Bukovice, Tři kameny, osada Labe

22. července 2016 v 19:48 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - PETROV NAD DESNOU - TEREZÍN - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - lesní cesty - BUKOVICE - ROZC.POD JELENÍ SKALKOU - neznačená cesta - TŘI KAMENY - neznačená cesta - OSADA LABE - JINDŘICHOV NA MOR. - POTŮČNÍK - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - ŠUMPERK

(web)

Podtitul dnešního reportíku by mohl být TŘI KAMENY BRUTÁLNĚ. Určitou míru brutálnosti jsem sice předem předpokládal, ale skutečnost tak nějak překonala očekávání. Když jsem však absolvoval to nejdrsnější a jakštakš si zvykl, začalo se mi to celé víc a víc líbit. Domů dorazil nadšený a v souladu s oblíbeným tvrzením, že biker nesmí ze švihu dojet čistý (aneb má dojet ze švihu zašvihaný).



Vyrážím pěkně po ránu, pár minut po půl osmé. Naděje, že stihnu zvládnout hlavní část dřív než se udělá dusno, padá. Vedro je hned od startu solidní. Proto jedu lážo-plážo pomalu a šetřím síly na pozdější etapy. Projíždím vikýřovickými uličkami do Velkých Losin a tam rovněž uličkami až dozadu ke kostelu. Nedaleko odtud pak přichází čas opustit nejen asfalt, ale i známou půdu a vyzkoušet něco nového. Tím myslím lesní cestu nad Bukovice. Její část je značena jako cyklostezka č.6155, jenže se na ni "oficiálně" najíždí napůl cesty mezi Losinami a Loučnou, což se mi nechtělo. Na mapě je však vyznačena polňačka, která se po určité době na tuto cyklostezku napojí a zmíněnou polňačku najdeme cca 500 metrů za kostelem při ulici Bukovická. Odbočku se mi podařilo zdárně najít, tudíž točím doprava a za chvíli už drkotám po hlíně a kamení. Vzápětí přichází první zrada v podobě ohromné kaluže. Kurňa, ono asi v noci pršelo. To jsem zvědav, jak bude stav cest vypadat v lese... Kaluži se vyhýbám jízdou přes trávu po louce a na cestu se dostávám o kousek vedle. Tohle se povedlo. Následuje stoupání, podle všeho pořádně na dlouho. Prozíravě tedy doplňuji energii z pytlíku rozinek a hltem čisté vody z bidonu. Stoupání je ostré a po šutrech to drncá, ale dá se. Za mnou se stále více otevírá pohled na celé V.Losiny a údolí Desné, nad posečenými loukami plachtí nádherný černý čáp. Přichází vjezd do lesa a situace, která poznamená věci příští. Za prvé křoví a kopřivy zasahující do cesty, kvůli čemuž se nevyhnu pár popáleninám. Za druhé kaluže, místy pěkně hluboké a tak široké, že nemá cenu pokoušet se je objíždět - nutno vzít natvrdo skrz. A za třetí, to s tím ostatně souvisí, bahno. Bahno klouže, zapadají do něj kola a navíc se vlivem odstředivé síly kol rozstřikuje kolem. Blatníky zůstaly doma - komplikaci tohoto typu jsem nečekal. K zamyšlení dávám fakt, že tahle cesta je na mapách vyznačena jako zpevněná. Pokud někdy byla, teď už parametry zpevněné cesty nesplňuje ani omylem. Nemá cenu brečet nad každým ujetým metrem, cákancem bahna, ani šlehnutí kopřivou. Zkrátka vyšlapat nahoru do Bukovic byl pořádný záhul, pouze přes louku kus před dědinou se situace polepšila. Hlavní je dosažení průjezdního bodu. Z horního konce Bukovic musím pokračovat opět vzhůru. Povrch je tam příšerný. Prudký a plný velkých kamenů, takže vyškrábat se k rozcestí Pod Jelení skalkou znamená udržovat trend nastolený už za V.Losinami. A vlastně nejen tady. Odbočuji na neznačenou cestičku. Terén podobný, stoupání taky. Míjím vysílač a tak nějak počítám s tím, že až do napojení se na asfaltku před Třemi kameny neuvidím nic zajímavého. Chyba lávky! Po trase nacházím několik parádních výhledů, o kterých nejspíš nemá leckdo ani ponětí. Pak přejíždím pod lanovkou přemyslovského skiareálu a následně druhou část sjezdovky. Opět les a cestu tady vysypali dost nechutným kamením. Naštěstí netrvá dlouho a konečně jsem na silničce z Přemyslovského sedla vedoucí kolem rozcestí ke Třem kamenům až do Pekařova. Potkávám skupinku nějakých výletníků, zvládám ještě pár výškových metrů a jsem u rozcestníku. Beru to přímo ke skalám a tam, kde už projet nelze, zamykám kolo u stromu a stoupám po svých na kochačku. Mám pět až deset minut než dorazí zmíněná skupinka, takže ještě v pohodě chroupu tatranku a v klidu se rozhlížím po okolních kopcích. Přitom rozmýšlím jak pojedu dál. Při tom nešťastném bahnitém výstupu jsem si sliboval, že pojedu domů přímo - tedy přes Pekařov, protože v lesích bude zase sajrajt, ale časová rezerva mě přesvědčuje, že můžu maličko zaimprovizovat. Stejně už dorazili turisti a mám po klidu. Sedám znovu na bika a sjíždím kousek po zeleném značení. Asi po sto metrech pak odbočuji vpravo na neznačenou lesňačku. Měl jsem z toho obavy, ale při troše opatrnosti není problém sjet přibližně kilometr dolů na rozcestí. Byl jsem tu už předloni v listopadu. Poblíž stojí dřevěná chata, kolem které jsem tenkrát šel k osadě Labe pěšky. Teď to chci zkusit stejným způsobem na kole, ale po zvážení situace se raději vracím k rozcestí a dávám se po cestě okolo Sklenského vrchu. V podstatě se dostanu na to samé místo, jen delší cestou. Že je delší nevadí, protože celé je to o sjezdu a když si představím jaký sjezd by to byl na kratší variantě, udělal jsem dobře. Jelo se parádně, kdyby nebylo tak mokro, jelo by se ještě parádněji, ale co si budu pořád stěžovat? I tak si to užívám a zastavuji pouze u jakési zříceniny hned u cesty. Kdysi zřejmě větší dům, z něhož zbývají z něj jenom obvodové zdi a uvnitř už rostou stromy. Hustý. Za chvíli jsem v osadě. Osadu Labe jsem prvně navštívil před dvěma lety a už tehdy jsem věděl, že se sem vrátím. Je tu totiž krásně. Nádherně. Luxusní výhledy. Prostě bomba. Chvíli odpočívám na lavičkách u kovového kříže pod stromem a pak jdu udělat pár fotek. Poté sjíždím okrajem luk a po kamenité cestě k nějakému většímu stavení, kde už čeká asfaltka směr Jindřichov. To je jinej sjezd než po sračkách a šutrech! Dole jsem byl rychleji, než byste řekli. Vyjede se hned u toho hnusného velkého paneláku na konci - kdo zná, ten ví.
No a zbytek nebudu protahovat, protože ten jsem už vedl klasicky po asfaltu a bez přestávek (abych aspoň trošku vylepšil dosud neslavný průměr), jen s malou zastávkou na zasloužené kokino v hanušovickém pennáči.

STATISTIKY
Ujeto 57,61 km
Čistý čas 3:17
Průměr 17,5 km/h

FOTKY
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6 + M.Zuiko 40-150 mm f/3,5-5,6

Polňačka u Velkých Losin

Velké Losiny před vjezdem do lesa

Lesní cesta po nočním dešti (jeden z méně zablácených úseků)

U horní části sjezdovky někde nad Loučnou nad Desnou

Rozcestí v lese

Stoupání k Bukovicím

Louky nad Bukovicemi

Bukovice, horní konec

Rozcestí Pod Jelení skalkou - pokračuji rovně

Vysílač

Stoupání po neznačené lesní cestě

Paseka s výhledem na Loučnou, Praděd, Dlouhé Stráně...

Další z pasek nabízející krásná panoramata, vpravo se tyčí Černá stráň (1237 m)

Lanovka skiareálu v Přemyslově

Tři kameny, vrcholová skála

Pohled ze Třech kamenů na Králický Sněžník a Rychlebské hory

Odbočení do lesa ze zeleného tur.značení

Sjezd kolem Sklenského vrchu

Ruina u cesty

Lavičky a kříž u osady Labe

Horní část osady

Panoramatická vyhlídka

Masiv Král.Sněžníku

Domky osady a pohled k jihu na okolí hory Jeřáb

Na kříži je nápis "Elbe", což dalo osadě jméno - Labe

Kolo dostalo pěkně na frak, doma bude co čistit

Sjezd loukami ke spodní části osady a k asfaltové silnici

Příjezd do Jindřichova

DÍKY NA NÁVŠTĚVU :-)

 


Komentáře

1 Darina Darina | Web | 23. července 2016 v 13:31 | Reagovat

Parádní report, ty výhledy :-)

2 Mirkaw Mirkaw | 23. července 2016 v 18:27 | Reagovat

Pěkná projížďka, ale náročná, samé kopce a kopečky. Na Tři kameny jsme šli poprvé letos  v únoru a to od božích muk na Elbě. Procházka krátká, ale stačila. :-) Bezva reportáž i foto. Přeji hezký den :-D

3 Tomáš Tomáš | Web | 24. července 2016 v 5:15 | Reagovat

[1]: Kvůli těm se tam škrábu :-) Díky

[2]: No tak kopečky jsou na kole potřeba a navíc tady byly jen dva :-D
Jak jste se k těm božím mukám dostali? Autem z Jindřichova? Ono je to i odtamtud docela do kopce, takže jste taky dali solidní výkon. Každopádně děkuji za komentář a přeji příjemnou neděli :-)

4 Jeník Jeník | 24. července 2016 v 7:58 | Reagovat

Opět hezké a poučné. Voda je v lese potřeba , tím pádem se omlouvám za to bláto v lese.

5 Tomáš Tomáš | Web | 25. července 2016 v 9:19 | Reagovat

[4]: Myslím, že kdybyste mohl ovlivňoval počasí, komunikovali bychom asi jinak (hlas kdesi z oblaků, světlo nad hlavou, hořící keř...), takže se za bahno fakt omlouvat nemusíte. Já chápu, že vláha je potřeba :-)

6 Sibyla Sibyla | 28. července 2016 v 10:17 | Reagovat

Tři kameny jsou krpál odevšad. Ale mám to tam hrozně ráda, ty výhledy jsou jedny z nejúchvatnějších v Jeseníkách. Tušila jsem, že ta neznačená cesta kolem Jelení skalky a přemyslovských vleků by mohla nabídnout pěkné výhledy. Teď to mám potvrzené a někdy se tam budu muset vypravit.

7 Tomáš Tomáš | Web | 28. července 2016 v 20:24 | Reagovat

[6]: Taky už to mám projeté prakticky ze všech směrů :-D Na Tři kameny se s potěšením každoročně vracím, ale nemám rád opakování stejných tras když jsou k mání další. Tahle mi chyběla a až na pár drobností je určitě hodna doporučení. Takže díky a až vyrazíš, užij si to tam 8-)

8 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 20:48 | Reagovat

Pěkný fotečky, krásný výhled :). Chudáček kolo..tedy chudáček ty, když jsi ho pak musel čistit ;).

9 Zdenka Zdenka | 2. srpna 2016 v 22:05 | Reagovat

Když tak čtu Vaše články a prohlížím Vaše zajímavé fotky, uvědomuji si, jak je vše jiné. Brouzdání na kole lesními cestami je určitě mnohem zajímavější. Pěkný den! :-)

10 Tomáš Tomáš | Web | 4. srpna 2016 v 9:36 | Reagovat

[8]: Já chudáček jsem ho čistil ještě cestou, když mě unavilo šlapání do posledního většího kopce. Nechtěl jsem pro případná projíždějící auta vypadat že umírám, ale že moje zastavení má hlubší důvod :-D Díky :-)

[9]: Všechno má něco do sebe. Na kole se člověk dostane tam, kam se nedostane autem, a přitom dojede za stejný čas dál než by došel pěšky. No a je to "zadarmo", což taky není k zahození :-) Děkuji a mějte se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.