Dlouhé stráně a Františkova myslivna

19. května 2017 v 14:16 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - LOUČNÁ NAD DESNOU - TROJRAMENNÝ POTOK - ROZC. POD VLČÍM SEDLEM - UHLÍŘSKÁ CESTA - MEDVĚDÍ HORA - POD HORNÍ NÁDRŽÍ PVE DS - HORNÍ NÁDRŽ PVE DLOUHÉ STRÁNĚ - U OKENNÍ ŠTOLY - MALÁ JEZERNÁ - VELKÁ JEZERNÁ - FRANTIŠKOVA MYSLIVNA - DOLNÍ NÁDRŽ PVE DS - KOUTY NAD DESNOU - LOUČNÁ NAD DESNOU - MARŠÍKOV - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK

(web)

Letos jsem při výjezdu na Dlouhé Stráně lecos podcenil. Jednak celkovou náročnost, pak vítr, pití a tak nějak i čas. V závěru jsem tedy sotva pletl nohama, ale mám radost, že se mi podařilo udělat zase nějakou novinku po trase. Proto je v titulku ta Františkova myslivna.
V rámci pokusu jsem na kole vyměnil spd za platformy doufaje, že mi to aspoň umožní jezdit v libovolných botách a rozdíl nebude nijak závratný. Tenhle názor padl po prvním kilometru. Kdo si jednou na nášlapy zvykne, holt se s nimi bude jen těžko loučit. Příště vyjedu opět zacvaknutý a platformy nasadím až na zimu.
Potomstvo si převzala babička někdy před třetí odpoledne, což byl i čas včerejšího startu. Měl jsem za to, že času mám hromadu, ale ve finále to bylo pěkně těsné. Hlavní je ovšem výsledek a ten se dá považovat za vesměs pozitivní.



Čtvrtek 18.5.2017

Protože nejtěžší úsek cesty přijde až někde v Loučné nad Desnou, snažím se jet pěkně na pohodu a nejkratší cestou. To znamená téměř celou dobu po hlavní silnici. V Loučné tuhle silnici opouštím za rybníkem Kocián, kde v podstatě započínám stoupání, které skončí až u horní nádrže na Dlouhých stráních. Abych měl dojem, že jsem udělal něco pro přípravu, mám s sebou směsku oříšků a rozinek. To je mezi cyklisty populární "energiťák", od něhož si slibuji vydatnou pomoc. Je to určitě zdravější a přirozenější, než ty chemikálie prodávané v plechovkách. Na každém rozcestníku tedy do pusy nasypu trochu téhle dobroty. Co jsem podcenil více je pití. Mám jen 0,5 l cykloláhev vody a doufám, že něco ke svlažení hrdla si dopřeju po cestě v bistru u lanovky na Medvědí hoře a pak v kiosku pod horní nádrží. Průšvih nastal se zjištěním, že ani jeden z těchto zamýšlených občerstvovacích bodů nefunguje. Mají prostě zavřeno. Už od Medvědí hory jsem tudíž na suchu, neboť někde tady padla poslední kapka vody z domova. Ještě před ní mě však zaráží silný hluk. Zní jako traktor nebo helikoptéra a tak si říkám, že třeba nějaká technika pracuje u větrníků výše. Dost nemile mě posléze překvapilo, že ten kravál vydává jediná točící se vrtule. Druhá stojí a třetí je už roky rozebraná bez známky nějakého progresu. A jediná funkční dělá rachot, až se zdá, že se za chvíli rozpadne sama. Průjezd pod ní je tedy trochu nepříjemný, na druhou stranu se člověk zase těší, že za vrškem s větrníky si užije krátký sjezdík. Opravdu krátký, po něm se pak zase pojede do kopce. Nejprve k rozcestí Pod horní nádrží PVE D.S. a pak vzhůru k hrázi. Tahle etapa mi přišla ze všeho nejnáročnější a těžko soudit zda je objektivně nejprudší, nebo jestli ten dojem dělá zdolání předešlého krpálu. Už nějakou dobu je také chladněji. Začalo to nenápadně, jenže když pak vidíte v příkopech a mezi stromy zbytky sněhu, těžko se budete přesvědčovat, že se vám to jen zdá. Rozhodně je dobré obléknout něco navíc - já na dně batohu vozím lehkou větrovku. Sílí také vítr, který tady ve výšce prostě nemá co brzdit. Ten vichr byl možná nepříjemnější než celý dokopec. Pod hrází zjišťuji, že i druhé občerstvení je mimo provoz. Vytahuji kolo po schůdcích nahoru a pomalu se šourám na druhou stranu, kde se dá sjet zase nazpět. Původně jsem zamýšlel obejít celou nádrž, ale prdím na to. V tom větru se mi fakt nechce. Vždyť i na hladině poloprázdné nádrže se dělají vlny jako někde u Drakeova průlivu. Sjíždím zase dolů a točím na panely v odbočce k Okenní štole. Pak pokračuji šotolinou chvíli po rovince a kousek nahoru na Malou Jezernou. Odtud se normálně pokračuje sjezdem na Branku a do Vernířovic, ale když už jsem se sem vyškrábal, zkusím něco nového. Vlastně si vůbec nejsem jistý, jestli se tudy jezdit smí, ale snad to ničemu nevadí. Beru to doleva do lesa, kam vede neznačená pěšina. Vypadá celkem dobře a nejdřív se po ní i dobře jede. Pak se to však chvíli zvrhne. Na řadu přijde padák plný kořenů, kamení a koryt vymletých tekoucí vodou. Na celopevňáku to není úplně lahoda. Zpestřením je nějakých 100 metrů dřevěného chodníku přes mokřiny. Klády, které jej tvoří, jsou místy rozlámané, ale jinak to jde. Další, už příjemnější úsek, se pod vrcholem Velké Jezerné napojuje na šotolinovku. Po ní se prudším sjezdem dostaneme až před Hubertku a Františkovu myslivnu. Ani tady to není úplně rovný povrch, ale ten pohled na protější hřeben je parádní. U myslivny marně hledám nějaký pramen pro utišení žízně, leč bez úspěchu. Až doma na mapě jsem večer zjistil, že pramen tu mají, jen níže pod chatou, kam vede pěšina. Tak jindy. Naštěstí budou příští etapy už celkem nenáročné a tvořené převážně sjezdy. Hlavně ten od myslivny dolů ke spodní nádrži PVE je pořádný sešup. Při něm stojí za zastávku bývalý lom Zámčisko. Jednak v tom světle zapadajícího slunce zajímavě vypadal, za druhé je to prý i oblíbené místo jesenických kamzíků. Tentokrát bohužel hopsali někde jinde. Ze sešupu od spodní nádrže do Koutů mi utvěly především roje malých protivných mušek. Jak proti nim svítilo slunce, vypadaly jako známý spořič ze starších Windows - Průlet hvězdokupou. Z monitoru vám však nic nenaráží do obličeje a nelétá do funící pusy. Pod serpentinami na Červenohorské sedlo jsem minul odstavené stavební stroje, protože dokončují rekontrukci silnice a bez dalšího otálení frčím směrem domů. Jen v cukrárně ve Velkých Losinách ještě narychlo zastavuji na půllitr kofoly, abych doplnil tolik chybějící tekutiny.
Doma brzdím asi v osm večer totálně vyšťavený. Plán mám ale splněn a Dlouhé Stráně pro letošek úspěšně odškrtnuty.

STATISTIKY
Ujeto 71,7 km
Čistý čas 4:01
Průměr 17,8 km/h

FOTKY
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6 II

Zámecký park ve Velkých Losinách

Konec Loučné nad Desnou a silnice vzhůru k lesu

Stoupání

Odpočívadlo u Uhlířské cesty

Křižování bikeparku a průjezd pod lanovkou na Medvědí horu

Výhled ze sjezdovky

Medvědí hora: horní stanice lanovky, bistro a rozhledna

U větrných elektráren na Medvědí hoře

Rozcestí Pod horní nádrží PVE

Pohled od rozcestí k nádrži

Silnice vzhůru

Pohled ze silnice na protější Praděd a Petrovy kameny

Jeseníky

Správní chata a kiosek přímo pod hrází horní nádrže

Na hrázi

Horní nádrž PVE Dlouhé Stráně

Sjezd z koruny hráze

Odbočka k Okenní štole a na Malou Jezernou

Cesta na Malou Jezernou

Neznačená pěšina lesem z Malé Jezerné

Chodník přes mokřiny

Sjezd z Velké Jezerné k Františkově myslivně

Františkova myslivna

Na svahu nad myslivnou stojí i něco, co vypadá jako někdejší dřevěná kaplička

Výhledy jsou odtud fantastické

Sjezd od Františkovy myslivny

Nad Zámčiskem

Zámčisko

Spodní nádrž PVE Dlouhé Stráně

Uzávěrka pod Červenohorským sedlem


TO JE PRO DNEŠEK VŠE, DÍKY ZA POZORNOST :-)
 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 19. května 2017 v 18:40

Moc pěkné snímky, připomnělo mi to můj pěší výšlap z Karlovy Studánky na Dlouhé Stráně a Františkovu myslivnu jsme viděly, když jsme šlapaly lesem, ale nestavily jsme se.
Přeji hodně šťastných kilometrů

2 Mirkaw Mirkaw | 19. května 2017 v 21:42

Cesta musela být drastická do takové výšky a nekonečně dlouhá, ale odměnou byly určitě fantastické výhledy a pěkné fotky. Přeji hezké dny a dík za zprostředkování. :-)

3 Tomáš Tomáš | Web | 19. května 2017 v 21:46

[1]: To jste asi šly Divokým dolem, čili dost brutálním padákem. Muselo to být pěkně náročné. Ale ty zážitky potom aspoň vydrží :-D Děkuji a přeji totéž

[2]: Drastické to bylo. Hlavně v závěru, kdy vrcholil fučák a mě docházely síly i pití. Bez toho větru by bylo vše jednodušší, ale zase aspoň nahoře nikdo neotravoval a měl jsem celou přehradu pro sebe :-D Děkuji za komentář a přeji hezký večer :-)

4 Veronika Veronika | Web | 20. května 2017 v 13:12

Smekám, takový kus na kole, pro mě neskutečné. Ale ty fotky, ty mě uchvátily. Fantastický výhledy na Jeseníky, to je zážitek.

5 Tomáš Tomáš | Web | 20. května 2017 v 19:20

[4]: Díky. Taky jsem si to užil, i když mi ten výlet dal pěkně do těla :-) Přeji hezký večer.

6 Jeník Jeník | 22. května 2017 v 7:04

Krásná fotoreportáž. Měl jste kliku - a to je dobře , že bylo hezké počasí i když foukalo. Byl jsem v této lokalitě několikrát , ale v minulém století , když o nějaké přečerpávací elektrárně nebylo vidu  a ani slechu. Dokonce tam byla i zrušeno turistická značka vedoucí od Vřesové studánky do Loučné (tehdy žlutá). Prý zvěř musí mít klid. Všude byly naprosto hluboké lesy , takže k Františkové myslivně jsme došli(s tátou) zcela náhodně a hlavně nepozorovaně.Prostě se před námi náhle vynořila z příšeří lesa. Potichu jsme ji obešli , aby nás nikdo náhodou nespatřil (nechtěli jsme se hádat s místními lesáky) a odpočinuli jsme si až na Jezerné a dále až na Mravenečníku. Jen v horní části temene již rostly jen zakrslé smrčiny. Jinak všude horská tráva po kolena vysoká , naprosto všude  borůvčí( i v té vysoké trávě a protože byl podzim , tak bylo obsypané borůvkama). Výhledy byly jen až nahoře na vrcholu. S lidmi jsem se setkal až v Loučné. Všude nádherné ticho , vanoucí vítr, občas zpěv ptáků , případně ťukání datla. Až teprve na silnici z Loučné do Vernířovic byl vlastně automobilový klasický provoz . Jednak tam tehdy ještě jezdil klasický autobus , ale hlavně auta zásobování (mlékař,pekař,pošta atd.) a auta lesáků , ale jen málo. Spíše vůz koňma. Osobní auta žádná. Byla jiná doba.Později jsem to projel na začátku sedumdesátých let i v zimě na běžkách. Docela sám.Ale to je na jiné psaní.

Fotoreportáž opět jak jinak krásná krásná. :-D

7 Tomáš Tomáš | Web | 24. května 2017 v 4:54

[6]: Takových hlubokých a tichých lesů bohužel pomalu ubývá. Naštěstí pořád žijeme v oblasti, kde se najít dají. Děkuji a přeji pěkný den :-)

8 veruce veruce | Web | 24. května 2017 v 13:13

Perfektní výlet i fotky :-)

9 Tomáš Tomáš | Web | 24. května 2017 v 20:57

[8]: Děkuji :-)

10 eM. eM. | 25. května 2017 v 16:07

No, tohle jsme měli také v plánu vyjít. Tedy pěšky z Kout nahoru na Mravenečník. Bohužel horší počasí už opravdu neexistovalo, takže jsme to naštěstí po kilometru zabalili a za třískání hromů se vrátili do restaurace.

Bouřka byla hodně blízko, a i když se to možná nezdá, tak i uprostřed toho lesa to vůbec bezpečné nebylo :-D. Ještě teď jsem ráda, že jsme to otočili tak brzo...

Těším se, že se tam vrátíme, ale na hory už jen za jasného počasí 8-)
Tobě gratulace a poklona! :-P

11 Tomáš Tomáš | Web | 28. května 2017 v 22:23

[10]: No jo, větru a dešti neporučíš. Tedy poroučet můžeš, ale efekt to velký mít nebude :-D Aspoň si to můžete proběhnout jindy.
Díky a měj se :-)

12 Zdenka Zdenka | 29. května 2017 v 20:56

To musela být docela makačka, 4 hodiny a víc než 70 km, to je obdivuhodné! Super snímky. Stejně jsou Jeseníky nejkrásnější :-) Budu se těšit na Vaše další výlety..Pěkný den :-)

13 Tomáš Tomáš | Web | 29. května 2017 v 22:32

[12]: Ty 4 hodiny jsou čistý čas, i s přestávkami to bylo kolem pěti, takže s obdivem šetřete :-D Počasí na výhledy ovšem vyšlo parádně a máte recht, že Jeseníky jsou prostě JESENÍKY :-D Děkuji a přeji krásný večer :-)

Komentáře jsou uzavřeny.