Jak jsem dojel na Bouzov a potkal Jeana Reno

8. září 2016 v 11:42 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - DOLNÍ STUDÉNKY - SUDKOV - POSTŘELMOV - LESNICE - LEŠTINA - hráze a polní cesty - BOHUSLAVICE - LUKAVICE - polní cesty - MOHELNICE - MORAVIČANY - DOUBRAVICE - PALONÍN - lesní cesty - OBECTOV - PODOLÍ - BOUZOV - DOLY - JEŘMAŇ - VLČICE - LOŠTICE - ŽADLOVICE - MOHELNICE - LÍBIVÁ - polní cesty - LUKAVICE - hráze a polní cesty - LEŠTINA - LESNICE - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK

(web)

Ve středu padla další položka mého virtuálního wishlistu - hrad Bouzov. Až do úterního večera bylo moje přesvědčení o tom, že pojedu právě tam, asi 70% a ještě těsně před odjezdem jsem si nebyl jist kudy pojedu a na čem. Nakonec jsem zvolil tu terénnější variantu a proto i kolo horské. Vyzvednutí prcků ze školky bylo dohodnuto s babičkou, takže mě nic nehonilo a mohl jsem jet úplně na pohodu. Proto všechno klaplo a dokonce i s nečekaným bonusem.



středa 7.9.2016
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Vyjíždím za krásného počasí po deváté hodině ráno. S mtb není problém vyhnout se provozu na silnicích a uhánět pěkně polními cestami a hrázemi, které využívám až někam mezi Hrabovou a Bohuslavice. Zde najíždím na trochu jinou polňačku, protože se chci podívat na jezírko bývalé pískovny u Bohuslavic.

Moje očekávání nebylo nikterak velké a snad díky tomu jsem příjemně překvapen. Je tu dokonce i ostrůvek a kolem jezírka pěšina, takže se dá obejít (objet) celé dokola. To vše v krásných barvách začínajícího babího léta. Ne nadarmo tohle období považuji za vůbec nejkrásnější v roce.

Mezi poli se dostávám na okraj Bohuslavic a tam na hlavní silnici a kolem kostelíka projíždím k Lukavicím.

Zde chci také udělat menší změnu a na mapě jsem si vyhlédl odbočku do ulic mimo tu hlavní, ale stejně odbočuji na nesprávném místě. Naštěstí není problém chybu napravit a pak už je všechno v pořádku.

Podobně jako nedávno, i dnes se vydávám štěrkovými a polními cestami okolo železniční tratě. Za mostem však ne po hrázích, ale tentokrát stále podél kolejí. Minule jsem psal, že mi to přijde nudné, ale aspoň jednou bych si to projet měl. Zase taková nuda to nebyla, ale místy je terén hodně rozbitý a jízda nepohodlná.

Do Mohelnice přijíždím od železničního nadjezdu mezi areálem Siemensu a vlakovým nádražím. Beru to jen kolem elektrické rozvodny a hned se napojuji na cyklostezku, která kopíruje silnici do Moravičan.

Cyklostezka tu je maximálně tři nebo čtyři roky, protože si nevybavuji, že by tu byla dřív. Jede se po ní parádně a hlavně bez nebezpečí od motorových vozidel.

V Moravičanech předrncávám náměstí dlážděné kočičími hlavami a přejíždím most přes řeku Třebůvku.

Asi 2 km za Moravičanami leží Doubravice. Menší dědinka, kam si dělám okliku kvůli zvědavosti na zdejší rybník. Berte to jako úchylku obyvatele Šumperka, deprivovaného místním nedostatkem větších vodních ploch.

Rybník je moc pěkný a větší než největší z Třemešských rybníků za Šumperkem. Létají tu vážky a volavky, šplouchají ryby... no pohoda. Navíc se dá popojet na druhou stranu, kde je rybník druhý a skoro stejně tak veliký.

Dávám si tatranku a přesouvám se k Palonínu. Silnice vede po mostě nad dálnicí, jejíž jedna polovina se zrovna opravuje a provoz musí zvládnout pouze dva pruhy poloviny druhé.

V Paloníně je po předchozích rovinkách zase na pořadu dne nějaké to stoupání. Jedu nahoru kolem kostela a hasičské zbrojnice, ale nemám v úmyslu držet se pořád jenom asfaltu.

Ve vyhlédnutém místě tedy točím doprava a za posledními domky jsem na šotolinové cestě šplhající mezi poli k lesu.

Po zdolání několika výškových metrů je odtud pěkný výhled zpátečním směrem, ale bohužel opar ten výhled kazí.

Na rozcestí nacházím kamenný kříž. Stojí na něm nápis v češtině a zaujalo mě i to, že běžně používaná latinská zkratka I.N.R.I. (Iesus Nazarenus Rex Iudeorum) je tu nahrazena zkratkou českou J.N.K.Ž. (Ježíš Nazaretský král Židů).

Následuje pár set metrů přes les a polní cestičkou sjíždím do Obectova. Vlastně tu není na první pohled nic extra, ale zaujaly mě dvě věci. Jednak cosi rozestavěného z dřevěných trámků na návsi a za druhé originální rozcestník. Jsou na něm jména zdejších obyvatel a šipky směrem kde dotyční bydlí i s vyznačením vzdálenosti. Je to vtipný a výborný nápad. Pokud sem někdo z daleka jede třeba za přáteli, nemusí se po dědině vyptávat kde je hledat. Stačí se podívat na šipku.

Když vyjedu kopec nad Obectovem, vidím už na obzoru svůj cíl.

Než tam dojedu, musím ale ještě projet vesničkou Podolí a pak zdolat další kopec mezi ní a Bouzovem.

Z nejvyššího bodu silnice jsou dobře vidět okolní kopce Zábřežské vrchoviny, kam patří členitá oblast od Štítů po Kostelec na Hané včetně Bouzova, ale třeba i Lázku a Velkého Kosíře.

Do obce Bouzov je to už jen kousek po silnici.

Bouzov jako obec by bez nádherného hradu asi zapadla mezi desítky jí podobných. Jenže hrad tu je a tvoří největší atrakci nejen obce, ale spolu s Javoříčskými jeskyněmi i celého regionu.

K hradu odbočuji ostře stoupající uličkou k historickému areálu a kapličce poblíž vstupní brány.

Nebyl jsem si jist zda se i za bránou dá jet na kole, ale pár cyklistů odtud sjíždělo dolů, tak jsem zase nasedl. Jak se brzy ukázalo, moje představa, že po sezóně už tady bude pusto, rychle padá.

Překvapuje mě hlavně množství aut a dodávek přímo před vstupem do hradeb. Barbaři. Překvapení roste tím více, když si všímám, že jde o filmařskou techniku. Je tu náklaďák osvětlovací techniky i dodávka agentury Filmka. No nazdar, pomyslím si. Nejspíš další "pohádková" akce Zdeňka Trošky nebo podobná fraška. Vydávám se i s kolem na nádvoří. Cestou mě míjí jakási slečna, kterou hlas z vysílačky peskuje kvůli zpoždění. Na nádvoří plno a hromady Asiatů.

Zastavuji tedy chlapíka se sluchátkem v uchu a ptám se co se to tady děje. "Jean Reno", odpovídá. No jistě frajere, myslím si. To bude nějaká oblíbená sranda lidí od filmu, co zvědavým čumilům vždycky plácnou hvězdné jméno a pak se baví jejich marným nadšením. "Děláte si ze mě prdel, co by tady dělal?", na to já. "Točí tady akční film v honkongské produkci", říká chlápek s vážnou tváří. "Na Bouzově...?" - nevěřím. "Tak se otočte", povídá on. Znejistím. "No otočte se!". Otáčím se.

"Ty vole, to fakt!", vypadává ze mě ne úplně korektně. Proti mě pohodovým tempem kráčí Jean Reno a prochází okolo nás. Ruka mi automaticky míří k foťáku, ale chlápek mě zaráží: "Nefoťte, on je na to háklivej". A opravdu, ochranka hned rozhání dav a koho vidí, že by si hvězdu fotil, toho okamžitě okřikuje. Sám Reno se zdá v klidu. Působí uvolněně, civilně. Nenápadně oblečený a vůbec nedělá dojem primadony. Mobilem si fotí hrad a jde k hloučku filmařů u schodiště. Následuje focení - nejspíš s nějakými čínskými herci a pak s celým štábem. Ostatní mají pech, ochranka to hlídá. Schovávám se do stínu za jednou z dodávek a z úkrytu dělám na tajňačku pár fotek. Kvalita je samozřejmě hrozná - měl jsem si vzít teleobjektiv, ale lepší než nic.

Za chvíli mě to blbnutí a davy lidí přestávají bavit, tak beru kolo, opouštím hrad a kolem náměstí jedu dál.

Sjezdem se dostávám do obce Jeřmaň, což je místní část Bouzova. Ještě chvíli se tu jede z kopce a před Vlčicemi se terén srovnává. Pak zase chvíli do kopce a další příjemný sjezdík.

Jsem v Lošticích. Teoreticky je to zbytečné, ale jedu až na náměstí a pak po červené turistické značce uličkami kolem radnice.

Synagoga je zavřená, tak se aspoň nemusím zdržovat a můžu pokračovat k Žadlovicím, kde hodlám projet kolem zdejšího rybníka, tedy spíš retenční nádrže.

Dopíjím vodu z láhve a vydávám se na uzoučkou pěšinku podél břehu. Dále se tato pěšinka rozšiřuje a napojuje se na silnici u zemědělské střední školy v Žadlovicích.

Jen kousek odtud stojí restaurace Na Pešti, odkud jsem si na mapě vyhlédl polní cestu do Mohelnice.

Představu, že do Mohelnice pofrčím nerovnou kamenitou cestou, střídá realita zánovní cyklostezky. Jedu tedy bez drncání a jako blesk :-)

Na mohelnickém náměstí zkouším najít nějakou cukrárnu v touze po zmrzlině. Nic ale nevidím. Nakonec tedy mířím aspoň do prodejny potravin na rohu pro nanuk a pití. Bohužel k pití nemají nic chlazeného a ani sortiment nabízených nápojů není to, co bych čekal. Beru litrovou krabici pomerančového džusu a přesouvám se to všechno zkonzumovat k lavičkám u sloupu uprostřed náměstí, protože ty před obchodem okupuje trojice houmlesáků.

Z města vyjíždím po cyklostezce hned pod rušnou komunikací směrem na obec Libivá.

Na přilehlém poli to vypadá jako někde v savaně. Nejspíš z důvodu nedostatečných srážek, ale s těmi keříky plevelu to vypadá efektně.

Za Libivou se vydávám na polní cestu a po ní zase k mostu nad kolejemi, po kterém jsem jel už ráno. Původně jsem chtěl jet domů přes Zvoli a Rájec, ale při ranním přejezdu mostu mě zaujaly pěšinky skrze louku na druhé straně, tak měním plán.

Když vyjde, dojedu jimi do Lukavice. Musíte pochopit, že je to pro mě ozvláštnění. Většinou jezdím po lesích, kopcích a horách, proto vydat se takovýmto prostředím beru jako svého druhu exotiku.

Plán vychází dokonale. Po pár minutách se objevuji přesně na tom místě, kam jsem ráno v Lukavici mylně odbočil. Teď už ale začíná pobolívat zadek ze sedla, tak konec experimentování. Najíždím na cestu přes hráze a frčím osvědčeným způsobem až domů.

Dnešní výlet byl mimořádně úspěšný. Stihl jsem vše co jsem stihnout chtěl a viděl ještě více. Jsem rád i za tu volbu horského kola a trasu částečně mimo asfaltové silnice, protože to bylo rozhodně o dost zajímavější. Bouzov na svém seznamu můžu škrtnout a pomalu vybírat další položku.

STATISTIKY
Ujeto 87,51 km
Čistý čas 4:05
Průměr 21,38 km/h

 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 8. září 2016 v 13:17

Hezky jsi zpracoval obrázky i text, prostě líbí, líbí

2 Jarmila Jarmila | 8. září 2016 v 14:06

Reno "dobrej" (jako herce ho mám ráda a potkat ho na Bouzově - pecka), ale "150" v čele vlaku mnohem lepší! :-)

3 Jeník Jeník | 8. září 2016 v 17:06

Všechno krása sama. Jako bonus ten herec navíc. Ale dovedete překvapit. Nevím jestli jste si toho  všiml ,  tak na jedné fotce z Bouzova je zrovna jeden sebevrah. Sedí na traverze na boční věžičce a chystá se právě skočit dolů. Možná je to kaskadér co imituje toho francouze. :-D

4 Tomáš Tomáš | Web | 8. září 2016 v 17:15

[1]: To jsem rád, to jsem rád :-)

[2]: Nevím jestli jsem dobře pochopil, že se vám líbí ta fotka s vlakem, ale stejně děkuji :-D

[3]: Dobrý postřeh. Opravdu se zrovna chystala nějaká scéna s kaskarérem :-) Chvíli jsem to sledoval, ale všechno trvalo nějak dlouho a já se nechtěl zdržovat.

5 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 8. září 2016 v 18:53

Týýýjo!! :)) No fakt! Jean Reno! :)) No ty jsi klikař! :)) Jsi borec, že jsi ho stihnul vyfotit - já bych asi odvahu neměla a pak by mě to strašně štvalo :)). Jinak fotky máš jako vždy skvělý a najel jsi úctyhodný počet kilometrů :).
To sucho je fakt problém, u nás vůbec nerostou houby, v lese kopneš trochu do hrabanky a zvedne se obláček prachu a listí pod nohama chrastí jako na podzim..
Tak se měj moc pěkně a toho Rena ti závidím ;-)  :-) .

6 Mirkaw Mirkaw | 8. září 2016 v 19:28

Parádní cesta i fotky, ale po tolika km bych necítila zadek. :-)
Vidět běžně herce se nepodaří každému, a ještě k tomu framcouzského, to už musí být pořádná dávka štěstí. :-)
Přeji hezký den a už se těším na další cestování. :-)

7 Sylvee Sylvee | Web | 9. září 2016 v 17:47

Tak to je parádní výlet s obrovským štěstím...Hrad Bouzov je doslova pohádkový, jak vidím tu jeho věž, hned si představuju Létajícího ševce*****

8 Tomáš Tomáš | Web | 9. září 2016 v 19:38

[5]: No jo, Jean Reno :-) Samozřejmě jsem byl rád že jsem ho mohl vidět naživo, ale že bych byl taková ta zarytá uječená fanynka, jaké jsou vidět třeba při záznamech koncertů Beatles, to zase ne. On je to vlastně normální chlápek, jenom o něco známější. Prostě ty celebrity zase tak nežeru :-D
Díky za koment a pochvalu, potěšilo mě to 8-)

[6]: To byste se divila. Já jsem zadek cítil. Bolel jak sviňa :-D Moc děkuji a přeji hezký večer :-)

[7]: jj, tu pohádku jsem jako klučina taky celkem hltal :-D Díky

9 Matttyna Matttyna | 16. září 2016 v 0:33

Ha, a já myslela, že jsi začal používat komerčně úspěšné nadpisy ( že to bude originál by mě nenapadlo :-D). Jak koukám táhne tě to čím dál tím dál :).

10 Tomáš Tomáš | Web | 16. září 2016 v 4:53

[9]: No dovol, já a komerční nadpisy?

To by bylo ŠOKUJÍCÍ!
A dokonce i pro mě samotného NEUVĚŘITELNÉ!
Tím bych UKÁZAL VŠECHNO! co nemám rád!

....takže ne, zatím se budu držet jen nadpisů pravdivých a jen tu a tam mírně za vlasy přitažených :-D

11 eM. eM. | 21. září 2016 v 9:11

[10]: Neuvěříte co udělal, když ho potkal! Tohle musíte vidět taky, tenhle článek vám vyrazí dech.
(jsem to chtěla zkusit, jaký to je) :-D

12 Tomáš Tomáš | Web | 22. září 2016 v 17:23

[11]: No vždyť jo...

Je to SUPR, skoro jako SEX!!! :-D

13 Zdenka Zdenka | 26. září 2016 v 0:38

Krásné fotky, zaujal mě mimo jiné obrázek náměstí v Mohelnici. Při čtení zajímavého komentáře jsem si představila, že tu dlouhou trasu sama "jedu na kole". Hezký den. :-)

14 Tomáš Tomáš | Web | 26. září 2016 v 5:11

[13]: Děkuji. Mohelnické náměstí je opravené teprve pár let a nějaké drobné úpravy pořád probíhají. Tím víc pak vynikne těch pár domů, které to kazí. Jsem rád, že se vám fotky i výlet líbil. Mějte se hezky :-)

Komentáře jsou uzavřeny.