Bývalá osada Na Vinici u Hanušovic

31. července 2016 v 5:12 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - HRABENOV - RUDA NAD MORAVOU - ŠTĚDRÁKOVA LHOTA - lesní cesty - OBORA POČÁTKA - lesní cesty - SPÁLENIŠTĚ - BÝV. NA VINICI - HANUŠOVICE - KOPŘIVNÁ - LUŽNÁ - BRATRUŠOV - ŠUMPERK

(web)

Už když jsem do místa bývalé osady u Hanušovic zavítal poprvé, tedy letos v zimě, říkal jsem si, že se tam musím vrátit na kole. Mám tedy radost, že tohle se mi podařilo naplnit, ale zároveň myslím, že dvakrát stačilo a příště už sem jezdit nebudu. Vzato kolem a kolem, ono není proč. Zase takové terno to není a na odškrtnutí položky v pomyslném seznamu stačí dvě návštěvy bohatě.



sobota 30.7.2016

Když vyrážím po půl druhé odpoledne od domu, stále ještě netuším, kam nakonec dojedu. Původní záměr totiž hovoří o výjezdu na Boudu, přejezdu k hájovně U tří tabulí a do Janoušova. Šlapu si to tedy přes kopec do Hrabenova a pak mířím k Hosticím a dále do Štědrákovy Lhoty. Během zdolávání toho stoupáku si však říkám, že bych mohl zkusit změnit cíl právě za bývalou hanušovickou Vinici, abych měl tento již dříve vytyčený bod splněn a na Boudu se můžu vrátit kdykoliv potom. Když na konci Št.Lhoty opouštím asfalt a kamenitou cestou lesem dojíždím po žluté na rozcestí, nepokračuji dál po značce k Lazům a Boudě, ale točím neznačenou šotolinovkou doprava. Po ní se pak dostávám na rozcestí poblíž obory Počátka. Tahle zkratka je super pro podobné náhlé změny plánů. Daným směrem sice stoupá, ale opravdu skoro neznatelně, přičemž tudy v nadmořské výšce cca 620 metrů snadno projedete ze Št.Lhoty k Raškovu, nebo do oblasti poblíž obce Vlaské. Na rozcestí si dělám malou pauzu u zastřešeného odpočívadla, ale vosy si tam postavily hnízdo, což urychluje pokračování v cestě. Přejezd k Počátce je záležitostí okamžiku. Teď hlavně trefit tu správnou odbočku kousek za ní - a vida, daří se. Je to pohodová asfaltka, která sice chvíli vede do kopce, ale pak už jde spíš o rovinku, místy dokonce sjezdík. Odbočka k bývalé osadě asfaltovaná není a pokud čekáte, že vám popíšu jak vypadá, tak to nepopíšu. Jako relativně často, i zde důsledně někontroluji mapu a věřím svým nedůvěryhodným instinktům. Kvůli tomu opouštím silničku asi o 200 metrů dřív něčím, co si pod slovem "cesta" automaticky nevybavíte. Je to spíš kamenitá strouha a před nejvyšším bodem dokonce tak strmá, že musím potupně tlačit. Teprve zde přichází prozření, že nejsem tam, kde být mám. GPS v mobilu hlásí vrchol kopce s optimistickým názvem Spáleniště. Vypadá spíš jako káceniště, neboť po svahu se táhne paseka se smutně trčícími pařezy. Bohužel, a to je důležité, bývalá Vinice tu není. Průzkum mapy ukazuje dvě věci. Prvně to, že značka na mých mobilních mapách ukazuje vždy opačným směrem, než se dívám (asi abych měl turistiku pestřejší o neotřelý prvek). Za druhé možnost sjet po nedaleké lesňačce mezi Spáleništěm a Raškovskou Boudou na další lesňačku, která mě k Vinici dovede. Takže sláva, není všechno ztraceno. Další neočekávaná komplikace nastává v okamžiku, kdy nenacházím hledanou odbočku. Teprve bližší ohledání terénu odhaluje, že mezi větvemi ležícími pod stromy se jakoby táhne něco, co by mohlo být potřebnou komunikací. Není na výběr - jdu na věc. Cesta bych tomu neříkal. Během prudkého sjezdu stojím a jedu rychlostí chůze, abych stíhal objíždět všechny klacky, haluze a šutry a přitom ještě předvídat, kde se pod vrstvou listí schovává škodolibě umístěný výmol. Přejíždím rygól (moravsky strouha, příkop) tvářící se jako cesta k vrcholu Spáleniště a hned zase vjíždím do lesa. Tady to už cestu trochu připomíná. Když si odmyslíme vrstvu větví, tak půlmetrové "koleje" plné bláta dávají tušit, že alespoň lesáci tudy jezdí. Brzy mi začínají být některé úseky povědomé z poslední návštěvy. Dnes sice bez sněhu, ale to bahno bylo už tehdy nezapomenutelné. Skutečně jsem během pár minut na louce, kam jsem došel už počátkem března. Nedaleko ode mě startuje k úprku srnka, která zřejmě nečekala návštěvu. Není divu, sem asi moc lidí nechodí (dělají dobře). Napodruhé už nemusím pobíhat okolo a hledat kudy dál. S jistotou projíždím na druhou stranu louky a prudce se svažující nezpevněnou cestou sjíždím k místu bývalé osady. Fotka kamenného kříže na kraji lesa, pak ještě pár metrů sjezdu a jsem tam. Až na ten sníh a trochu menší výskyt bahna se od března změnilo málo. Trosky dávno zřícených budov jsou díky listí na stromech, které rostou mezi pobořenými zdmi, méně vidět, ale jinak vše při starém. Stavím kolo ke sloupku ohradníku a přelézám přetržené dráty, abych si ruiny (stojí uvnitř dobytčí ohrady) ještě jednou prohlédl zblízka. Tradičně dělám pár fotek, ale to spíš z povinnosti, protože ty předchozí se povedly lépe. Teď přichází etapa, ze které jsem měl vždycky největší obavy: sjezd do Hanušovic. Je to velmi prudký sešup po blátě a kamení, takže není nouze o krizové chvilky. Stejně je zajímavé, jak hluboko do terénu je ta cesta zařezaná. Pokud ji vyhloubil někdejší provoz, jde o důkaz, že dopravní ruch mezi osadou a "civilizací" níže byl hodně čilý. Drsná je prakticky celá až dolů k prvním domkům, byť v různých úsecích různým způsobem. Hodně nepříjemných bylo posledních pár set metrů, protože tam nejspíš při nedávných lijácích tekla voda i s bahnem, takže obojího tam zůstává požehnaně - vlastně proklatě. Nějakým zázrakem se mi podařilo sebou neseknout a nevyválet se v těch sračkách, třebaže párkrát to bylo jen o chlup. Jako odměnu za úspěšné absolvování trasy si v Hanušovicích v pennáči kupuji pití a pikao. No a pak už zbývá jen vyšlápnout si nahoru na Lužnou a přes Bratrušov se svézt domů do Šumperka.

STATISTIKY
Ujeto 43,18 km
Čistý čas 2:27
Průměr 17,55 km/h

FOTKY
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Štědrákova Lhota

Šotolinová cesta k oboře Počátka

Odpočívadlo na křižovatce lesních silniček

Brána obory

Zde se za oborou dávám doprava po neznačené asfaltce

Výhled z paseky

Zde, na nesprávném místě, odbočuji vpravo

Stoupání na vrch Spáleniště (717 m)

Vrchol Spáleniště

Pařez u šotolinové cesty o kousek dál

Tohle je v mapách značeno jako cesta

Tohle taky - za chvíli následují "bahenní lázně"

Louka nad bývalou Vinicí

Kamenný kříž byl ještě před lety pobořen. Nyní jej pohromadě drží kovová páska uchycená k betonovému patníku vzadu.

Cesta kolem zaniklé osady

Patník uprostřed louky

Takhle to tady kdysi vypadalo

...a takhle to vypadá dnes

Ruiny



Nazpět musím projet kus lesa, pak podél pastviny a poté znovu lesem

Zde už jsem u nižší pastviny, vpravo je vidět část cesty vedoucí okolo

Cesta

Bahnitější úsek před příjezdem do Hanušovic

První hanušovické domy

Louky nad Kopřivnou během šlapání na Lužnou

TO JE VŠECHNO, DÍKY ZA NÁVŠTĚVU:)

 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | 31. července 2016 v 8:30

Jsi dobrý, já letos zvládám tak dvacítky, v tom vedru to pro mne moc není. Jezdím po civilizovaných cestách, to víš, už potřebuji trochu komfort.

2 Mirkaw Mirkaw | 31. července 2016 v 15:31

Na základě zimního reportíku jsme toto místo navštívili pěšky asi před 14 dny. Na kole to sjet nebo vyjet si vůbec nedovedu představit. :-) Moc se mi líbilo vložení staré fotky, jak to tam bylo útulné, musel tam být krásný rozhled na Hrubý Jeseník, ale bydlet tam bych asi nechtěla.
Reportáž i fotky jsou super, už se těším na další. :-) :-)

3 Tomáš Tomáš | Web | 31. července 2016 v 21:23

[1]: Vedro je, to máš recht. A navíc dusno - to je snad ještě horší. Ale chci se trochu udržovat ve formě, tak využívám každé možnosti se protáhnout. Díky a měj se :-)

[2]: Tak to mě těší, že jsem vás inspiroval a zároveň doufám, že jste mě přitom moc neprokleli. Kudy jste šli? Přístup tam není úplně ideální :-D Fakt je, že na tom kole to byla docela zabíračka, hlavně sjezdy. Fotku staré osady jsem obdržel z hanušovického IC, kam jsem si napsal o pár informací. Ze starých leteckých map je navíc znát, že další aspoň dvě budovy stály na okraji louky jižně. Ten okraj byl ale tenkrát o něco dál. Dnes už část původní travnaté plochy pohltil les.
Jsem rád, že se líbilo, děkuji a přeji pěkný večer :-)

4 eM. eM. | 31. července 2016 v 22:46

Hahaha, to mi připomíná náš včerejší výlet na Vodopád pro Vráblem :-D. Nějak tam nevedla cesta, ale kopec a kamení tam pro změnu bylo :).

Nespoutaná příroda, to je to, oč tu běží! :-D

5 Jeník Jeník | 1. srpna 2016 v 16:51

Čas a doba se mění. Vesnice na Vinici také. ;-)

6 Tomáš Tomáš | Web | 2. srpna 2016 v 12:06

[4]: O tomhle vodopádu jsem ještě neslyšel - stojí aspoň za ty útrapy po cestě? Jinak tady v Čr mi výraz "nespoutaná příroda" přijde celkem k smíchu. Myslím, že ta naše příroda je spíš obklíčená civilizací :-D

[5]: Stejně jako krajina, lidi, domy, počasí... Aspoň je pořád co dokumentovat :-)

7 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 20:47

Pořád jsi borec, to ráda vidím! :) Skvělý dokument, já bych určitě nestíhala  (neměla sílu) fotit, kdybych jezdila ty tvoje trasy! :)) Dokud zdravíčko dovolilo, tak jsem to jezdila ráda, ale teď už by mě to zabilo :). Měj se krásně, Tomáši :) a přeju pěkný počasí pro další toulání a krásný focení! :)

8 eM. eM. | 3. srpna 2016 v 13:28

[6]: Můžeš se o tom dočíst na netu, je to na zvážení. Určitě, když delší dobu prší, jinak vodopád vůbec neteče. Je možný, že když zvolíš přístup od Bystřice, kolem potoka, tak to nebude taková útrapa :).

Kousek od cesty jsmě viděli mloka :).

9 Tomáš Tomáš | Web | 4. srpna 2016 v 9:39

[7]: No tak za borce se nepovažuju, ale díky :-D Trasy tohoto typu taky nejezdím vždycky, od toho jsou jiní borci :-) Ty máš ale taky krásné fotky. Možná ne z kola, ale umíš si téma najít i jinde. A o to jsou pro mě zajímavější :-) Děkuju a užívej léta 8-)

[8]: No tak ona je to spíš taková loterie, jo? Hm... stejně je to pro mě tak nějak z ruky. Díval jsem se na mapu a na kole bych to asi jako na jednodenní akci nedal :-D

Komentáře jsou uzavřeny.