St.Město, Nová Seninka, Kunčická hora

22. června 2017 v 16:58 | T(h)om |  Túry a procházky
STARÉ MĚSTO POD SNĚŽNÍKEM - ŠTĚPÁNOV - STŘÍBRNICE - NOVÝ RUMBURK - NOVÁ SENINKA - JAVOŘINA - SVAH KUNČICKÉ HORY - KRUPNÁ/SEDLO - KVĚTNÁ - STARÉ MĚSTO POD SN.

(web)


Tenhle výšlap jsem měl v plánu už hodně dlouho. Půlku dokonce na kole, ale když je možnost zvládnout všechno pěšourem, není důvod váhat. Po delší době jsem nešlapal sám. Přidal se kolega Pavel, který se sice nejprve trochu ošíval, že takovou štreku nezvládne, ale zvládl ji v pohodě. Jen to vstávání budeme muset příště lépe ošéfovat, protože o půl deváté, kdy jsem na něj čekal v autě, dobíhal ještě v polospánku.
Co nás dnes čeká? Ode všeho něco. Asfalt i štěrk, les i louky, rovinky i kopce, vesnice i příroda a rovněž spousta krásných vyhlídek. Prostě mix atrakcí, který nezklame.


Hlavním výchozím bodem bylo, jako už vícekrát, Staré Město pod Sněžníkem. Zkusili jsme se poptat na vyhlídku z věže, jenomže věž je zrovna v opravě a zavřená, takže jsme měli smůlu. Koho vyhlídka zajímá, může se podívat na předloňský článek.

Z města se dostáváme kolem nádraží po zelené turistické značce, kterou ale kousek za zahrádkovou kolonií necháme za sebou a pokračujeme bez značení. Stále po takové směsce asfaltu a štěrku vedoucí mezi pastvinami k osadě Štěpánov.

Troufnu si tvrdit, že Štěpánov je jedno z těch míst, o kterých ví jen pár lidí (mimo těch, co zde chalupaří). Nevedou sem značky a i na mapě to působí hodně nenápadně. Tím příjemnější je osobní zkušenost s malou osadou krásných starých domečků obklopenými loukami a pastvinami plnými skotu. Jen kvalita cesty zatím upadla a jdeme už spíše po štěrku, než po náznacích asfaltky.

Hned za Štěpánovem musíme zvládnout krátké, leč ostré stoupání a poté už budeme mírně klesat až do Stříbrnic.

Opět po úzké asfaltové cestě, na které si zub času už pořádně zahlodal. Nejsme tu naštěstí kvůli asfaltu, nýbrž kvůli okolní přírodě, a pohled na ni je naprosto skvělý.

Všímavější turisté navíc nepřehlédnou jedno ze specifik tohoto kraje v podobě malých betonových řopíků. Bunkříky se často skrývají v lese nebo jsou skryty porostem remízku, ale není žádnou vzácností narazit tu a tam na nějaký zcela volný. Jeden takový se nalézá právě u cesty mezi Štěpánovem a Stříbrnicemi.

Do Stříbnic přicházíme kolem budovy statku a v dědině samotné se vlastně vůbec nezdržíme. Pouze přeběhmeme silnici a hned na druhé straně se dáváme k osadě Nový Rumburk.

Ještě předtím si všímám, že několik polorozbořených budov, které tu u stříbrnické silnice stávaly, je pryč. Chce se mi říct zaplať pámbu, protože na ně nebýval vůbec hezký pohled.

Nový Rumburk je takovou boční částí Stříbrnic. Domky jsou rozházené po větší ploše, někdy celkem daleko od sebe, a co jsem si všiml, jsou tu jak budovy nové, tak i pár starých a dodnes udržovaných.

Do Nové Seninky to máme dalších cca 2,5 kilometru. Co se týká cesty a jejího okolí, lze řící, že proti té předchozí beze změn. Úzká silnička klikatící se mezi loukami a pastvinami.

Novou Seninku poznáváme podle červených věžiček kostela.

Zdejší kostel je celkově zvláštní, na pohled více členitý než kostelíky v jiných zapadlých vesničkách. Přišli jsme zrovna v době, kdy dovnitř vešel zvoník a ručně začal odbíjet jedenáctou. Ve středu, mimo prázdniny v prakticky liduprázdné dědině. Retro jak sviňa, ale aspoň poctivé.

Pavel si všiml restaurace pod kostelem a tak jsme si řekli, že pokud bude otevřeno, dáme si něco na svlažení hrdla. Nijak překvapivě se ukázalo, že otevřeno nemají, tudíž jsme se obsloužili z vlastních zásob v batůžcích. Na mezi za jakousi stodolou to mělo stejně větší kulturní hodnotu než v podniku se třemi michelinskými hvězdami.

Původně jsem měl naplánováno pokračovat pár set dalších metrů po silnici, ale zjistili jsme, že je možnost tamtéž dojít polňačkou, což nám přišlo zajímavější.

Zajímavé to nepopiratelně bylo, protože na konci číhal brod přes říčku a my se museli namočit. Ve vedru, jaké toho dne panovalo, šlo vlastně o vítané osvěžení. Poté jsme přeběhli silnici, nad ní přeskočili ještě jeden potok a zahájili nejnáročnější etapu dne.

Neznačená lesní cesta k loukám u osady Javořina pod vrcholem Kunčické hory stoupá více než citelně. Určitou výhodou může být stín lesa, který mírnil prudké letní slunce (byl právě 1.letní den), ale potili jsme se i tak.

Výše se cesta jako by rozděluje, přičemž jedna část pokračuje lesem a druhá po přilehlé louce. Nakonec jsme šli oba loukou, třebaže kolega nejprve oponoval, že ve stínu je mu lépe.

V tomto směru měl pravdu. Na slunci jsme se opékali a potili více, ale vzato pohledem milovníka rozhledů po kraji, louky vítězí na celé čáře.

Určitě by souhlasili i majitelé chalupy stojící osamoceně právě v těchto loukách. Sice si neumím představit jakou práci dá udržovat tak velké stavení na tak odlehlém a špatně přístupném místě, ale při rozhlédnutí kolem sebe chápu, že někdo nelituje námahy ani prostředků.

Tady jsem zkusil teleobjektivem vyfotit místo, kde pod vrcholem Králičáku stojí u ruin Lichtensteinovy chaty ikonická socha slůněte. Když se budete snažit, základ chaty i sloup se slonem rozeznáte v levé části snímku.

Jak jsme tak pokračovali po louce stále nahoru, narazili jsme na malou dřevěnou chatku u potoka. Pavel si všiml, že dveře jsou zajištěny jen kovovou zarážkou a nakoukl dovnitř. Bylo příjemným zjištěním, že chatku tady někdo postavil pro náhodně příchozí turisty, vybavil ji a volně nechal k dispozici. Nepotěší už, že podle letáčku na stěně nejsou všichni návštěvníci ukáznění. Je smutné, že nějakí blbečci mají potřebu ničit takováto místa vybudovaná lidmi, kteří mají snahu dělat pro ostatní něco přínosného. Upřímně doufám, že majitel chatky nebude mít do budoucna důvod k dalšímu zklamání, případně nebude nucen sáhnout po opatřeních nepříjemných pro všechny strany.

U chatky jsme si dali malou svačinku a přes malý kus lesa vyběhli na další louku, po níž bychom měli časem dojít až k místu, kde se napojíme na turistickou značku do Starého Města.

Narazili jsme tu mimo jiné na zbytky staršího stavení, jehož trosky pomalu obrůstají travou a křovím.

Výhledy stále super, třebaže zatím opět jen ke Králičáku a místům, kudy jsme před chvílí prošli.

Teprve u rozcestníku Krupná/sedlo, se nám otevřely zase pohledy ke druhé straně. Čili hlavně na část Rychleb a Hrubý Jeseník. Nyní budeme až do konce pokračovat po žluté turistické značce.

Že těmito končinami čas od času projdou i jiní turisté dokládají věže z kamenů na tzv. agrárních haldách. Jsou to hromady kamení, které sem předkové nanosili v dobách, kdy zde místo luk byla pole. Dnes už tu pole nejsou, ovšem kamenné hromahy zůstaly a kreativním turistům slouží za svého druhu stavebnici.

Až na pár výjimek jdeme pořád okrajem pastvin. Ohradník byl aspoň v době naší návštěvy rozebraný a bez proudu, tak jsme se mohli neustále jen kochat. Je možné, že jindy bychom takové štěstí neměli a z ohrady by nás funící býk naháněl na elektřinou nabitý drát.

Za pastvinami se nacházejí lyžařské vleky - jejich horní stanice. Dá rozum, že v červnu nejezdí a během léta vypadají poněkud neutěšeně.

Nám aspoň ten největší umožnil si sednout. Prostě jsme si vylezli na zavěšené sedačky, co visely nejblíž. Byly měkké, mírně se pohupovaly a krásně se z nich koukalo dolů do krajiny.

Žlutá značka poté vede sešupem dolů z kopce. Nejprve jen ve vyjetých kolejích v trávě, později po zpevněné kamenité cestě.

Cesta nás zavedla k větší, samostatně stojící chalupě. Zrovna prochází opravou, takže pohled na ni není bez poskvrny, ale dá se tušit, že po dokončení oprav to bude nádherné místo.

Brzy se ocitáme na silnici mezi Starým Městem a Novou Seninkou. Značka nevede po silnici, nýbrž polní cestou na druhé straně říčky Krupé.

Jde se tudy pohodlně a těch pár kaluží v dolících vyjetých nákladními auty nestojí ani za řeč.

Do Starého Města přicházíme kolem výběhu koní a sportovního areálu. Vyběhli jsme nahoru na náměstí, v samoobsluze si dopřáli pořádný nanuk jako odměnu za úspěšnou akci a autem se vrátili zase domů.

Výlet, tedy ta jeho pěší část, nám zabrala asi 4,5 hodiny a podle měření na internetových mapách měřila 17,3 km. To je tak akorát na pořádné vyvenčení.

Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 VC
+ Nikkor 55-300 mm f/4,5-5,6

 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 22. června 2017 v 20:05

Gratuluji, dobrý výsledek a opět hezké snímky. Já právě balím, odjíždím ráno v neděli na týdenní cyklo výlet na Křivoklát. Snad to všechno klapne.
Právě u nás pěkně bouří a po parném dni je tu déšť a blesky.
Měj se krásně :-)

2 Tomáš Tomáš | Web | 22. června 2017 v 20:13

[1]: Tady se zatím jen zatahuje, ale doufám, že taky sprchne. Už je to potřeba. Užij si Křivoklát i celý výlet okolo. Díky :-)

3 Mirkaw Mirkaw | 22. června 2017 v 22:29

Nádherné fotky s parádními výhledy, které mě dostaly doslova do kolen. Trasa přímo pro mne, ale doufám, že by se dala jet na kole. Pěšky se mi to zdá příliš dlouhé a také nerada chodím pěšky. Jakmile přestanou horka, určitě na tato místa zavítám. Díky za tip. Přeji hezké dny. :-)

4 Tomáš Tomáš | Web | 23. června 2017 v 7:15

[3]: Moc děkuji za takové hodnocení :-) Bohužel vás ale trochu zklamu, protože jako trasu na kolo je tahle trasa docela drsná. Přejezdy mezi dědinami jakštakš v pohodě, ale zvlášť u Štěpánova je pár ostrých stoupáků a na tom štěrku, co zde tvoří povrch, by to nebyl žádný med. No a vyjet na Kunčickou horu, zvlášť tak, jak jsme to šli my, to je prakticky na kole nesjízdné. Dobrou zprávou může být, že se to celé dá rozdělit na menší části a ty pěšky zvládnout postupně. Tak uvidíte. Ale kraj je to nádherný, o tom žádná :-) Mějte se fajn

5 Jeník Jeník | 23. června 2017 v 16:10

Krásná fotoreportáž.

Občas tam již řadu let jezdím.Tu samotu na Javořině vlastní bratranec a s úspěchem tam ještě dnes bydlí.Dávno důchodce. Má k tomu ale dvě terénní vozidla. Má jednu dceru a dva vnuky.Takže tam asi bude jezdit pořád někdo.Skoro celý vrch těchto luk je již dnes rozparcelovaný a asi i prodaný zájemcům. Má se tam přivádět elektřina - což bratranec není rád. Myslí si , že tam nastane potom ruch.Na celé Javořině bylo 19 stavení a žilo zde asi třicet rodin. Byli odsunuti. Pak zde byli lidí z valašska - jediní , kteří zde byli ochotni a vlastně uměli v takovéto lokalitě žít. Po kolektivizaci utekli.Pak to šlo všechno pomalu a jistě k destrukci. Zůstalo jen pět chalup. Jsou to všechno chalupáři , ale jak jsem se doslechl má zde začít nová výstavba. Je tam jak sám uznáváte krásně. Dostat se klasicky silnicí se sem dá cestou do Kladského sedla a odtud sjízdnou lesní cestou - skoro po rovině - a přijedete k tomu rozcestníku. V Kladském sedle je fungující turistická chata , kde se dá odpočinout a také najíst. Pak jste šli po hřebenové cestě nad Kunčicemi do Květné. Po pravé straně jste si všiml opravovaného stavení. Zde bydleli valaši a jmenovali se Bělíčkovi. Dědici to asi prodali. Ten druhý dům za Krupou co jste vyfotil , tak zde bydleli až do smrti starousedlící Weisovi. Němci co nebyli odsunuti. Dnes to má nějaký chatař. :-D

6 Tomáš Tomáš | Web | 23. června 2017 v 16:25

[5]: No vida, to je pěkná náhoda :-) Jinak ona ta Nová Seninka je také tak trochu valašská dědina. Po odsunu sem prý přišli osadníci odněkud z Beskyd, z vesnice Seninky. No a tady pod Králičákem si založili Seninku Novou. Na Kladské sedlo bych někdy rád na kole, ale nějak se k tomu zatím nemůžu dostat. Ale jednou dostanu! Děkuji a mějte hezký den.

7 Zdenka Zdenka | 9. července 2017 v 11:55

Tak si říkám, že v Jeseníkách, ať na horách nebo v podhůří, je stále co objevovat. Ty chaloupky mají své jedinečné kouzlo :-) Super!

8 Tomáš Tomáš | Web | 9. července 2017 v 19:49

[7]: Mě se hrozně líbí takové ty zapadlé vesničky a osady. Je tam taková jiná atmosféra než jinde, kde pilně bují civilizace. A zrovna Staroměstsko je v tomto směru ideální oblastí. Děkuji za návštěvu a užívejte sluníčka, byť dnes aspoň trochu sprchlo :-)

Komentáře jsou uzavřeny.