Přes Svobodín

26. dubna 2017 v 22:55 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - PETROV NAD DESNOU - SOBOTÍN - ROZC.ÚDOLÍ MERTY - NALEZIŠTĚ SMRČINA - SVOBODÍN - KLEPÁČOV/ZTRACENKA - RUDOLTICE - TRAŤOVKA - HRABĚŠICE - V.N.KRÁSNÉ - ŠUMPERK

(web)

Volba pondělní trasy se nezařadí k výčtu mých zdařilých počinů. Při plánování na mapě se zdála v pohodě, jenomže situace se pak vyvinula poněkud odlišně. Dojem z celé vyjížďky tedy zůstává trochu rozpačitý. Sice mě těší, že jsem si mohl zase užít pár chvil v sedle, ale šlo by je užít i lépe. Asi nejnepříjemnějším prvkem bylo toho dne bláto. Jaké to překvapení v lese a po dešti . Navíc pravidelně zapomínám, že právě jaro je období nejvyšší lesácké aktivity. Proto jsem rok za rokem zaskočen stavem lesních cest, výskytem bahnitých louží a blátem rozježděným nákladními vozy do hlubokých koryt. Nejinak tomu bylo také letos. Podcenil jsem i výškový profil. To souvisí s poznámkou výše ohledně rozdílu mezi mapou a skutečností. Nějaké stoupáky jsem logicky čekal, ale zřejmě jsem si je příliš idealizoval. To není chyba kopců, ale moje - uznávám. Na druhou stranu kvituji s potěšením, že několik (relativně) teplých a slunečných hodin, letos tolik vzácných, se mi podařilo strávit mimo panelák nebo pracoviště. Z tohoto úhlu pohledu nelze drobná pozitiva popřít.



25.4.2017

Až do Sobotína jsem toho nejprve zamračeného, ale jakštakš teplého dne dojel pohodlně po asfaltu. Na konci obce, poblíž výjezdu směrem k Vernířovicím, jsem však zamířil mezi domky a dostal se tudy na polní cestu vyhlédnutou na internetu. Na Panoramě se zdála být v pohodě. Bohužel v reálu a po dešti se projevil drastický rozdíl mezi internetovou fotkou a osobní zkušeností. Cesta byla tak rozbahněná, že jsem chvíli uvažoval o vykašlání se na vše, abych pak tuto alternativu přece jen zavrhl jako nedůstojnou a vydal se kupředu raději po trávě. Fakt je, že jakmile došlo na stoupání, lehce polevilo i bahno. Přece jen voda teče z principu dolů a na svazích už takové louže nebývají. Zmínit stoupání je důležité. I ono se při průzkumu v teple domova jevilo mnohem mírnější, než jaké nakonec bylo naživo. Zařadil jsem kašpara a točil nohama jak večerníček. Prudkost výstupu se během cesty různě mění. Najdou se i úseky, kde to po předchozích stojkách vypadá skoro jako rovina. Moje nálada kolísala mezi neutrálem a frustrací, směrem k nadšení se prakticky nedostala. Možná se na tom podepsalo i to, že jsem byl po noční směně s jen asi čtyřmi hodinami spánku, a své udělo i dosud zamračené počasí, třebaže později se slunce přece jenom občas ukázalo. Konečně jsem dofuněl k mineralogickému nalezišti Smrčina, po němž výškový profil sliboval sjezd. Naleziště jsem jen zběžně omrkl. Od mé poslední návštěvy před pěti lety tu přibyla lavička a cedule naučné stezky, takže případný turista-geolog bude mít co ke čtení. Z horního okraje bývalého lomu pořizuji mobilem ilustrační foto a naskakuji na bika . Teď se konečně povezu dolů. Hurááá! Moje nadšení bylo bohužel předčasné. Hned za první zatáčkou mě vítá náklaďáky rozježděné bahno. Úroveň bahnitosti dosahuje té míry, že levačku vycvakávám a jednou z mnoha prohlubní po pneumatice se opatrně spouštím jako na kolobrndě. Neubránil jsem se přitom spršce nadávek silnějšího kalibru. Kletby v reálu nic neusnadní, člověk si ovšem musí nějak ulevit alespoň od toho nasrání. Dokondrcal jsem se na jakési rozcestí a zřejmě ztratil kontakt s realitou, protože mě napadlo, že mi stačí sjet dolů do Vernířek a celou akci ošidit zkráceným přesunem domů po silnici. Pohled na mapu a rozcestí jako takové mě uvedl zpět do obrazu. Bylo to úplně jiné rozcestí, než v jaké jsem doufal, a to, co jsem původně považoval za možnou zkratku do civilizace, by byl nejspíš i můj konec. Nezbylo než se probrodit sajrajtem (jet se v tom nedalo) na protější cestičku a po ní pokračovat dále. V rámci zpestření opět do kopce, ale již nezpevněným povrchem se stále vydatnou porcí bahna, bonusově taky větví z pokácených stromů.
Naštěstí větve mi postup nekomplikovaly dlouho a dokonce i bláto postupně přešlo v trávu, což bylo 1) příjemnější, 2) pohlednější, 3) čistší pro mě i pro kolo. Prudkost stoupání postupně roste a asi nejhorší je tam, kde se na tuhle cestu napojuje zelená turistická značka z Vernířovic. Tady se projevila hojně diskutovaná negativní vlastnost mých jinak super plášťů Maxxis Crossmark. Při suchu v terénu i na silnici frčí jako ďas, ale na mokré trávě v tomto svahu občas prokluzovaly a činily tak natolik nepředvídatelně, že jsem párkrát neměl daleko k pádu. K místu samotnému: Kdysi, čili ještě krátce po 2.sv.válce, zde stávala obec Svobodín. Byla to sudetská vesnice s původním německým názvem Freiheitsberg, což znamená něco jako "svobodný kopec" nebo "svobodná hora". Dnes už ní nezbylo prakticky nic. Tam, kde bývaly pole a louky vyrostl les a pohltil všechno. Při troše snahy se dají v porostu rozeznat zbytky zdiva a nahoře na hranici lesa i torza ovocných stromů. Určitě stojí za informaci, že před lety byl vybudován památník v místě, kde stávala svobodínská kaple. Je vlastně jen pár set metrů pod cestou, podél potoka. Budu se tam někdy muset zajít podívat, zatím k tomu nebyla příležitost.
Dojel jsem na další rozcestí. To, co bychom nazvali hlavní cestou (přijel jsem po ní), pokračuje vlevo kolem kopce. Původně jsem tam chtěl jet, ale neměl jsem už náladu na další bahnitá překvapení a začínal mít téhle akce plné zuby. Točím tedy vpravo, kde mě sice čeká ještě jedno stoupání, které však nebude trvat dlouho. Na jeho konci jsem vyjel ze stromoví nad loukami s krásným výhledem a prve zmiňovanými ovocnými torzy. Píše se o nich i na ceduli vedle dřevěné lavičky a rozcestníku. Výrazný pozůstatek stromu si pamatuji už z dřívějška, lavička a cedule musely přibýt někdy od té doby. Chvilku jsem se kochal a vydýchával. Dobré bylo také přiobléct se v batohu schovanou větrovkou, protože na řadu přijde sjezd kolem dvojice starých chalup, zakončený výjezdem na silnici nad Klepáčovem. Při průjezdu okolo motorestu Ztracenka jsem měl nutkání sfrčet kus po zelené značce pod silnicí, ale nakonec mi přišlo moudřejší nechat si to na sušší a obecně přívětivější časy. Držel jsem se tedy kvalitního asfaltu a při tom sešupu nechal odstředivou sílu udělat část práce s odbahněním plášťů. U rudoltické rychty bylo třeba zatočit do ještě jednoho, naštěstí posledního krpálu k Traťovce. To už jsem začínal mlít z posledního. Letos jsem toho moc nenajezdil, pravidelně už vůbec ne, k tomu nedávno prodělaná nemoc... prostě cítím, že moje fyzička upadla a s kondicí, jakou jsem míval loni, se to nedá vůbec srovnávat. Sešup přes Hraběšice k přehradě Krásné jsem si tedy o to více užil a v restauraci u nádrže si jako odměnu dopřál zasloužený půllitr Kofoly. Domů jsem dorazil pár minut po třech hodinách od startu. Zabahněný, unavený a hlavně přesvědčený, že mám co dohánět, abych si tyhle náročnější trasy zase začal vychutnávat.

STATISTIKY
Ujeto 39,72 km
Čistý čas 2:19
Průměr 17,12 km/h

PÁR FOTEK Z MOBILU
původně jsem vůbec fotit nechtěl, ale zvyk je zvyk

Polní cesta k lesu za Sobotínem (žlutá a červená tur. značka)

Rozcestí Údolí Merty. Zde se značky dělí. Žlutá klesá do Vernířovic, červená stoupá na Smrčinu.

Výhledů z téhle cesty moc není. Zde jedna výjimka pohledem za záda na zasněžené vrcholy.

Jeden z "pohodovějších" úseků

Rozcestník a naučná cedule u naleziště Smrčina

Chata Sokolka na okraji bývalého lomu

Sjezd sračkama (omlouvám se za ten výraz, ale žádný slabší by to nepopsal přesněji)

Blátivé rozcestí

Po trávě už se jelo o něco lépe

Zde se na cestu napojuje zelená turistická značka zespodu od Vernířovic

Zbytky zdí někdejšího Svobodína se pomalu ztrácejí pod listím a porostem

Na dalším rozcestí, kde měním původní plán a beru to po zelené vzhůru (na fotce vpravo)

Vyhlídky z luk nad bývalým Svobodínem, dole je vidět jeden ze dvou zbývajících domků

Motorest Ztracenka stojí na spodním konci Klepáčova u silnice I.třídy přes sedlo Skřítek

Rudoltický potok nad Rudolticemi byl obrostlý sasankami, což bohužel na fotce nevynikne zdaleka tak jako ve skutečnosti

Sobotín při stoupání na Traťovku

TO JE PRO DNEŠEK VŠE, DÍKY ZA NÁVŠTĚVU :-)

 


Komentáře

1 Majka Majka | Web | 27. dubna 2017 v 6:44

Já tedy smekám. Takový kus na kole - z mého hlediska, dělat parádní fotky a ještě skvělý report, to je skvělé :-)  :-)

2 Jeník Jeník | 27. dubna 2017 v 8:59

Hezká , ale hodně fysicky náročná cesta.Pořád do kopce. Ale i tak jste mi znovu oživil vzpomínky na dětství.Většinu toho lesa , co jste jím projížděl tehdy byly pastviny , nebo i pole. Zvláště v obci Svobodín. Ten ještě stál , ale následně byl vojáky zbořen , jako mnoho dalších podobných obcí.
Podobně byly zbořeny statky jež stály nad silnicí vedoucí od Ztracenky na Skřítek po levé straně. Opravdu ve Svobodíně tehdy nechaly stát jen ty dva domy , co tam stojí dodnes. Naleziště minerálů jsou zde všude. Byl to spíše geologický doprovod výskytu ušlechtilých rud. Proto mne se pořád táta vodil - on jako amatérský geolog  o těchto nalezištích minerálů hodně věděl.Já byl v té době spíše jeho doplněk a koukal na přírodu. Sbíral jsem jen pyropy. Také se zde nacházejí v hojném množství. Také se v Šumperku vykupovaly za peníze (české granáty).

Děkuji tímto za vyfocení rozcestníků a informačních tabulí.

Fotoreportáž krásná. :-D

3 Tomáš Tomáš | Web | 27. dubna 2017 v 11:14

[1]: Z mého hlediska to zase takový kus nebyl, ale zlenivěl jsem a na konci byl unavený jako kotě :-D Moc děkuji :-)

[2]: Díval jsem se na letecké snímky z padesátých let a na natu našel i pár dobových fotek přímo z dědiny. Vždycky mě překvapí za jak krátký čas se vše může tak změnit. Jak rychle se vesnice promění v les. Pokud člověk netuší, vůbec si neuvědomí, že kolem stály domy a byla obdělávaná pole. A takových míst je kolem mnohem více. Děkuji za koment a přeji pěkný den.

4 Mirkaw Mirkaw | 2. května 2017 v 13:45

Věřím, že takové cesty naštvou, také je nemám ráda, ale budiž útěchou náročná,  dobře zvládnutá vyjížďka v pořádných kopcích a krásné fotky. :-) Doufám, že cesty neodradily a bude posléze další report. :-) Přeji hezké slunečné dny a chuť vyjíždět. :-)

5 Tomáš Tomáš | Web | 2. května 2017 v 14:48

[4]: Naštvou - a to je ještě ten slušnější výraz :-D Že by mě tyhle cesty odradily, to zase ne. V neděli jsem si vyšlápl pro změnu na Rabštejn. Tam jsem byl už mnohokrát, takže psát o tom pořád dokola mi přijde zbytečné, ale bylo to fajn :-) Také přeji do dalších dnů více sluníčka a hlavně dobrou náladu, protože ta je potřeba vždycky. Děkuji a mějte se :-)

6 Zdenka Zdenka | 5. května 2017 v 0:31

Z Vaší vyjížďky jste zachytil zajímavé fotografie. Krásné zelené louky, pohled k Sobotínu, ale marast :-) na cestě byl asi hodně nepříjemný. Umím si to představit na kole..:-) Pěkné jarní výlety :-)

7 Tomáš Tomáš | Web | 7. května 2017 v 5:15

[6]: Bylo to spíš o tom marastu než o vyhlídkách, ale svým způsobem to zajímavé bylo. Děkuji a přeji příjemnou neděli :-)

8 eM. eM. | 7. května 2017 v 22:44

Tak ty sis ještě nekoupil blatníky, že? :-D

Jinak k tématu :).

Babička jako malá holka bydlela v Klepáčově a na Svobodín chodila ještě do vsi. Prý tam byly pěkné statky :). Takže to fakt není vůbec dávno.

Já se tam taky chci už dlouho podívat, tak díky za reportík ;).

Jo, a ohledně pneu. Slíbila jsem malou rešerši o Schwalbe Smart Sam. Zdůrazňuju, že mám takové užší, cross.

Na silnici trochu hučí - ale jsou rychlé, na šotolině jedou perfektně (tam sedí asi nejvíc). Ta boční stabilita je za mě dobrá. Na bahně se asi neudrží skoro nic, to těžko říct. Před týdnem jsem si plášť propíchla na skle. Předtím v pohodě - nic.

Jinak vypadají poměrně úzce a přijde mi, že se moc nesjíždějí (no já taky zase tolik nejezdím). Myslím, že na cross je to dobrá volba :).

9 Tomáš Tomáš | Web | 8. května 2017 v 21:15

[8]: Blatníky mám už dávno. Ve sklepě na polici... Kdo se s nima má furt tahat, když na kole vypadají hnusně? :-D

Já myslel, že už jsi na Svobodíně byla. Kdysi jsi mi psala něco v tom smyslu, ale asi jsem to blbě pochopil.

No a Smart Sam zatím neplánuju. Vypadá to, že moje Maxxisy ještě chvíli vydrží a pak děj se vůle boží. Prostě vyberu až to bude aktuální. Přesto dík za souhrn a dojmy.

Komentáře jsou uzavřeny.