Kolem Boudy a Čečele

4. srpna 2016 v 22:26 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - SEDLO POD LOVÁKEM - ALOJZOV - RUDA NAD MORAVOU - HOSTICE - ŠTĚDRÁKOVA LHOTA - U LAZŮ - BOUDA - PRAMEN RUDOLF - KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - PRAMEN RUDOLF - HÁJOVNA U TŘÍ TABULÍ - ČEČEL/SILNICE - MEZNÍK - JANOUŠOV - ŽAMPACH - HOSTICE - RUDA NAD MORAVOU - HRABENOV - ŠUMPERK

(web)

Prcci jsou doma na antibiotikách, a tak jsem čtvrteční dopoledne dohlížel (marně) na jejich léčebný režim. Odpoledne, když přišla máma z práce, jsem se však opět urval zase chvíli na kolo a v dusivém horku ujel trasu měřící +/- solidních padesát kiláků. V mnoha ohledech je to opáčko, ale také splnění jednoho staršího restu + část cesty dosud neprojeté. Tuhle vyjížďku nelze doporučit padavkám a majitelům kol fórových konstrukcí, protože vede přes krpály a místy po celkem brutálním povrchu. Neberte to prosím z mé strany jako povyšování, ale jako konstatování faktu. Pokud byste náhodou byli padavka a používali kolo za dva litry z kauflandu, tak tady pravděpodobně zařvete a vaši dobitou mrtvolu sežerou veverky.



Vyjíždím něco před třetí odpoledne. Stejně jako posledně mířím nejprve na Štědrákovu Lhotu, jenom tentokrát přes Lovák do Alojzova, abych do toho vnesl aspoň nějaký vítr změn. Zdá se mi, že vše jde výborně, a že nejsem ani tak unavený jak bych čekal, ale když kus nad Št.Lhotou v lese stavím na napití, teče ze mě pot v proudech. Takhle jsem se snad ještě nikdy předtím nepotil. Bude lepší zbytečně nezastavovat a i při pomalém šourání se do kopce využít to slabé proudění vzduchu k ochlazení. Jakštakš to funguje. Výš v lesích je navíc teplota nižší tak jako tak, tudíž se situace s pocením brzy mění k lepšímu. Uzobávaje v přiměřených intervalech rozinky, dojíždím zdráv a vesel na Boudu. Zastavovat nemá smysl, jedu dál po známé cestě ke kapli Nejsvětější Trojice. Věřící nejsem, kapli už jsem viděl mockrát, hlavním cílem je doplnit vodu v bidonu u Rudolfova pramene, ale od pramene ke kapli je to asi 300 metrů po rovince, tak proč si tam nezajet? Od kaple se vracím zase okolo pramene a nedaleko od něj se dávám neznačenou cestou dolů. Je to taková drncačka, ale pěkná. Kolem kapradiny, trsy borůvčí a dokonce projíždím i přes zárodek říčky Březné, která pramení poblíž - podle měření mapy asi 180 metrů. No a pak se dostávám na opět neznačenou, ale jinak všestranně luxusní šotolinovku, která mě bez dalších stoupání povede až k hájovně U tří tabulí. Když jsem tam jel předloni, špatně jsem odbočil, takže teď chci tu chybu napravit a k hájovně dojet správně, což se nakonec také daří. Jak vidno, hájovna má omlácenou omítku. Zřejmě se už někdo nemohl dívat na tu starou oprýskanou a začal s opravami. Nic naplat, s mřížemi na oknech a holými cihlami domek vypadá spíš jako ze zajateckého tábora, ale až bude dílo dokonáno, jistě i pokoukání na něj bude příjemnější. Na kilometr vzdálené rozcestí Čečel jedu prudce stoupající lesňačkou, jinak též cyklostezkou č.4071/6223. No a na řadě je experimentování. Říkám si, že než použít k Janoušovu jako pokaždé hnusnou stezku, zkusím to po modré tur.značce, kudy by to snad mělo jít taky. A rychleji. Z Čečele na modrou značku jsem odbočil správně, tím jsem si jistý. Bohužel se nedá říci, že by se mi dařilo jí držet. V zápalu brždění a vyhýbání se šutrům jsem značenou cestu někde opustil a nyní tedy jedu úplně mimo plán. Do pr... Narychlo studuji mapu a vymýšlím plán B. Když se dodrkotám ještě o něco níž, údajně narazím u louky na zelenou značku vedoucí k osadě Mezník u Janoušova. Plán B je tudíž jasný a jeho provedení bezodkladné. Bez zádrhelů se to pochopitelně neobejde, to je jasné. Lesní cesty jsou na několika místech hodně škaredé a tradičně absolvuji i průjezd bahnem, protože cestu křižuje potok, načež jí ještě třicet metrů teče. Nejhorší jsou v blátě skryté šutry, na kterých kloužou kola a já měl asi tři situace, kdy jsem se už viděl s držkou ponořenou aspoň způli do toho marastu. Kupodivu ke karambolu nedochází, naopak přicházejí znamení světlejších zítřků, když z lesa vyjíždím na louce mezi Janoušovem a Jakubovicemi. Už jsem tady byl, zorientovat je otázkou okamžiku. Za chvíli stoupám po asfaltu z Mezníku do Janoušova. V Janoušově je na první pohled vše při starém, na pohled druhý se ukazuje, že kříž, co stával u prodejny smíšeného zboží, nahradila dřevěná kaplička (možná je to zvonička, čert aby se v tom vyznal). Vížce původního kostelíku tak přibyla na dohled vížka druhá, čímž se Janoušov dostává do elitního klubu duchovních center s vysokou koncentrací církevních staveb na počet obyvatelSmějící se. Aby mě přešel humor, nevychází mi odbočení do jedné z uliček. Nechtělo se mi jet k rozcestníku U domečku nejkratší a nejprudší cestou ani šlapat až nahoru ke sjezdovce, tak jsem zkusil něco mezi. Ukazuje se však, že stejně dojedu k první variantě a tomu prďáku se nevyhnu. Vyšlapat to byla fakt makačka, ale šotolina od rozcestí už stoupá o dost méně, později i lehce klesá, takže se mi vrací optimismus. Za chvíli jsem na Žampachu a přichází těžké dilema. Slíbil jsem být doma do určité hodiny, logika tudíž radí volit nejrychlejší a nejkratší návratovou cestu. Ta však vede dolů do Hostic neskutečným bordelem a hnusným padákem po šutrech a já se kdysi zařekl, že už na ni budu do budoucna sr... - ignorovat ji, a využívat sice delší, ale pohodlnější cestu kolem kříže Pod Janem. V rámci naplnění slibu mi bohužel nezbývá, než ignoraci sebevražedného sjezdu odložit na jindy. No, nebudu lhát - byl to hnus. Když jsem v Hosticích najel na silnici, byla to úleva jak sviňa. Příště na to seru! Teď ale honem domů. Sjíždím dolů do Rudy a pod železničním mostem se dostávám k Hrabenovu. Je to poslední dnešní kopec a je to kopec pořádný. Chvíli mi trvá ho zdolat, ale u hájovny na vrcholu jsem stále živ a zdráv, tudíž i zbytek už zvládnu. No a zvládl, to nemá cenu psát a bude lepší zde za dnešní trasou udělat tečku.

STATISTIKY
Ujeto 49,72 km
Čistý čas 2:53
Průměr 17,22 km/h

FOTKY
Nechtěl jsem se potit pod batohem, proto jenom z mobilu

Štědrákova Lhota

Stoupání na Boudu poblíž lovecké chaty Idy

Kaple Nejsvětější Trojice

Pod pramenem říčky Březné

Neznačená cesta nad údolím vedoucí k hájovně U tří tabulí

Hájovna U tří tabulí, aktuální stav (srpen 2016)

Rozcestí Čečel-silnice

Tudy jsem jet nechtěl

Velmi optimistické místo. Rozbitý strom a na něm rozbitá boží muka.

Tahle chata na okraji louky bude nejspíš nová, protože se mi ji nepovedlo najít v leteckých mapách z roku 2015. Stojí u zelené tur.značky mířící k osadě Mezník.

Nad Mezníkem

Nová kaplička v Janoušově

U Žampachu mezi Janoušovem a Hosticemi

DÍKY ZA NÁVŠTĚVU :-)

 


Komentáře

1 Mirkaw Mirkaw | 5. srpna 2016 v 9:06

Parádní fotky i povídání. Nedávno jsem projížděla trasu Horní Studénky, kolem Sychrova po červené přes Pustinu , Jakubovice, Mezník, Janoušov, Pod Jánem a do Olšan.  Bylo to kolem 18 km, ale samé kopečky nahoru, dolů, takže bohatě stačilo. Vyjet Boudu, 2x Lovák to by bylo nad moje síly.Trasu k hájovně U tří tabulí také nemám ještě projetou, ale už je  v plánu. :-) Přeji hezký den a elán do dalšího ježdění. :-)

2 Jeník Jeník | 5. srpna 2016 v 9:28

To optimistické místo s rozbitým stromem je spíše pahýl starého vykotlaného buku.Asi byl památeční a tak na něm byla boží muka. Jinak to nevidím. Jinak ten buk byl asi nádherný , ale osud mu nepřál. Asi tak jako cikánskému buku nad Nedvězím. Škoda.

Fotoreportáž opět krásná. Držím Vám palce aby jste ve svých cestách stále pokračoval - a sem dával jejích průběh. :-)

3 Tomáš Tomáš | Web | 6. srpna 2016 v 14:53

[1]: Vámi popsanou trasu znám, a tak vás musím pochválit, protože místy je to taky pěkná makačka :-) Na hájovnu si počkejte, až bude spravená, ať je lepší pokoukání. A nazpátek přes Hřebínek a Písařov - super výhledy ;-) Děkuji a přeji příjemný víkend 8-)

[2]: Taky mě napadlo, že ten strom nebude jen tak nějaký strom. Proč vypadá tak zdevastovaně těžko říct. Možná do něj uhodil blesk nebo ho prostě zlomil vítr. Cikánský buk u Nedvězí vypadá ještě hůř, i když v tomto rozsahu je podobné srovnávání už spíš jenom hypotetické :-D Děkuji za komentář

4 Sibyla Sibyla | 18. srpna 2016 v 12:33

Parádní vyjížďka. Podobnou trasu jsme jeli o Velikonocích (jak tam byl nahoře ještě sníh). Akorát sjezd ze Žampachu do Hostic mi připadal fajn, ale jeli jsme ho už za tmy, takže jsme si zřejmě většiny kamenů a kořenů ani nevšimli :-)

5 Tomáš Tomáš | Web | 18. srpna 2016 v 19:34

[4]: jj, sníh jsem tam loni taky "pěkně" vychytal :-D Ten sjezd ze Žampachu prostě nemám rád. Jezdím i jiné sjezdy - lesem, nezpevněné, s kořeny... ale tenhle je přesto asi můj nejneoblíbenější.

Komentáře jsou uzavřeny.