly do pohybu. Být mezi nima nervově labilní býk, bude legrace. Stádo naštěstí mění směr a pomalu se sune kamsi za obzor. Uffff. Chápu, že nemá smysl držet se značení, neboť to míří právě tam, kam zamířily krávy. Beru to tedy jakousi pěšinkou dolů k místu, odkud vykukují střechy. Terén je od krav nepříjemně rozdupaný, nacházím i pár prázdných sloupků ohradníku bez drátu a branek vedoucích nikam - snad pozůstatek starších pastvin, než došlo k jejich rozšíření. Působí to jako legendární nástrahy v útrobách hrobek egyptských faraonů. Po louce dojíždím k potůčnickému kostelu, podlézám ohradník (do přeskakování se mi z nějakého důvodu znovu nechce) a jsem zachráněn. Když už jsem tady, jdu na prohlídku kostelíku. V roce 2007 vyhořel a já k němu poprvé došel o tři roky později, kdy z něj zbývaly jen obvodové zdi. Při předloňské návštěvě už mě zaujaly probíhající opravy, no a tak jsem pochopitelně zvědav jak pokročily. Na první pohled nic moc, zvenčí všechno vypadá beze změn. Vstupní dveře jsou bohužel zavřené a zahrazené mříží, ačkoliv předloni jsem se normálně dostal dovnitř. Dělám tedy alespoň fotku malým okénkem ve dveřích s rukou nataženou skrze mříž. Foto ukazuje, že interiér nějakého pokroku doznal, jsou tu částečně obílené stěny a zřejmě nový oltář, ale většinu snímku pořád zabírá stavební nepořádek. Vracím se ke kolu a zkouším ještě zapátrat po příčině nepříjemného zvuku. Zjišťuji volnou špici v zadním kole a provizorně ji dotahuji mezi prsty. Další jízda ukázala, že na vině byla skutečně uvolněná špice. Snad se povolila při tom pádu nahoře u Horního Bohdíkova, ale zatím drží a nikde už nic nevrže ani nepraská. Jak dál? Můžu sjet po silnici (úzké a plné štěrku) dolů na silnici pod Potůčníkem a pokračovat přes Hanušovice, nebo se pokusit přejet kopec Pršná, vyjet nad Hynčicemi a vrátit se přes Rejchartice nebo přes Lužnou. Problém je, že na Pršné jsou další pastviny a tím pádem další možné komplikace. Navíc stoupák jak sviňa. Ovšem vzhledem k tomu, že volba přes Pršnou se zdá zajímavější, zkusím ji. Na rozcestí u jakési stodoly se tedy dávám po polňačce do lesa a pak velmi prudce vzhůru mezi pastvinami. Cesta vede volně, ohradníky se táhnou z obou stran podél ní a vše vypadá skvěle. Tedy o kus dál už funím vedle kola pěšky a potím se jak vrata do chlíva, ale vidina věcí příštích zahání dotírající únavu. Ještě kousek a budu na vrcholu. Co to kur... Zrada! Jen pár metrů před hřebenem kopce stojím u přehrazené cesty s cedulí ZÁKAZ VSTUPU / PLEMENNÝ BÝK! To jsem se musel vyškrábat až sem jenom abych zjistil, že nějaký plemenný býk zakazuje vstup? Nelze popřít zklamání, až nasranost. Budu se muset vrátit, protože nehořím touhou setkat se s volem, co má koule. Sjíždím tedy celý ten krpál zase dolů do Potůčníku a posléze lesem do spodní části osady. Není jiná možnost. Za Potůčníkem se napojuji na rušnou asfaltku od Jeseníku do Hanušovic a domů už jedu prakticky bez nějakých kliček (během krátké přestávky ještě dotahuji v Raškově volnou špici v zadním kole multiklíčem). Jen při sjezdu od sedla Pod Lovákem sjíždím do Temenice nikoli po silnici, ale takovou štěrkovou cestou mezi chalupami. U domu brzdím něco před čtvrt na jednu. Pak sprcha, obídek, pro prcky do školky... zkrátka už jen samé necyklo záležitosti.

STATISTIKY
Ujeto 50,53 km
Čistý čas 3:03
Průměr 16,55 km/h

FOTKY Z VÝLETU
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Kostel sv.Martina v Žárové

Žárová

Horní Bohdíkov

Zde jsem odbočil ze silnice do luk

Tohle už je po prvním bloudění a držkopádu

Příroda mezi Horním Bohdíkovem a Jindřichovem

Posed na kraji louky

Zde jsem se konečně trefil na požadovanou lesňačku (vpravo se noří mezi stromy)

Sjezd lesem

O kus dál cosi stojí, ale nemám tušení o co se jedná

Napojení se na tur.trasu ke sv.Anně

Stoupání k prameni

Kaple sv.Anny

Kaple z druhé strany

Kaplička má místo dveří jen takovou ohrádku, takže je dobře vidět dovnitř

Pramen sv.Anny teče hned pod kaplí z břehu potoka, do něhož potom stéká

Zde se cesta od kaple vynořuje z lesa na louku

Po té louce pak stoupám nahoru na další rozcestí

Vstup a branka do ohrady

Kostelík v Potůčníku

Momentální stav interiéru

Potůčník, horní část osady

Rozcestí v Potůčníku

Pohled ze severní strany Pršné

Game over: tudy už raději nepojedu

Jedna ze samostatně stojících chalup u cesty mezi horní a spodní částí Potůčníku

Potůčník, příjezd do spodní osady

DÍKY ZA NÁVŠTĚVU :)

 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 2. června 2016 v 22:11

Miluji mraky a oblohu, hory -líbilo se

2 Jeník Jeník | 3. června 2016 v 9:57

Díky za fotoreportáž. Ani si to třeba neuvědomujete,ale vyzařuje z ní nádherný klid přírody. :-D

3 Mirkaw Mirkaw | 3. června 2016 v 17:55

Ten popis pádu je napsán tak úžasně, že ačkoliv nemám radost z cizího neštěstí, musela jsem se smát. Sama jsem přeletěla minulý měsíc přes řídítka kola a vím, jaký to byl pro mne šok, spadla jsem na rameno a celá ruka se mi ještě půl hodiny sama od sebe třásla, jak kdybych měla Parkinsona. Dlouho jsem se bála sjíždět z kopců po loukách. :-)
Jinak výlet i fotky  se záběry krajiny se mi moc líbí :-)
Přeji hezký den. :-)

4 Tomáš Tomáš | Web | 3. června 2016 v 21:20

[1]: Díky, mě taky :-)

[2]: Docela uvědomuju, i když v reálu a při námaze na kole si to většinou uvědomuji jen částečně :-D Děkuji

[3]: Asi bych se měl ohradit, ale nemůžu. Cizí pády mě taky spolehlivě pobaví :-D Díky za koment a příště na tom kole pozor, ne každý karambol dopadne jen půlhopdinovým Parkinsonem. Mějte se a užívejte víkend :-)

5 Babsy Babsy | 4. června 2016 v 16:43

Na Tvůj blog chodím pravidelně a svelkým nadšením, i když píšu málokdy.
Chtěla bych Tě poprosit, zda-li bys nezvážil to úvodní dlooouhé vyprávění nějak lépe rozdělit mezi fotky, kterých se to týká. Prostě tak nějak, jak to bylo dřív - fotky + vyprávění pod nimi. Tenhle koncept - úvodní dlouhé slovo a pak řada fotek pod sebou mi moc nevyhovuje. Když si přečtu úvod, už zapomenu, kterých fotek by se to mohlo týkat... Nevím, jestli jsem sama...

6 Tomáš Tomáš | Web | 4. června 2016 v 20:35

[5]: Už mě napadlo vícekrát vrátit se ke starému modelu. Nové členění mi přišlo takové přehlednější - komu se nechtějí číst ty litanie, prostě přejde dolů k fotkám a neotravuje ho nadbytečný text. Na druhou stranu i to původní řešení mělo své výhody (například dalo méně práce :-D ), takže vlastně proč ho tu a tam znovu nepoužít? Vox populi, vox dei. OK, zvážím to tedy a díky za podnět i to nadšení :-)

7 eM. eM. | 5. června 2016 v 1:45

Haha, živě si vzpomínám na jednoho bajkera, který machroval a pak nabral popelnici :). Ale tohle by v Tak neváhej a toč asi vyhrálo.
Ale dobře, že seš v pohodě, často to tak vtipný nebývá ;).

8 Babsy Babsy | 7. června 2016 v 13:09

[6]: To mne těší, že sdílíme stejnou myšlenku. Budu moc ráda, když se vrátíš k původnímu modelu. Už jenom proto, že Ti dalo méně práce. :)

9 Sibyla Sibyla | 7. června 2016 v 14:12

Jo, ohradníky na červené značce mezi Hynčicemi a Horním Bohdíkovem jsou legendární. Taky už jsem jich kdysi pár během rychlé jízdy málem přehlédla. A to ani nemluvím o tom, že část té trasy je spíš na tlačení než na jízdu. Ale jinak je tam tak nádherně, že se tam nelze nevracet.

10 Tomáš Tomáš | Web | 7. června 2016 v 16:33

[7]: Mě bylo jasný, že můj držkopád ti zaručeně zvedna náladu :-?  :-D

[8]: K původnímu modelu se budu vracet tehdy, bude-li trasa na blogu už v minulosti popsaná - celá nebo většinově. Jsem děsně línej a ono je to vážně pohodlnější :-D

[9]: No jo, je to tam takové dobrodružné. Ale okolí nádherné, o tom žádná 8-)

11 eM. eM. | 7. června 2016 v 20:35

[10]: Tak mě napadá, jak to vypadá s těma nášlapama na kolo? :-D

12 Babsy Babsy | 7. června 2016 v 23:02

[10]: Zkus být ještě línější, a piš tak už všechno. :-)

13 Tomáš Tomáš | Web | 8. června 2016 v 7:44

[11]: Situace na východní frontě jest nadobyčejně příznivá :-D Počítám, že bika osadím příští týden

[12]: Tak líný zase být nechci :-)

14 eM. eM. | 8. června 2016 v 13:49

[13]: Tak to jsem zvědavá na testovací "dojmy" :-D. Btw - jakou máš botu? :)

15 T(h)om T(h)om | Web | 8. června 2016 v 14:59

[14]: Prdlajs dojmy! Ty se těšíš, že si naryju držku, co? :-D No, to se bohužel vyloučit nedá... Botu mám takovou normální ťapku, šestačtyřicítku :-D

16 Sibyla Sibyla | 9. června 2016 v 9:15

[13]: A vyhrály nakonec pedály Force nebo Shimano?

17 T(h)om T(h)om | Web | 9. června 2016 v 17:15

[16]: [14]: Tak Merida dostala před hodinou nové spd pedály. Vzal jsem nakonec Force. Recenze na netu byly pochvalné a cena asi o 150 Kč nižší. Můžu tedy porovnat, alespoň co jsem si narychlo všiml. Proti Shimanům se mi do nich trošku hůře nasedá - hledá správná poloha. Přední část je proti M520 jako by rozdělená, u Shimana mi kufr na botě "zajel" přesněji. Asi je to o zvyku a seřízení. Vycvakává se mi naopak lépe, hladčeji než s M520. Jsou trošku odlehčenejší (na svém tunovém bikovi to prd poznám) a subjektivně maličko hezčí.

18 eM. eM. | 9. června 2016 v 22:20

Hehee, já si dneska namlátila tu svou na bruslích.

Já nemyslela velikost boty, ale co to je zač(značka, jak to vypadá). Jinak díky za info, až potkám nějaký dětský lyže, vím komu je věnovat :-D

19 T(h)om T(h)om | Web | 9. června 2016 v 22:39

[18]: Poslední dobou jsme všichni nějak "šikovní". Nedávno se zase kolega vymlátil na skejtu :-D
Dětský lyže na kolo mám od Specialized - nějaký levnější, spíš turistický, ale zatím mi vyhovují :-) Přesto dík, že na mě myslíš

20 eM. eM. | 11. června 2016 v 23:40

[19]: Good job, od Specíku mám přilbu :). Ale jinak je nemám ráda, přijdou mi moc "jsme nejlepší".
Přilbu mají vymakanou, protáhnu culík a nemusím se potit jako Rybana :D.

21 T(h)om T(h)om | Web | 15. června 2016 v 17:16

[20]: Potit se jako Rybana? :-D To slyším prvně :-D

Komentáře jsou uzavřeny.