Bradlo, Cikánský buk a Strupšín

17. června 2017 v 5:02 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - U STUDÁNKY - POD BRADLEM - BRADLO - STUDÁNKA BĚŽINKA - U STUDÁNKY - NEDVĚZÍ - U CIKÁNSKÉHO BUKU - STRUPŠÍN - BRNÍČKO - KOLŠOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK

(web)

Podobně jako v úterý jsem se také ve čtvrtek uchýlil k opakování již vícekrát jetého, a aby to nebylo furt dokola to samý, udělal drobnou úpravu jinak zažitých tras. První půlka, přesněji úsek Šumperk-Bradlo, zůstal beze změn. Shrnu ho proto jen velmi stručně: Směr Hrabišín, zde zkratkou ke kolejím,podél trati do kopce a pak sešup do Obědného. Hore kopcom k lesu, kde je odbočka do stromoví. Na cestě ve "druhém patýrku" doprava, pak lesňačkou k červené značce a po ní až k altánku pod vrcholovou skálou. Tak nějak jsem doufal, že po vyhlídkovém nezdaru předevčírem se tentokrát zadaří lépe, ale bylo to prakticky stejné, jen se sluncem. Zdálo by se, že slunečné počasí výhledům pomůže, ale prd. Severní pohled k Jeseníkům ještě ušel, ale k Hané, tedy jižně, hotová katastrofa. Nevím čím to - jestli smogem? - že jih je z pohledu vyhlídkujícího turisty téměř nedosažitelná meta. No, měl jsem opět dalekohled, tož jsem se aspoň snažil něco zahlédnout i skrze šedou sra... - však víte co. Učinil jsem přitom objev, že mezi větvemi se dá spatřit mimo mírovské věznice i blízký Bouzov. Úsov je vidět také, ale jen městečko, hrad zůstává skryt za kopcem. Dále třeba Mladoňov, Libina, Jakubovice nebo část Písařova. Jižně jsem rozpoznal opět jen bližší města. Někam po Uničov se lecos rozeznat dalo, Olomouc zůstala jen šedým mrakem, byť s trochou snahy jsem v něm rozeznal věže dómu sv.Václava a nedaleký Svatý kopeček.



Nepočítal jsem s tím, že bych tu ve všední den dopoledne někoho potkal (bylo chvíli po desáté), ale těsně před mým návratem, vylezla nahoru ještě nějaká turistka. Nějaká divná. Normálně je zvykem, že se turisté aspoň pozdraví. Tahle nepozdravila, což není nejhorší, ale nebyla ani schopná na pozdrav odpovědět, což už je na přesdržku. Takže lidi, chovejte se jako lidi a ne jako tahle podivná čůza. Díky za pochopení.
Zpáteční cestu jsem si chtěl trošku ozvláštnit, takže jsem si zajel ještě k blízké studánce Běžince v naději, že načerpám čerstvou vodu. Voda ovšem prakticky netekla. Mimochodem kdo podobně jako já tápete proč se Běžinka jmenuje Běžinka, mám vlastní teorii: Kdo se zdejší vody napije, musí hned běžet. Uznávám, že to není úplně fundovaný vědecký závěr, ale aspoň něco.
Netekoucí studánková voda nebyla největší jobovka dne. Kdepak! Ta přišla chvíli poté, kdy jsem se vracel lesní cestou plnou výmolů, kaluží a bahna. Jedna kaluž byla zvláště odporná a jako jediná možnost ji objet se jevil břeh hned vedle. Tam bylo bahno taky, ale přece jen tvrdší. No a tak jsem si na něj suveréně vjel, soustředěně koukal pod kola, čímž mi unikla větev po levé straně. Do té větve následně narazilo moje levé řídítko, kolo uklouzlo na blátě a - tipujete správně - já zahučel přímo do toho sajrajtu. Do louže odpudivého vzhledu, odpudivě hnědooranžové barvy a ještě odpudivějšího zápachu. Kdyby mě u toho někdo viděl, posere se bude se svíjet smíchy. Nějak jsem se vynořil a seznal, že nemám ani papírové kapesníky na otření. To byla prekérka, protože pravou část své tělesné schránky jsem měl zablácenou. O botě a rukavici raději vůbec nemluvím, tam to čvachtalo ještě doma. Naštěstí jsem v podsedlové brašničce našel hadr, co vozím pro případy technických obtíží, který mě zachránil. Tedy smrděl jsem pořád, ale napohled to vypadalo přijatelně. Když pofrčím dost rychle, puch nechám za sebou.
Vracet se pořád stejně je nuda. Ona celá akce byla vlastně dost okořeněna bahenními lázněmi, ale přece jen neuškodí dát něco navíc. A tak jsem se rozhodl projet přes Nedvězí k Cikánskému buku. Na silnici níže jsem sjel pro změnu ne komplet po šotolině, ale částečně i lesní cestou (červená tur.značka), což však nepřineslo žádná pozitiva. V Nedvězí, kam se dostaneme sjezdem, jsem se dal po červené značce vzhůru. Před pár lety jsem to šel naopak pěšky a pamatoval si, že to byl pořádný krpál, takže obavy jestli vše vyjedu byly na místě. Druhá půle stoupáku je nejhorší, minimálně dost hrozná, ale vyšlápl jsem to až k odpočívadlu u Cikánského buku. Tady nastala komplikace v podobě ohradníku a varování před vstupem do ohrady. Místní se asi inspirovali v okolí Potůčníku. Tam taky mají v oblibě blokovat turistické trasy výběhy s plemennými býky. No nic, bylo třeba vymyslet plán B a vyhrála to částečně dosud neprozkoumaná lesňačka dolů do Strupšína. Nejdřív kus po žluté, pak na rozcestí doprava a sešupem k dědině. Ten sešup může znít lákavě, ovšem je hodně prudký a cesta vysypaná štěrkem, takže je nutné dávat bacha a jet opatrně, nechceme-li se zrakvit. Ve Strupšíně se objevíme v takové boční části a po chvíli najedeme na hlavní silnici. Zbývá sjet dolů do Brníčka a zde pokračujeme podle chuti či místa bydliště každého jednotlivého soudruha cyklisty. Já jel přes kopec na Kolšov a pak klasicky k Šumperku.

Mohlo by se zdát, že koupel v kaluži mi výlet pokazila, jenže - sám se tomu divím - ani ne. Podařilo se mi vzít celou záležitost s nadhledem a výlet si užít i přesto, že ještě den předtím mě přepadla lenošná a vesměs nesportovní nálada. Ráno jsem však odvedl potěr do školky a zaběhl nakoupit, a slunce svítilo a hřálo tak, že jsem se na kolo těšil jako už dlouho ne. Nějaká debilní kaluž mi to rozhodně nemohla pokazit :-)

STATISTIKY
Ujeto 40,37 km
Čistý čas 2:12
Průměr 18,23 km/h

FOTKY
Olympus E-PL3 + M.Zuiko 14-42 mm f/3,5-5,6 + M.Zuiko 40-150 mm f/3,5-5,6

Hrabišín

Polňačka nad tratí, která pokračuje přes kopec na Obědné

Už při sjezdu bylo jasné, že ani dnes se čisté vyhlídky konat nebudou

Někde tam kde projíždí traktor se nachází i odbočka na cestu lesem k Bradlu

Začátek stoupání probíhá po asfaltu, poté přijde šotolina

Zde odbočuji doleva. Zprava sem vede červená značka, ale nejprve ještě pokračuje rovně a vzhůru zamíří o kousek dál

Nevím čím to, ale tento úsek je vždycky plný velkých kaluží. Ta "moje" se nacházela asi 100 metrů vepředu a vlítl jsem do ní na zpáteční cestě od vrcholu.

Altánek u rozcestníku pod bradelskou skálou

Cestu nahoru hlídá čert, ale nebojte - je svázaný řetězem

Tak vzhůru!

K vyhlídkové plošině vede schodiště tvoření kamennými i kovovými schůdky.
V cyklistických tretrách se po tom chodí docela blbě.

Nahoře čeká podlaha z kovového roštu a zábradlí tvarované (údajně) podle horizontu

Tam, kde ze skály vyčnívají větší kusy, je v roštu otvor

Není to vidět moc dobře, ale mezi těmi větvemi můžete rozeznat hrad Bouzov. Je to focené teletem a ještě udělaný ořez, takže kvalita je dost hnusná. S trochou snahy hrad přesto uvidíte.

Prakticky totéž platí o bazilice na Svatém kopečku u Olomouce. Jen bez těch větví.

Šumperk se z větší části schovává za kopci, takže jako zástupce Šumperska je tu k vidění například blízký Rapotín.
V dalekohledu najdete i Rejchartice, Žárovou nebo Pekařov.

Uničov

Úsov

Studánka Běžinka, která je od vrcholu Bradla vzdálená jen asi 300 metrů

A tady už jsem byl "vykoupaný". Bohužel mě sled událostí natolik zaskočil, že mě nenapadlo vyfotit osudnou kaluž ani sebe špinavého od bláta. Snad příště. Nebo radši ne.

Po červené značce lesem

Nedvězí

Stoupání k Cikánskému buku. Na několika místech výše je cesta ohlazena až na skalní podloží podobně jako třeba nad Komňátkou. Kdo zná, ten ví.

U Cikánského buku

Na turistické trase je ohrada, musím jinudy

Takže tudy. Po žluté na rozcestí ležící někde tam, kde na fotce končí cesta. Pak doprava a hurá dolů.

Je tu jedna pěkná paseka

Příjezd do Strupšína

Tohle už je u předělu obcí Kolšov a Sudkov. Další dokumentace netřeba.

DÍKY ZA POZORNOST :-)