Anabáze kolem Nemilky

5. září 2016 v 13:41 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - CHROMEČ - ŠIKULŮV MLÝN - ROVENSKO - ZÁBŘEH/KRUMPACH - BOŘINY - NA HORÁCH - RŮŽOVÉ ÚDOLÍ - cesta po západní straně Nemilky - ROZC. NAD PŘEHRADOU - cesta na východní straně Nemilky - V.N. NEMILKA/HRÁZ - NEMILE - NEMILSKÝ "BAGR" - cesta podél řeky - ZÁBŘEH - POSTŘELMOV/NOVÝ DVŮR - POSTŘELMOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK

(web)

Dovolená mi skončila, už zase makám. V sobotu jsem měl před noční, takže i když se mi na kolo chtělo, bylo jasné, že to nesmím přehnat. Nějakou dobu jsem přemýšlel o výjezdu po silnici, jenomže mě zrovna nenapadalo nic zajímavého k realizaci, tak zase vyhrálo kolo horské. No a když už na horském kole někam vyjedu, chci během té vyjížďky projet něco alespoň maličko dosud neprojetého. Je obrovskou výhodou dnešních internetových map a plánovačů, že se takové trasy hledají snáze než kdysi, když ještě internet nexistoval. Jo, jsem takový stařec, že si ty doby ještě pamatuju. Tentokrát pojedu Zábřežsko. Pravda, jako někdo, kdo v Zábřehu vyrostl, s cyklistikou začínal a projel lecos, bych to tam měl mít zmapované dávno a pořádně. Jenomže tehdy bylo moje ježdění ještě naprosto nesystematické, bez map, bez foťáku atd., takže už si z toho vlastně nic nepamatuju a pokud jsem někde byl, neřeknu vám kde to bylo a co tam mají k vidění. Je proto takovým mým osobním restíkem tohle všechno dorovnat. Volba padla na okolí přehrady Nemilka, což je vodní nádrž u obce Nemile vzdálené od Zábřeha cca 3 kilometry. Pochopitelně se k ní dá bez problémů dojet po silnici, ale po silnici jezdí každý. A od čeho bych pak měl vlastně mtb, že? Podle měření, které jsem provedl na internetové mapě, by dnešní trasa měla v ideálním případě měřit asi čtyřicet km. To "v ideálním případě" je potřeba zdůraznit a podtrhnout červeným fixem, protože moje výjezdy do neprozkoumaných míst málo kdy dopadají ideálně. A ani tady nešlo o výjimku. Předesílám tedy výskyt několika (oprávněně) silnějších výrazů v následujícím textu.



sobota 3.9.2016

Ze Šumperka vyjíždím před desátou dopoledne a beru to přes Bludoveček a Bludov na Chromeč.

Z Chromče polní cyklostezkou k Hraničnímu mlýnu a pak další cyklostezkou podél potoka k mlýnu Šikulovu, který se nachází kousek před Postřelmovem. Odtud zase najíždím na asfalt, který ovšem zjevně rádi využívají pejskaři a proto je plný psích hov... Před podjezdem postřelmovského obchvatu točím vpravo a mířím k Rovensku.

A zde přichází ke slovu první dnešní ozvláštnění, kdy do Zábřeha pojedu polní cestou. Odbočit na ni se musí za Orlovnou. Těžko soudit jestli je to bývalá sokolovna pojmenovaná podle konkurenčního ptáka či něco jiného. Stavbu však bezpečně poznáte podle modré fasády a "vkusné" plastiky chlapce lezoucího po čemsi, co má nejspíš představovat kornout zmrzliny.

Během pár metrů asfalt mizí a jsem na polňačce. Nejdřív vede malou alejí a pak už vesměs porostem kukuřice. Na okraj Zábřeha měří něco přes 2 km a střídají se na ní sjezdy i stoupání.

Zábřeh zatím beru opravdu okrajově. Sjíždím jen po štěrkovité cestě na rozcestí poblíž lihovaru v městské části Krumpach a zde hned město zase opouštím.

Podle plánu se budu držet modré turistické značky, která mě kolem zahrádkové kolonie vede vzhůru do kopce.

Stoupání je místy docela náročné a povrch cesty kamenitý. Na lehký převod se však dá zvládnout a odměnou za vynaloženou námahu jsou potom pěkné výhledy přes pole.

Od rozcestí Bořiny pokračuji kolem malého kamenného kříže dále po značce k místu zvanému Na horách.

Rozcestník Na horách se nachází v nadmořské výšce 425 metrů, což zase takové hory nejsou, ale nevadí. Na chvilku seskakuji z kola, abych prozkoumal šipky a zjistil kudy přesně mám pokračovat.

Jak se ukazuje, modrá bude stále můj směr. To je bezva, protože díky tomu si zase na chvilku užiju jízdu z kopce, navíc malebnou krajinou.

Po průjezdu loukami vjíždím do lesa. Stále dolů, takže pohoda.

Před touto chatou mě zaskočil pohled na dvě vedle sebe jdoucí krávy mašírující si to nahoru k Bořinám. Že by někomu zdrhly z ohrady? Chlapík dole u statku v Růžovém údolí mi však později na můj dotaz odpověděl, že jsou to jeho krávy, co je jeho synové vedli na pastvu.

V Růžovém údolí se nehodlám zdržovat. Chci se dostat na cestu kolem přehrady a pak loukami k hněvkovskému hřbitůvku. Točím směrem k Zábřehu, ale před místem, kde silnice začíná šplhat do kopce, odbočuji doprava. Kousek tu vedou i modrá, žlutá a červená turistická značka, ale těch se držet nechci.

Opouštím je po cestě přes lávku nedaleko jakýchci malých jezírek, které mě zaujaly už při plánování nad mapou. Ve skutečnosti z nich díky hustému křoví a porostu kopřiv není moc vidět. Na břehu stojí cedulka se zákazem vstupu od Šumperské vodohospodářské společnosti, takže asi budou nějak důležitá, ale nic bližšího neznám.

Kousek za lávkou se do lesa mírně zvedá silnička, po níž se vydávám do lesa. Když budu mít štěstí, snad narazím i na nějaké pěkné výhledy na hladinu přehrady.

První setkání s vodami Nemilky se koná tam, kde se její okraj rozlévá do luk. Je to na pohled taková lehká divočina mokřadů a trav, kde se daří vodnímu ptactvu a dalším živočichům.

Na další vyhlídku si musím počkat. Ze silničky je totiž vidět většinou jen les a pokud dole mezi stromy probleskne hladina nádrže, je to spíš v náznacích a technicky nefotitelné. Tohle je jedna z asi tří výjimek. Když jsem to zvěčňoval, stála na plácku za mnou tři auta a i jinak se zdálo, že je tu nad očekávání rušno. Parkující vozidla jsem potkával prakticky celou dobu jízdy lesem. Asi houbaři, ale nejsem si jist, jestli po takovém suchém období něco najdou.

Tak tady u toho mraveniště jsem měl opustit les a po louce se dostat ke hřbitůvku nad obcí Hněvkov. Bohužel přichází první jobovka. To už je snad pravidlo, že mi v plánované cestě zabrání elektrické hrazení a stádo krav. Doprdelekurvadrát! Promýšlím svoje možnosti, ale nakonec musím rezignovat. Silnička končí o kus dál v lese a přes ohradu nemůžu. Zbývá jen vrátit se zase 2,5 km zpátky a zkusit to normálně značenými trasami na protějším břehu.

Taky to není špatné. Modré značení mě provádí zpevněnou lesní cestou nad západním okrajem nádrže a nabízí také pěkná místa a výhledy. Většinou jedu do kopce, ale jsou proloženy i rovinkami a kratšími sjezdy, kde si můžu trochu odpočinout.

Dojíždím pod okraj Nemile, kterému se říká Filipov. Značka míří dále do obce a odtamtud už bych se snadno vymotal dál. Jenomže dobrodružná povaha velí nedržet se zbaběle značek, ale v rámci motta Star Treku "odvážně se pouštět tam, kam se dosud nikdo nevydal".

Podle mapy vede z výše vyfoceného místa jakási cesta lesem až těsně k přehradní hrázi. Cestu vidím, tak se po ní vydávám. Jenomže přijíždím jen dolů k vodě a dál už nikde nic dál nevede. Divné. Podle gps tahle cesta vůbec neexistuje a ta, co jsem ji hledal, byla někde blízko. No co, vrátím se a zkusím to znovu. Ostatně Kirk ani Picard by se taky nevzdali.

Jakousi odbočku o kousek výš skutečně nacházím. Kvalitou sice o dost horší a vede strmě vzhůru, ale podle mapy mě dovede kam potřebuji. Brzy jsem zase ve sjezdu a dojíždím k pasece a otevírá se mi krásná scéna s lesknoucí se hladinou. A mimochodem i těmi blbými krávami, kvůli kterým jsem neprojel na Hněvkov. Můžete je při troše snahy rozeznat v pravém horním rohu fotky. Další okamžiky už bohužel tak idylické nebudou. O kus dál začínají na cestě růst malé stromky, načež jsem před dalším ohradníkem a sranda končí. Já se na to už vys...! Co teď? Kde do hajzlu je ta cesta?!

Cesta tam prostě nebyla. Dolů z toho brutálního prďáku jsem musel i s kolem pěšky křovím v naději, že pak slezu na silnici k přehradě, jenže i tady se objevil menší zádrhel. Kdo to tam zná, tomu nemusím vykládat, že hodnou část silnice lemuje zeď odstřelené skály, z níž se - navíc s kolem - leze dost špatně. Musel jsem se prodírat až skoro k Nemili, kde se konečně dalo jakštakš bezpečně sejít. To byla zase akce! No ale když už jsem tady, tak se na tu hráz stejně podívám, třebaže musím vyjet zase nazpátek do kopce. Je to jen kousek. Na místo dojíždím, až na pár odřenin z právě prodělaného sestupu, bez problémů. Bohužel není co obdivovat. Hned na začátku hráze uzavírá silničku branka a takto z rohu moc nevidím. Jako pozitivum tedy vnímám aspoň to, že dnes jsem projel Nemilku ze všech čtyřech stran a viděl z ní vše, co se v rámci možností vidět dalo.

Sjíždím nazpátek do Nemile a po silnici zábřežským směrem.

Do Zábřeha ale zatím ne. Kousek za vesnicí podjíždím železniční trať a tudy se pak dostávám k "nemilskému bagru".

Dnes se tu nebudu dlouho zdržovat.

Přesouvám se podél vody k odbočce do křoví, kde se nalézá kovová lávka přes Moravskou Sázavu. Moje další cesta povede po druhé straně řeky.

Na konci mostu nejprve musím projet přes louku a dostat se na cestu pod zalesněným srázem. Tudy pojedu kolem toku bezpečně až do Zábřeha. Povrch je takový různý, spíš uježděná hlína než nějaké skutečné zpevnění, ale jet se po tom dá pohodově. Vždyť jako puberťák jsem se tudy proháněl i na silničním kole, třebaže dneska už bych chudáka silničku tak netrápil.

U opuštěného lomu opět přejíždím Sázavu. Pak podél zahrádek a asfaltkou pod železničním mostem se dostávám do Zábřeha.

Nikde se nezastavuji, malé zpestření představuje pouze kličkování uličkami, kterými jinak moc nejezdím. Kličkuji schválně, aby to nebyla taková nuda a šeď.

Ze Zábřeha se vymotávám solidně hnusnou cyklostezkou na silnici k Lesnici, ale beru to přes Nový dvůr a kolem postřelmovského "pískáče". Za řekou poté jedu krajem pole ve snaze napravit restík z minula a vyfotit soutok Moravy a Desné.

Moje úsilí však ani na podruhé není korunováno úspěchem. Řeky se setkávají trošku jinde než jsem tušil. Mohl bych se sice vrátit těch asi 300 metrů a soutok najít, ale po dnešku už na to nemám náladu a tenhle bod nechám na některý z příštích výjezdů. Dále už se nestalo ani jsem neviděl nic zajímavého, takže to je všechno.

STATISTIKY
Ujeto 48,62 km
Čistý čas 2:37
Průměr 18,52 km/h

 


Komentáře

1 Mirkaw Mirkaw | 6. září 2016 v 9:30

Bezva cyklovýlet, prima fotky. Nejvíce na mě působí pátá fotka, takovým klidem a pohodou. :-)
Mám naplánovanou podobnou trasu,ale ne tak dlouhou,  stále odkládám až... až.... až..., takže kdoví, jestli ji někdy vůbec uskutečním. :-)
Ráda jsem se podívala a přeji hezký den. :-)

2 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 6. září 2016 v 10:25

Zdravím tě, "starče"! :)) ;) Opět parádní výšlap, moc pěkné fotky, hlavně ty s vodní hladinou se mi moc líbí :). Autor zmrzlinového kornoutu zaslouží potrestání, vypadá to děsivě.
U nás houby taky nerostou, máme tady hodně sucho.. Dneska to pro jistotu znovu zkontroluju (smaženici bych si dala ráda), ale opět to bude asi marný pokus. Měj se krásně, přeju pěkný počasí na další výjezdy a focení! :)

3 Jeník Jeník | 6. září 2016 v 17:24

Velmi hezké - celkově.

Zaujal mne ten horolezec na zmrzlinu , pak že je nějak málo vody v Moravské Sázavě a nakonec ten šíleně červenej barák v Zábřehu. Co to vlastně je za barák, vím že je tam prodejna potravin Hruška , ale tu barvu asi v Zábřehu na radnici zrovna netrefili. Jsem si vědom , že barvy na barákách v každém městě určuje stavební úřad a navíc , že ta barva časem vybledne ,ale i tak je to doslova strašidlo v tak hezkém městě jako je Zábřeh. ;-)

4 Kimi Kimi | Web | 6. září 2016 v 17:30

Zdánlivě obyčejné fotky jsou v tomto popisu úplně neobyčejné, krásné a celý report mě strašně bavil. A ten chlapec s kornoutem taky, to je pecka!

5 Tomáš Tomáš | Web | 6. září 2016 v 17:55

[1]: No jo, to ještě klid a pohoda byly :-D Kudy to chcete dát vy? Taky tou polňačkou? Jinak děkuji za komentář a přeji hezký večer :-)

[2]: Zdravím také, mladice :-) Ten kornout je fakt brutál, ale pokud platí že poutač má zaujmout, pak tenhle zabírá stoprocentně :-D Blbá reklama taky reklama. Moc díky za pochvalu a bacha při tom houbaření, ať nesebereš nějakou muchomůrku :-D

[3]: Ten oběšenec na zmrzlině zaujme asi každého, i když pozitivně zřejmě ne. Ten červený barák v Zábřehu, pokud si pamatuju, vystřídal několik prodejen a snad i nějakou pojišťovnu nebo tak něco. Jinak, ačkoliv jsem v Zábřehu strávil spoustu let, za moc hezké město ho nepovažuju. A ty hrůzy, které se tam poslední roky staví, tomu nijak nepomáhají. Je to jako když pejsem s kočičkou vařili dost. Děkuji a mějte se.

[4]: Tak to jsem rád, že se líbilo. Koukám, že zmrzlina s viselcem má všestranný úspěch :-D

6 f2 f2 | 7. září 2016 v 14:21

K focení soutoku je nejlépe sjet doleva těsně před mostem (resp. před přejezdem), to pokud jedu od Sudkova, a pokračovat stále rovně po jednotlivých loučkách až k soutoku. Nebo za mostem doleva kolem zdr.střediska do místa na pravém břehu Moravy, kde začíná velká louka a tam zatočit hned doleva k řece. Fotil jsem už na obou místech a lepší záběry podle mne jsou při využití prvně jmenovaného přístupu.

7 Tomáš Tomáš | Web | 8. září 2016 v 11:49

[6]: No já jsem na tu projížďku nejel primárně kvůli fotce soutoku. Prostě jsem to z toho místa zkusil a nevyšlo, tak snad příště. Ale tvůj tip si nechám do zálohy. Není na škodu nechat si poradit od někoho, kdo tam už byl.

Komentáře jsou uzavřeny.