Nová Ves, Karlova Studánka, Praděd, Červenohorské sedlo

29. srpna 2016 v 15:55 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - KRÁSNÉ - HRABĚŠICE - TRAŤOVKA - ROZC.HVĚZDA - SKŘÍTEK - NAD SKŘÍTKEM - CHATA HUBERT - U ŠKAREDÉ JEDLE - ŽĎÁRSKÝ POTOK - STARÁ VES/PILA - ROZHLEDNA NAD NOVOU VSÍ - ROZC.NAD KARLOVEM - KARLOV POD PRADĚDEM - MALÁ MORÁVKA - SEDLO HVĚZDA - KARLOVA STUDÁNKA - SEDLO HVĚZDA - OVČÁRNA - ROZC.POD PRADĚDEM - PRADĚD/VRCHOL - ROZC.POD PRADĚDEM - ŠVÝCÁRNA - KAMZÍK - PETROVKA - U VÝROVKY - ČERVENOHORSKÉ SEDLO - POD ŠINDELNOU - KOUTY NAD DESNOU - LOUČNÁ NAD DESNOU - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK

(web)

Už jsem kdysi zmínil, že mám v počítači na ploše miniaplikaci simulující takové ty žluté lepivé poznámkové papírky, a na ní seznam tras, které chci projet. Teď je jich tam asi deset a je vesměs jasné, že letos na všechny nedojde, ale mezi nimi se jedna položka skvěla velkým a tučným písmem: Praděd. Už od loňska jsem si sliboval, že po letech tam zase dojedu pěkně natvrdo bez pomoci nějakých cyklobusů, od baráku k baráku. Šance se objevila až poslední prázdninovou neděli a já se rozhodl toho využít na 110% a zvládnout přitom ještě další položku ze seznamu, totiž rozhlednu u Nové Vsi. Na rozhledně jsem sice byl předloni, ale autem, což se nepočítá. Celou cestu jsem si důkladně naplánoval podle map, takže nakonec ani zásadně nevadil doma zapomenutý telefon s gps. Přípravu jsem nepodcenil. Den před odjezdem, tedy v sobotu, absolvovala Merida promazání, vyčištění a seřízení. Nakoupil jsem rozinky, tatranky, müsli tyčky a sojové suky na průběžné zobání a doplňování energie, v batůžku přibylo nějaké nářadí a lepení (pravda, později se ukázalo že bez jediné záplaty). Kola jsem nafoukl na poctivé tři atmosféry pro pořádné odvalování po silnici s tím, že na kamenitý úsek za Švýcárnou něco upustím. Pro úspěch akce tedy bylo učiněno maximum a zbývalo už jen vše ověřit praxí.



Neděle 28.8.2016

Za ranního chládku přecházejícího v příjemný den vyrážím osm minut po osmé od našeho paneláku. Hlavní bude držet co možná nejpohodovější tempo a zbytečně se hned na startu neunavit, protože přede mnou je skoro stovka kilometrů a ten největší krpál široko daleko. Beru to nejdřív na Skřítek. Cestu znám nazpaměť, skoro bych ji projel poslepu. Pomaličku, na lehké převody, protože mám dojem, že právě velký záběr a tempo byly příčinou mých potíží s koleny před sedmi lety. To jsem tehdy jel taky na Praděd, ale bez dostatečné znalosti terénu a cest, bez vybavení... no prostě jako trouba, a podle toho to taky nutně dopadlo. Poté jsem musel dva roky kolo vynechat a znovu začínat jen pozvolna. Troufám si ovšem tvrdit, že nyní je situace odlišná. Mám "najeto", jesenické cesty jsem stačil dobře poznat a moje povědomí o potřebě se dojídat a dostatečně pít se taky zlepšila. K motorestu na skříteckém sedle tedy dojíždím naprosto v pohodě, byť ta lesňačka od rozcestí Pod Bílým kamenem byla celkem humus. V rámci pitného režimu objednávám půl litru výborné kofoly a frčím dál. Zapomenutý mobil je trošku komplikace. Nemám ve svoje navigační schopnosti stoprocentní důvěru, takže musím dávat dobrý pozor na značení, protože nyní se pouštím do míst, kudy jsem dosud nejel. Přes silnici k rozcestníkům a do kopečka k rozcestí Nad Skřítkem jsou to nějaké dva kilometry po zpevněné cestě, pak přichází etapa ke Žlutému potoku. Necelé dva kilometry jsou způli šotolinové, čili bez problémů, načež však značka míří na nezpevněnou pěšinu plnou kamení a kořenů. No, není to taková tragédie, ale posledních asi 200 metrů je hodně drsný sjezd po hodně šuternatém terénu. Dole se cesta napojí na zpevněnou cestu u Žlutého potoka a následující kilometry tvoří krásný sjezdík podél jeho toku. Okolo potoka se nalézá spousta malebných zákoutí a paloučků, ovšem nechci se zbytečně zdržovat, tak jejich focení flákám. Projíždím okolo lovecké chaty Hubert a altánku U Škaredé jedle a stále ve sjezdu přijíždím do Žďárského Potoka, což je část Staré Vsi u Rýmařova. Na rozcestí Stará Ves/pila musím odbočit, abych se dostal k Nové Vsi a výše zmiňované rozhledně. Doma podle mapy jsem měl vybranou jakousi neznačenou cestu, ale když u sebe nemám mapu ani mobil, musím se spolehnout na značení pěších tras, v tomto případě žluté. Z větší části vede pořád po zpevněné cestě, cosi mezi asfaltem a šotolinou. Teprve poslední třetinu musím jet lesem přes kořeny a kameny, ale nic co by moje kolo nezvládlo. Parkoviště pod rozhlednou je plné aut. Holt poslední prázdninová neděle, navíc pěkné počasí. Zamykám kolo u stojanu a jdu se pokochat vyhlídkou. Škoda že je takový opar a kvůli němu horší viditelnost. Dole v místnosti označené zeleným "i" zkouším dostat pití a informace jak dál. Pití nemají a nějakou veřejně viditelnou mapu taky ne. Prý si můžu koupit tištěnou za 86 Kč. To si baba snad dělá srandu. Aspoň že prý do Karlova se dá po žluté značce normálně projet - hlavně nepřehlédnout odbočku. Od rozhledny až po rozcestník Jelenní, odkud míří modrá značka, je to parádní sešup. Kus pod tímto rozcestníkem pak míří žlutá značka doleva na lesní cestu. Je nezpevněná, plná hlubokých výmolů, takže jízda tudy není moc příjemná, byť po prvním stoupání vede šul-nul rovně. Přijíždím po ní k rozcestí Nad Karlovem, kde cestou podobného typu sjíždím k prvním chalupám. Mezi chalupami se jede po takové betonové silničce, která brzy přejde v asfaltovou, ale netěšte se, protože i ona nepostrádá širokou nabídku děr a štěrku. Teprve po sešupu kolem sjezdovky, když se napojí na hlavní sinici přes Karlov pod Pradědem, se ocitám na krásné sinici a po ní se dávám - stále ve sjezdu - k Malé Morávce. Tam to začne. Malá Morávka je totiž nejnižším místem, odkud až na vrchol Pradědu začíná nepřerušované stoupání v délce nějakých 15 kilometrů. První viditelné domy Malé Morávky nevypadají moc hezky, ale dál už projíždím okolo krásných rekreačních domků a dřevěných chalup. Za tou poslední se cesta noří do stromoví a až na sedlo Hvězda u Karlovy Studánky je to vesměs děsnej opruz v plném silničním provozu. Do Karlovy Studánky jako takové jsem původně jet nechtěl, ale když už jsem tady, tož si tu malou zajížďku udělám. Abych ji nedělal moc jednoduše, vydávám se po pěší značce, jenže blbým směrem, tudíž nakonec stojím na prudkém svahu nad městečkem a dolů k němu vede jen uzoučká pěšinka skrz paseku. Ale přece se nebudu vracet. Opatrně to sjíždím až dolů a za chvíli jsem na místě. V Karlově Studánce je pořád krásně. Lázeňské domy z tmavého dřeva zasazené do malebného údolí je něco, co hned tak někde jinde neuvidíte. Protože moje láhev na rámu je skoro prázdná, vydávám se k pitnému altánku, v němž ze čtyř kovových trubek vytéká přírodní minerálka. Krásně studená, s jemnými bublinkami a smrdící po hov... řekněme raději po zkažených vajíčkách. Aspoň doufám, že je tohle aroma přírodního původu, a ne že třeba někde prosakuje žumpa. Dávám si pár pořádných hltů, láhev plním až po okraj a vyrážím dál. Vzhůru po dlážděné silnici kolem opraveného penzionu v horní části obce, který před lety lehl popelem. Jsem zase na Hvězdě a už není jiné cesty. Teď už mě čeká šest kiláků do krpálu k Ovčárně a další tři a půl k vrcholu. Tož do boje! Silnice je pořád v relativně dobrém stavu, třebaže provoz a horské klima se na ní stačily podepsat. Automobilový provoz je tu omezený a řídí ho závora dole na Hvězdě a nahoře u Ovčárny. Proto se jede většinou v klidu, pár aut profrčí vždycky pouze v jednorázové skupince. Tenhle režim narušují jen autobusy kyvadlové dopravy a možná nějaká zásobovací vozidla zajišťující chod hotelů a horských chat. Občas míjím i pěší turisty a další cyklisty. Je to docela otrava, pořád lesem do kopce, vyhlídky žádné. Teprve až po pár kilometrech se dá nakouknout dolů do údolí Bílé Opavy a na protější svah, nad nímž se později začne objevovat také špička vysílače na nejvyšší moravské hoře a pátém nejvyšším vrcholu ČR. Parkoviště u chaty Ovčárny plné stejně jako to na Hvězdě. Nikdy bych neřekl, kolik lidí je schopno sem jet autem. Do toho chrlí další lidi autobusy a všechno se to pak hrne nahoru k Pradědu. Důchodci o hůlce, maminy s kočárkem, turisti i "turisti" - prostě pestrá směska. Dolů mezi nimi pak kličkují cyklisté a koloběžky, takže je potřeba dávat pořád pozor jestli se přede mnou nemotá dítě nebo jestli se dolů neřítí ambiciózní závodník. Fouká. Fouká hodně, ale naštěstí tím správným směrem do zad, což je vždy lepší než opačný případ. Jen před vrcholem, kde silnice horu obtáčí, se vítr opírá do kola z boku a při té síle je to znát i na stabilitě. Větší poryv může nepozorného cyklistu klidně srazit na zem. U věže ve výšce 1492 m.n.m. je to jako na Václaváku. Ani se nepokouším jít dovnitř do restaurace a raději se uchyluji na druhou stranu do závětří, kde si vychutnávám triumf a sójovou tyčinku. Viditelnost nic moc, to je pech. S dalekohledem jsem se táhl zbytečně. Odpočatý po chvíli znovu nasedám, abych se spustil dolů ke Švýcárně. Za rozcestím Praděd-rozcestí, potkávám maminu s asi sedmiletou holčičkou na kole a možná dvouletou v dětské sedačce. Na otázku ohledně stavu cesty k ČH sedlu odpovídá, že neví. Prý si jen sjely ke Švýcárně a cestou píchla zadní kolo. No jo, je prázdné. Táhne ho prakticky po ráfku se spící holčičkou v sedačce. Nabízím pomoc, ovšem kolo není na rychlospojce a já nemám klíč, kterým bych ho dokázal povolit. Jak se ukazuje, tak vlastně i lepící sadu vozím bez jediné záplaty. Stejně mi nepřijde jako dobrý nápad vydat se s dětmi na takovou akci, zvlášť s kolem, které je v tak špatném stavu jako tohle. Zkouším duši aspoň dofouknout s tím, že snad vydrží aspoň dolů k Ovčárně, odkud plánují nasednout na cyklobus. Snad vydržela. Během další jízdy potkávám nějakého Poláka, podle něhož je cesta na Červenohorské sedlo průjezdná, takže hurá. Na Švýcárně doplňuji bidon vodou ze studánky a v chatě si objednávám vepřo-knedlo-zelo, protože za svůj dnešní výkon zasloužím pořádnou baštu. Upouštím trochu tlaku v pláštích, neboť na řadě je etapa, na kterou jsem se vůbec netěšil, a to sjezd k Petrovce. Hlavně ta část mezi Slatěmi a Kamzíkem je prudká a plná velikých kamenů, ale ani zbytek není nic příjemného. Chce to jet pomalu a vybírat kudy kolo vést, protože kamení uskakuje a podjíždí. Na rozcestí Petrovka se dá celkem pěkně sfrčet po asfaltu dolů do Koutů, ale zajímavější je menší oklika přes Červenohorské sedlo. Dávám se tedy jinou štěrkovou cestou vzhůru. První půlkilometr je náročný a stále kamenitý, ale pak, kolem rozcestníků U Výrovky a Skalní tabule, už to je paráda s bonusem několika super vyhlídek. Silnice I.třídy přes Sedlo zůstává už delší dobu uzavřená kvůli stavebním pracím. Cosi bylo vidět už loni, ale teď jsou ještě výraznější, o čemž svědčí vybagrovaná vozovka a nákladní auta rozvážející štěrk. Kolem hluk, prach a bohužel i cedulka ZÁKAZ VSTUPU NA STAVENIŠTĚ. Hned naproti sedí tři dělníci a chroupou svačinu, ale nemám jinou možnost - musím projet na druhou stranu. Čekám až mě mine jeden naložený náklaďák šutrů a pak se spouštím dolů. Dávám pozor, snažím se nezavazet a všechno je v cajku. Nikdo mě neokřikuje, nikdo nenadává. Stejně jako loni teď pojedu kousek nahoru po červené, pak kus neznačenou lesní cestou a poté se napojím na zelenou turistickou značku do Koutů u rozcestníku Pod Šindelnou. Úsek k rozcestníku tvoří poslední dnešní stoupání, navíc krátké. A pak sjezd. Ten nádherný, dlouhý, takakorátstrmý a výhledy proložený sešup z více než tisícimetrové výšky až dolů do Koutů nad Desnou. Luxusní bikerské žrádlo, kde endorfiny stříkají i ušima. Svištím si to dolů a zápasím s nutnáním zařvat bohatýrské URRÁÁÁÁ! Dole pociťuji, že už nejsem na horách. Je tu mnohem větší vedro. A taky mě po těch kilometrech pořádně bolí prdel. Myslel jsem, že vypoví spíš nohy, ale ty jsou pořád jakštakš dobré. To prdel pálí jak peklo, proto už se nebudu nikde zdržovat a pojedu rovnou domů. Doma jsem kolem tři čtvrtě na šest. Jako první mířím do sprchy, kde zjišťuji, že jsem se na horském sluníčku trochu přismahl, protože stehna a paže mě v horké vodě pálí. No a pak odpočinek, návrat rodinky od prarodičů atd. Zkrátka výjezd na Praděd, co jsem ho tak dlouho plánoval, dokonale vyšel. Teď budu muset ze seznamu ubrat zase nějakou jinou položku.

STATISTIKY
Ujeto 97,52 km
Čistý čas 6:08
Průměr 15,88 km/h

FOTKY
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Motorest Skřítek

Před náročným sjezdem ke Žlutému potoku

U rozcestníku Žlutý potok

Cesta podél Žlutého potoka

U Škaredé jedle

Rozcestník Stará Ves/pila

Nezpevněná lesní cesta při žlutém tur. značení k rozhledně nad Novou Vsí

Nová Ves, rozhledna

Na rozhledně

Rozcestí Nad Karlovem

Karlov pod Pradědem

Malá Morávka

Sedlo Hvězda

Karlova Studánka

Pitný pavilon s minerálním pramenem

Závora na sedle Hvězda při výjezdu k Ovčárně

Silnice na Ovčárnu

Parkoviště pod Ovčárnou

Petrovy kameny

Magistrála na Praděd

Rozcestí Pod Pradědem

Vysílač a hotel s restaurací na vrcholu Pradědu

U věže

Hlavní hřeben z vrcholu nejvyšší moravské hory

Sjezd od vysílače nazpět k rozcestí

Silnička k chatě Švýcárně

Před Švýcárnou

Švýcárna

Sjezd k Petrovce

Rozcestí Petrovka

Vrstevnicová cesta k ČH sedlu od rozcestníku U Výrovky

Stavební práce na ČH sedle

Nad silnicí se nově klene lávka pro pěší, po níž mnozí léta volali

Neznačená lesní cesta ze Sedla k rozcestníku Pod Šindelnou

Nad údolím Divokého potoka

Kouty nad Desnou



DÍKY ZA NÁVŠTĚVU :-)
 


Komentáře

1 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 20:58 | Reagovat

Já ti tolik závidím ty sjezdy a MOC ti je přeju! :))) Luxusní výšlap, krásný počasí, nádherná krajina.. Parádaní fotky! :) Na horách je nádherně i v létě, ale stejně jsem si na těch tvých fotkách hned "domalovávala" sníh :).
Měj se krásně, Tomáši a díky za skvělé počtení a pokoukání! :) Jo, a na rozinkách přímo ujíždím, zobu je denně ;).

2 Jeník Jeník | 30. srpna 2016 v 9:06 | Reagovat

Krásná fotoreportáž.Podařil se vám záběr horní i dolní nádrže z přečerpávací elektrárny v jednom snímku. Docela zajímavost.Ty mraky turistů mi nejsou po chuti ,ale uznávám , že nejen já jsem milovníkem hor. Také jsem se občerstvoval na Švýcárně - myšleno obyčejně obědval. Je vidět ,že ta úprava na Červenohorském sedle bude správná, hlavně v zimě. Opět myšlen ten mostek nad silnicí. Zamyslel jsem se nad tím , kdo bude z toho úvozu odstraňovat sníh. Jistě tam bude dennodenně obrovská závěj, dokonce i několikráte denně. Na "Sedle" totiž pořád hodně fouká. Ale vlastně všichni to  dobře ví a jistě s tímto faktorem počasí silničáři nějak počítají.

Jinak nádhera - závidím ,ale hlavně děkuji za tuto reportáž. :-D

3 Sibyla Sibyla | 30. srpna 2016 v 13:08 | Reagovat

Dobře ty :-) Čekala jsem, že pojedeš nahoru nejkratší cestou, tj. přes Petrovku, a ty sis to ještě protáhl přes Novou Ves a Karlovu Studánku. Prostě bohatýrská túra! Jinak mezi Kamzíkem a Výrovkou lze i po modré pěší a je to kratší. Pěkný kamenitý trail. Ale v neděli tam asi chodilo dost lidí, takže cesta přes Petrovku byla jistě rozumnější. Já v sobotu dala to Brno. Nakonec 143 km, nastoupáno 2185 m. Vyjela jsem 7:45, u rodičů jsem byla 21:30. Zpět jsem jela až v pondělí ráno, samozřejmě vlakem. Krásný výlet. Trochu mě bolí nohy :-)

4 Tomáš Tomáš | Web | 30. srpna 2016 v 16:21 | Reagovat

[1]: Závidět se nemá, ale hlavně ten sjezd z "Červeňáku" do Koutů je vážně luxus :-D Moc díky, je tu vážně nádherná krajina. Zvlášť když není sníh :-D Měj se a nech si chutnat při tom uzobávání 8-)

[2]: Taky s eto tak snažím brát, že do hor nechci jen já sám, ale stejně mě ty davy občas štvou. Výhled z Kamzíku na obě části elektrárny je docela známý, byť podle mého by bez ní byl ještě hezčí. Děkuji za komentář a přeji pěkný den :-)

[3]: Nejkratší cesta je nuda :-D - když už jsem se k tomu dokopal, tak jsem si to chtěl pořádně užít a stihnout co nejvíc. Po té modré nechci jezdit spíš z principu. Vím jak jsem často nadával, když po byly pěší trasy rozježděné od kol, když hned vedle vedla pěkná cyklostezka.
Musím ocenit tvou megajízdu do Brna - supr výkon! Ani bych neřekl, že se během toho dá nastoupat takových metrů, takže obdivně tleskám. Díky za návštěvu a užij si ten přelom léto/podzim. osobně ho považuji za nejkrásnější období v roce 8-)

5 Viki Viki | Web | 30. srpna 2016 v 17:31 | Reagovat

Fantastická místa, ty obrázky me doslova fascinují, mám krásný vzpomínky...ach, Karlova Studánka!To je krásný výlet, jen zírám!

6 Mirkaw Mirkaw | 30. srpna 2016 v 19:10 | Reagovat

Bezva trasa, super výlet, krásné fotky, ale pořádná zabíračka. Ty kopce nahoru dají pořádně do těla, ale o to větší uspokojení po absolvování této cesty. Překvapilo mě, že na Petrových kamenech nejsou na fotce žádní lidé, nejsou uzavřeny? :-) Přeji hezké dny a skvělé nápady a chuť na další túry, abych se mohla kochat nejen čtením, ale i krajinou na fotkách. :-)

7 Tomáš Tomáš | Web | 31. srpna 2016 v 8:27 | Reagovat

[5]: Díky, je tam opravdu krásně a celý výlet se mi móóóóóc líbil 8-)

[6]: Sem tam náročnější trasa nemůže škodit :-D Ona to sice byla zabíračka, ale odměna za všechnu tu námahu byla sladká. Na Petrovy kameny je přísný zákaz vstupu kvůli ochraně endemických rostlin a živočichů, proto tam nikdo není :-) Moc děkuji za milý komentář a přeji krásný den 8-)

8 eM. eM. | 31. srpna 2016 v 11:02 | Reagovat

Že jde spojit tato místa takovýmhle způsobem by mě nenapadlo :-). Skřítek-Praděd-Kouty jo, ale po hřebenu a pěšky :-D

Takže klobouček! :)

9 Tomáš Tomáš | Web | 31. srpna 2016 v 11:31 | Reagovat

[8]: Já už jsem to takhle plánoval přes rok, takže jsem spokojenej jak želva, že se zadařilo 8-) Díky

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.