Klepáč, Roudný, Prostřední Lipka

3. července 2017 v 21:14 | T(h)om |  Túry a procházky
1.7.2017

DOLNÍ MORAVA - HORNÍ MORAVA - POD KLEPÁČEM - PRAMEN LICHKOVSKÉHO POTOKA - HORNÍ MORAVA CZ/PL - KLEPÁČ, ROZHLEDNA - HORNÍ MORAVA CZ/PL - PRAMEN LICHKOVSKÉHO POTOKA - POD KLEPÁČEM - červená tur. značka - U KŘÍŽKU - ROUDNÝ - PROSTŘEDNÍ LIPKA - (KRÁLÍKY)

(jpg)

Poznámka: Protože blog.cz zase stávkuje a už pár dní nefunguje hromadné nahrávání fotek, musím zaimprovizovat a obrázkovou část článku ošidit. Ale nebojte. Kdo bude mít zájem, pod textem opět najde odkaz na rajče s kompletním fotoalbem z výletu.



V sobotu jsem měl celý den jen pro sebe, což volalo po akci. Po složitém kombinování nakonec z celého plánování vyplynula jedna trasa, která se zdála nejlepší. Zahrnovala jak červenou turistickou stezku z Horní Moravy do Králíků, kterou jsem si chtěl dávno projít, tak návštěvu rozhledny na Klepáči. Autem jsem se dopravil do města Králíky a vozítko zaparkoval na náměstí, načež se přemístil k autobusovému stanovišti. Tam mi za deset minut odjížděl spoj na Dolní Moravu. Řidič autobusu/cyklobusu měl sice příšerný hudební vkus, ale také dobrou vůli, takže zastavil i tam, kde nemusel. Třeba u dolnomoravské lesní správy, což byl pro mé účely zcela ideální výchozí bod.


Při vystoupení nebylo nejtepleji a pocítil jsem i pár dešťových kapek. Zviklat mě to ovšem nemohlo a vykročil jsem po modré značce vzhůru k osadě Horní Morava. To je část Moravy Dolní, tvořená dnes už výhradně rekreačními objekty. Je to do pořádného kopce, takže za chvíli už jsem se potil a přišlo mi být výrazně tepleji. Posledních pár set metrů pod rozcestím Pod Klepáčem vede jakousi ohradou, jejíž majitel tu má pochopení pro turisty a ohradu na obou průchozích bodech vybavil vrátky. Vemte si z něj příklad, vy od Potůčníku! U rozcestí s novým dřevěným přístřeškem se nachází také parkoviště. Dojedete sem buď skrze Horní Moravu nebo od Horní Lipky. Výš už nelze. Je tu zákaz a pro jistotu i závora. Z počtu stojících aut vyplývalo, že nebudu sám kdo dnes na Klepáč vyleze. Když jsme nahoru šli před šesti lety (skoro na den přesně) s kamarádkou, červená značka k rozhledně ještě nevedla. Šlapali jsme serpentinou lesní asfaltky a na hranici se napojili na polskou zelenou značku. Teď tam tedy vede červená a hned od rozcestí Pod Klepáčem dá turistovi pocítit, že si nemá dělat iluze o nenáročnosti. Prvních asi 300 metrů se totiž leze skoro o čtyřech do prudkého svahu lesem.


Je to sice makačka, ale nutno uznat, že proti naší původní variantě o dost kratší. Na česko-polskou hranici je to už kousek. Od minula to tam dost prořídlo, neboť Poláci na své straně káceli jako diví. Těžko říct zda záměrně nebo jestli museli, třeba z důvodu ničivé předloňské vichřice. Pozitivním efektem kácení jsou aspoň výhledy navíc, zpestřující další výstup. Od hraničního přechodu k rozhledně je to asi jenom 1.5 km, ale místy hodně prudkých. České značení vede po hranici souběžně s tím polským. Během cesty se mimo lesa střídají různá panorámata, zvláště ve druhé půli, takže člověk z toho nemá takové trauma jako kdyby se plahočil pořád mezi stromy. Úspěšně jsem dofuněl až ke dřevěné věži v 1144 metrech nad mořem. Během necelých čtyř kilometrů to dělá 512 metrů převýšení a ta zdolaná výška je cítit. Bylo už vyloženě chladno a vál ledový vichr. Když jsem vylezl nahoru na vyhlídkovou plošinu, musel jsem si obléknout aspoň větrovku. Sotva stačila hřát. Taková byla kosa.


Honem udělat pár fotek a zrychleně se pokochat - ruce už mi začínaly mrznout. Pak zase dolů a nazpět k rozcestí Pod Klepáčem. Tam už bylo opět teplo, větrovka se mohla vrátit do batůžku. Škoda, že se zatáhla obloha. Se sluníčkem vypadá krajina lépe. Podle plánu jsem pokračoval po červené na Králíky. Nejprve chvíli po asfaltu, poté takovou zkratkou mezi zatáčkou silnice a pak polňačkou kolem dřevěné zvonice ke dvěma poněkud opuštěně stojícím chalupám. Ta první je opuštěná v nejširším smyslu slova už od pohledu. Druhá, na sousední louce, je na tom mnohem lépe. Někdo se o ni dobře stará. Prošel jsem pod ní ještě kus malou alejí a ocitl se nad pastvinami. Byl tam pěkný pohled do kraje a bohužel odhalil i blížící se déšť. Chvíli jsem si namlouval, že se mi třeba vyhne, ale za chvilku jsem moknul. Nic hrozného. Deštík jsem přečkal pod stromem uprostřed krásných luk a po opuštění skrýše zase vylezlo slunce. Doťapal jsem k rozcestí U křížku, projeté mimochodem taky loni na kole. Nyní musím úplně jinudy.


Přes silnici na druhou stranu a lesem do kopce. Za lesem se ukrývá další pěkná louka, v mapách značená popiskem Na Vyhlídce, z kteréž vyhlídky jsem ovšem moc neměl, protože začalo zase pršet. Situace si vyžádala další minuty pod stromem, kterých byl na okraji lesa aspoň bohatější výběr než na pastvinách předtím. K rozcestníku Roudný je třeba projít ještě kus přes les. Je tu další louka, ale menší a výhled z ní méně efektní. Dokonce nejde ani o vrchol kopce, pouze o místo na jeho svahu. Nemá cenu se tady příliš zdržovat, takže jsem přikročil k průchodu lesem číslo tři, tentokrát přes opravdový kopec Roudný. Konečně zase pořádné scenérie! Dokonce se trošku projasnilo nebe a sluneční světlo dělalo v šedivé uplakané krajině divy. Dolů k Prostřední Lipce vede travnatá pěšinka kolem remízků, kam někdo umístil lavičky a dřevěné sloupy. Ty sloupy mají na vrcholu takovou plexisklovou budku na svíčku. Přesný účel neznám, ale nápad je to hezký. Na spodním konci luk jsem objevil dokonce kamennou kapličku - spíš boží muka, u nichž jsem podlehl kochání a nechal se svést polní cestou vedoucí doleva, třebaže značka míří vpravo.


Chyba mi bohužel docvakla až později a cenou za tuto nepozornost bylo 4 km chůze navíc. V duchu jsem si nadával do všelijakých potvor, ovšem nezbývalo než se smířit se stavem věcí. Jak jsem tak už asi čtvrt hodiny nasraně šlapal po silnici odnikud nikam, zastavilo vedle mě auto. "Nechcete svézt?" ozvalo se z okénka. Měl jsem takovou radost z možnosti uniknout otravnému pochodu, že jsem byl ochoten risknout i znásilnění a šťastně souhlasil. Chlápek v autě byl pohodář někde od Karlových Varů a do našeho kraje prý vezl manželku na jakousi akci v Heřmanicích. Vracel se sám a asi se nudil. Mám taky dojem, že trochu zabloudil a potřeboval ukázat cestu do civilizace. Na tom však nesejde. Hlavní je, že za pár minut jsem z auta vyskakoval na Malém náměstí v Králíkách a mohl si na náměstí Velké dojít k vlastnímu popojíždědlu.
No a to je vlastně vše. Do popojíždědla jsem pak prostě nasedl a odjel s ním domů skoro dvě hodiny napřed proti původnímu plánu, což je super. Jo a koho to zajímá, celkově jsem během soboty našlapal asi 14 km.


DÍKY ZA NÁVŠTĚVU :-)
 


Komentáře

1 Jeník Jeník | 4. července 2017 v 10:09

Zajímavá cesta, zajímavá fotoreportáž. Ta novodobá odpočivadla jsou také zajímavá i když já jsem staromilec a ty původní odpočívadla mám raději.

Hodnocení celkem - nádhera. :-D

2 Mirkaw Mirkaw | 4. července 2017 v 12:33

Bezva túra, krásné fotky z krajiny, zkrátka super. :-) Loni jsme dělali s manželem podobnou trasu. Auto nechali v Červeném Potoce a potom na kolách projeli celou Dolní Moravu, vyšli na Horní Moravu, ale na Klepý už jsme nedorazili, v dálce hřmělo, tak jsme sjížděli po silnici na Horní Lipku. Když jsme naložili kola do auta, začalo pořádně pršet. Cesta tak zajímavá jako tahle nebyla, ale dala by se po červené  projet na kole? Díky za odpověď.:-) Přeji hezký den :-)

3 Tomáš Tomáš | Web | 4. července 2017 v 13:13

[1]: Ona ta odpočívadla jsou vlastně fajn. Většinou stojí někde u cesty, kde je jasné, že lidé tu a tam proj(e)dou a nekazí dojem případné divočiny. Vesměs jsou to dřevěné lavičky se stříškou, co do přírody dobře zapadnou. nějaké plechové nebo betonové obluby by byly mnohem horší. Děkuji za návštěvu i komentář :-)

[2]: Děkuji, děkuji :-) Na Klepý si někdy určitě vyběhněte, protože ty výhledy jsou vyloženě luxusní. Jen bacha na vítr a zimu, je to tu o poznání drsnější než dole.
Ta červená značka by se asi na kole zvládnout dala. Snad s pár výjimkami... Ovšem chce to kolo odolné a počítat s tím, že po trase je několik trošku drsnějších úseků. Pokud to absolvujete, dejte vědět :-) Děkuji a mějte hezký den 8-)

4 Jeník Jeník | 4. července 2017 v 17:59

Já nemyslel betonové obludy, ale právě ty dřevěné lavičky se stříškou. :-D

5 Tomáš Tomáš | Web | 5. července 2017 v 6:39

[4]: Já vím, to byl jen takový extrémní příklad :-D

6 Zdenka Zdenka | 9. července 2017 v 12:01

V hromadě pošty po dovolené jsem objevila zprávu z administrace blogu, kde sdělují, že se na hromadném nahrávání fotek pracuje. Tak to vyzkouším...Přesto jste pěkně poskládal zajímavé fotky, pěkné...hezký den. :-)

7 Tomáš Tomáš | Web | 9. července 2017 v 19:52

[6]: Už mě všechny tyhle potíže s blog.cz štvou. Není to jen teď s hromadným nahráváním. Opravdu uvažuji o tom, že se na blog.cz vykašlu a nebudu se s tím muset pořád zlobit.
Děkuji za pochvalu. Řešení to bylo nouzové, ale když se na něj zpětně podívám, tak i celkem efektní. A nedá tolik práce :-D Přeji krásné léto a spoustu povedených výletů :-)

Komentáře jsou uzavřeny.