Tři kameny a kolem Ucháče

7. května 2017 v 21:19 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - PEKAŘOV - TŘI KAMENY - lesní cesta kolem Ucháče - POD JELENÍ SKALKOU - BUKOVICE - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK

(web)

Tak nějak se snažím plnit ty cyklistické cíle, které se už dají s trochou nadsázky považovat za každoroční povinnost. Letos už z nich mám odškrtnutou Severku, Rabštejn a Prameny. V sobotu se do tohoto seznamu zařadily i Tři kameny. V rámci letošního předsevzetí bych tady o tom vůbec nepsal, kdybych se držel zažitých tras. Tentokrát jsem si však dopřál zase malou změnu, což si samostatný reportík zaslouží.



Sobota 6.5.2017

Vyrážím kolem jedné odpoledne, po obědě, s kachním stehnem a čtyřmi knedlíky v bříšku. Během první půle cesty žádné inovace neplánuji, takže frčím spokojeným tempem klasicky do Velkých Losin a odtamtud areálem lázní na Žárovou. V Žárové mám štěstí. Dřevěný kostelík sv.Martina je očividně otevřený, takže kolo parkuji u zdi a jdu se podívat dál. Uvnitř je nějaká dvojice středního věku a průvodkyně uprostřed výkladu, tak se nenápadně přidávám. Uvnitř kostelíku jsem byl naposledny před pár lety, ale nic se nezměnilo. Vše je tu ve dřevě, původní a bez zavedené elektřiny. Ze svícnů na stěnách balkonu visí zatuhlý vosk svíček, což prostoru dodává punc autentičnosti a romantiky. Zajímavé je to. Budete-li mít příležitost, přijeďte se taky podívat. V kostelíku jsem se zdržel necelou půlhodinu, takže je na čase pokračovat. Už od V.Losin započalo stoupání do kopce. Táhne se přes celou Žárovou k Hornímu Bohdíkovu, nad kterým pak cesta kopíruje něco jako zvlněnou rovinku. Tou dojíždím ke křižovatce, možná spíše odbočce z hlavní silnice. Točím doprava a mířím k Pekařovu. Dá se říct, že od Pekařova to bude až na Tři kameny pořád stoupák. Liší se jen v prudkosti, v kteréžto souvislosti bych vypíchnul poslední úsek před Studencem (horní část vesnice) a pak ještě o něco dál v lese asi sto metrů kolem krmelce. Mezi Studencem a lesem je sice malá část rovina, dokonce krátký sjezd, ale dodávám to jen pro přesnost. Moc odpočinku si od toho fakt neslibujte. V jistém směru je pozitivní informací, že silnice skrze les se nedávno dočkala nového asfaltu. Je tedy krásně hladká bez děr a výmolů, což ocení nejeden zhýčkaný cyklista. My, majitelé horských biků, dáme stejně přednost o poznání drsnější variantě v podobě lesní nezpevněné cesty, kudy mimo jiné vede k vrcholu i zelená turistická značka. Sice to na ní více drncá, ale okolí je zajímavější. Pár výhledů nad pasekou (tedy do doby, než povyrostou nově vysazené stromky), prameny a potůčky (místy tekoucí skrz cestu a tvořící bláto)... z asfaltky je to prostě větší nuda. Zdárně dojíždím k rozcestníku a odpočívadlu. Obloha je zatažená a stromy zde v 900 m.n.m. ještě bez listí, takže se zdá, jako by se tady čas opozdil. Odbočkou doleva projíždím posledních 300 rozbahněných metrů a zamykám kolo pod skálou, načež šplhám vzhůru k vyhlídce. No, bývá to i lepší. Vyhlídku kazí oblačnost a opar, ale ne zase tak, abych si musel stěžovat. Uvelebuji se pod kamenným převisem a dalekohledem propátrávám hřebeny před sebou. Z Pradědu je vidět jen špička věže trčící nad mrak, Petrovy kameny se skoro ztrácí. Sleduji jak se pohybují sedačky lanovky na Medvědí hoře i lidi - prťavé tečky korzující po horní nádrži na Dlouhých stráních, které stále pokrývají ostrůvky sněhu. Když se otočím za záda, koukám na svahy Králického Sněžníku, Rychlebských hor a ještě více vlevo, už přes holé větvičky, také část Orlických hor. Je cítit, že je tady nahoře chladněji. Fouká slabý větřík, který ten pocit jen zesiluje. Oblékám si proto větrovku, ale zpátky nespěchám. Teprve asi po čtvrthodině se zvedám k návratu. Konečně přišel čas na slíbenou inovaci. Jde o to zdolat relativně krátké, leč příkré stoupání po modré značce k dále neznačené cestě, která obtáčí celý kopec Ucháč. Chceme-li se jenom dostat se na druhou stranu, lze použít modrou značku i nadále. Ovšem je to brutální sešup takovým hnusným korytem, kde se hodí mít pořádné kolo a vypilovanou techniku, což nemám. A i kdybych měl, stejně si chci tu horu objet. Doma jsem si prohlédl mapu, takže tuším, co mě čeká. Od zmíněného rozcestí ještě asi snesitelných 1200 metrů mírnějšího stoupání a pak sjezd. Jde to lépe, než jsem čekal. Jen škoda zakaboněného počasí. Snad nezmoknu. I během stoupání si místy užívám omezené rozhledy. Konečně dojíždím na nejvyšší bod celé dnešní akce ve výšce 965 m.n.m. Je tu paseka a parádní panorama na západ. Napravo se zvedá Slamník a Sušina, nalevo Jeřábská vrchovina, a mezi tím se rozkládá údolí Moravy s obcemi jako Malá Morava či Podlesí. Na sněžnické straně vyniká Vysoká, Vysoké Žibřidovice nebo Habartice. Kdesi nad Králíkami asi právě prší. Asi by nebylo od věci kochat se odtud někdy za slunečna, i tohle ponuré ladění má však svoje. No a teď ten sjezd. Část druhé strany Ucháče jsem již poznal předchozí roky. Dost mě štval posyp makadamu, na kterém má kolo tendence podkluzovat, a tak doufám, že dnes už si šutry trochu sedly a pojede se lépe. Však to taky bude pořádný sjezd! Bez nadsázky se dá říct, že odtud lze bez jediného šlápnutí sfrčet až ke kostelu v Losinách, což je dobrých deset kiláků sešupu. Makadam se bohužel nevytratil, přesto ke zlepšení došlo. Jsou v něm vyjeté "koleje" od lesáckých náklaďáků, kde je podklad přece jen pevnější. Ono dávat bacha je potřeba pořád, zejména v zatáčkách mezi stromy, kde je stín a člověk musí lépe sledovat kam jede. Někde u rozcestí Pod Jelení skalkou střídá makadam bahno a kamení trčící ze země, takže se vyplatí v pozornosti nepolevovat. V Bukovicích už čeká krásná asfaltka, kde kolo můžeme nechat pořádně rozjet a užít si ten fofr. U losinského kostela zastavuji a vestu vracím do batůžku. Rozdíl teplot nahoře na kopcích a tady v údolí je rozhodně znát. Pak projíždím kolem toku Losinky k centru obce, kde si v cukrárně dopřávám sachrův dort a pomerančový džusík. Zasloužím si to. No a návrat domů již jako obvykle cyklostezkami Petrova, Rapotína a Vikýřovic, to nemá smysl posté popisovat.
Bylo-li cílem dnešní vyjížďky otestování objezdu Ucháče a nalezení do budoucna nové návratové cesty ze Tří kamenů, pak se zadařilo na 100%. Při návratu přes Přemyslov už mě prudí rovinka z Loučné do Losin, při návratu přes Žárovou rovinka tamtéž. Dnes "objevená" varianta je zatím určitě nejlepší. Rychlá, zajímavá a s krásnými vyhlídkami. Takže supr :-)

STATISTIKY
Ujeto 50,39 km
Čistý čas 2:35
Průměr 19,45 km/h

PÁR VÝCVAKŮ
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6

Kostel sv.Martina v Žárové

Pohled od zadních lavic k oltáři (kvalita na poblití, já vím)

Pohled opačným směrem, tedy od oltáře k varhanám na kúru

Pastviny mezi Horním Bohdíkovem a Pekařovem

Pekařov

Krmelec u jedné z nejprudších částí cesty

Pohled na Králický Sněžník

Po zelené turistické značce ke Třem kamenům

Pod vrcholovou skálou

Tvarově nejvýraznější část skaliska

Výhled k Rychlebům pokazil opar

Směrem k Pradědu a Dlouhým stráním to bylo trošku lepší, ale ne o moc

Odpočívadlo a rozcestník u silničky kolem Tří kamenů

Zde je třeba z asfaltu odbočit po modré značce vzhůru a vyškrábat se asi 450 metrovým krpálem po štěrku

Tohle už je pohled při stoupání na neznačené okružní cestě okolo Ucháče

...tohle taky.

Takováto paráda se naskytne v nejvyšším bodě cesty. Krásná odměna. A jako bonus následuje sešup dolů.

Sjezd po úbočí Ucháče k Bukovicím lemují další a další parádní scenérie

Posed

Tohle už jsou Bukovice a krásný hladký asfalt, po němž kolo sviští jako blesk

TO JE PRO DNEŠEK VŠE, DÍKY ZA POZORNOST :-)

 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 7. května 2017 v 21:41

Skvělé, moc se mi snímky líbí i popis. Já doléčuji rozbitá kolena a loket po nekontrolovaném pádu na všechny čtyři. Přeletěla jsem, když se mi zablokovalo kolo, hezký přemet dopadl relativně dobře. Nic jsem si nezlámala, ani úpony nenatrhla. Po týdnu už koleno ohýbám a včera jsem si střihla dokonce /jako rehabilitaci/ dvacet kilometrů. Ovšem, klečet na hrachu zatím bolí.

Přeji ti šťastnou cestu, abys pokaždé mohl říci "šťastně dojel" a pevnou ruku při focení

2 Jeník Jeník | 8. května 2017 v 9:06

Vše krásné. Pro mne doposud neznámé. Děkuji za fotoreportáž. :-)

3 Tomáš Tomáš | Web | 8. května 2017 v 21:17

[1]: Koukám, že ty trávíš větší část života léčením než životem samotným. Jak se může zablokovat kolo? 8-O Ale aspoň že nejsi víc dolámaná. Hlavně se rychle uzdravuj, ať můžeš zase někam do terénu - pokud možno bez karambolů :-)
Děkuji za komentář a přeji zdárné hojení.

[2]: No vida. Tak přece jen něco, co neznáte :-D Děkuji a mějte se :-)

4 Zdenka Zdenka | 10. května 2017 v 23:01

Tři kameny jsem poprvé navštívila před rokem a byla to krásná procházka.Určitě se tam někdy znovu vrátím. Fotky z interiéru kostelíku v Žárově i venkovní jsou nádherné. Ostatní také..Přeji pěkný den a těším se na další Vaše výlety..:-)

5 Mirkaw Mirkaw | 12. května 2017 v 16:04

Byla jsem tam před rokem a půl, šli jsme z Labe, vesničky nad Jindřichovem. Byla to pěkná procházka za slunečného počasí, ale než jsme došli na Tři kameny, vrcholky hor se zahalily do mraků, takže moc daleko vidět nebylo. Překvapila mě krásná asfaltová silnička, výhled až na Dlouhé stráně i z okružní cesty další výhledy.Díky za zprostředkování i pěkné fotky. :-) Přeji hezké dny a další nápady na cestování po našem krásném okolí. :-)

6 Tomáš Tomáš | Web | 12. května 2017 v 17:35

[4]: Já tam jezdím prakticky každý rok. Byl jsem tam na jaře, v létě, na podzim i v zimě (to ale pěšky). Asi se najdou i lepší vyhlídky, ale už si to nějak bez návštěvy Tří kamenů neumím představit. Děkuji za koment a přeji hezký večer :-)

[5]: Tak Labe je naprosto úžasné místo. Nedávno jsem zjistil, že tam mají dokonce webkameru s tím parádním výhledem na ;-) Určitě se vyplatí vyrazit na Tři kameny za dobré viditelnosti. Při troše štěstí zahlédnete z jednoho místa hned 4 pohoří (Jeseníky, Králičák, Rychleby a Orličky). Dlouhé stráně jsou odtamtud jako na dlani a Praděd také. Doporučuji vzít si dalekohled, ten tam člověk užije. Moc děkuji a užívejte už konečně aspoň trochu teplé jaro :-)

Komentáře jsou uzavřeny.