Lázek

25. července 2017 v 21:53 | T(h)om |  Cyklovýlety
ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - BOHUTÍN - KLÁŠTEREC - ZBOROV - HORNÍ STUDÉNKY - ŠTÍTY - COTKYTLE - LÁZEK - JANOUŠOV - DROZDOVSKÁ PILA - HOŠTEJN - LUPĚNÉ - NEMILE - ZÁBŘEH - POSTŘELMOV/NOVÝ DVŮR - POSTŘELMOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK

(web)


O tom, že Lázek vyšlápnu na kole už mluvím hodně dlouho. Tak dlouho, až mi to samotnému přišlo blbé a donutilo tohle předsevzetí splnit. Venku sice nic moc - chladno, vítr, zataženo, ale příležitost se zase naskytne kdo ví kdy, tudíž je třeba využít co se nabízí. Vzal jsem si s sebou mtb kolo v obavách, že úsek pod rozhlednou bude moc rozflákaný stejně jako zamýšlený návrat přes Janoušov. Nakonec se ukázalo, že kdybych vzal crosse, asi bych udělal lépe. Na mtb to po silnici bylo v kopcích utrpení a obávané cesty docela v pohodě. To jen jako upozornění, kdybyste se tam sami chystali a nevěděli co vybrat.



Ze Šumperka jsem jel nejprve nepříliš kreativně. Myslím ten úsek do Štítů, kam skoro pokaždé jezdím přes Bohutín, Zborov a Horní Studénky. Už ten kopec ke Zborovu mi dal zabrat - mtb pláště na to skutečně nejsou dělané. Štěstím v neštěstí bylo aspoň chladno, díky němuž jsem se tolik nepotil, byť hrozilo sprchnout. Ve Štítech jsem byl vzdor komplikacím za pěknou hodinku a pět minut. To by bylo, co dál? U školy doleva, sjezdem na spodní křižovatku a tam vpravo do stoupáku. Krpál je to hned na začátku prudký. Na druhou stranu s moc hezkým pohledem na město a stoupání později aspoň částečně poleví. Dokonce se nejede jenom lesem. Jízdu zpestřují louky, pole a další výhledy, byť sporé.


Za krajskou hranicí číhá opravovaná vozovka. Směrem od Štítů se jede po už vyasfaltované polovině - to je dobrá zpráva. Měl jsem však dojem, že asfalt není ještě úplně tvrdý a kola se na něj citelně lepila a šlapalo se hůř. Aspoň že do Cotkytle už to není daleko a pár set metrů před dědinou i mírně z kopečka.


Za Cotkytlí číhá další stoupání. Nejprve kolem kravína, poté však za nádherných panoramat. Odbočka ze silnice k vrcholu Lázku se nachází u autobusové zastávky. Kdyby to někoho zajímalo, hned naproti najde památník obětem z 2.světové války. Cesta k rozhledně mi doma dělala starosti. Proto jsem si bral horské kolo. Ale kdybych vzal krosku, taky bych se nezabil. Až na posledních pár metrů tvoří povrch asfalt. Sice hodně rozbitý a děraný, nicméně vědět jaké bude utrpení šlapat to sem na bajku, vzal bych druhé kolo. Závěrečné stoupání měří přibližně 750 metrů a vypadá hůř, než jaké je. Za chvíli jsem v cíli.


Pohled na tachometr prozradí počet ujetých kilometrů. Je jich 28 - skoro srovnatelné se Severkou či Bradlem. Mám dojem, že Lázek budu muset zařadit do seznamu každoročních jízd. Rozhledna byla otevřená. Tedy ona je svým způsobem otevřená pořád, byť stále působí poněkud provizorně. Po letech šíleného chátrání buďme rádi aspoň za to. Navíc jsem se od mladíka, který mi pak prodal kofolu, dozvěděl, že se tu plánují větší opravy a dokonce i ubytovávání. Prý dnes přijede i televize. Snad je tedy temné období konečně vyvažováno něčím pozitivním. Vylezl jsem si nahoru. Když už se táhnu do těchto kopců a navíc k rozhledně, nelze jinak. Schodiště je stísněné s nízkými stropy a úzkými schůdky. Cyklistické tretry zde nebudou ideální obutí, ovšem jde to i s nimi. Vyhlídková plošina rovněž zaujme velikostí/malostí a středovými lavičkami posranými od ptáků. To je takový syrový bonus. Výhled kruhový, nádherný. Samozřejmě by neškodilo lepší počasí, méně mraků a mlh halící vzdálenější hory. Vzhledem k tomu, že už konečně občas prosvitlo i slunce, jsem však zticha a rád i za tohle.


Jak nazpátek? Nejpohodlněji vypadá sfrčet přes Crhov. Mě ale lákalo projet osadou Janoušov. Cítil jsem slabou nejistotu z části mezi Janoušovem a Drozdovskou pilou, protože z mapy se nedal nevyčíst její stav a nerad bych se prodíral bahnem. Přesto to beru tudy. Neznámá silnička byla fajn. Tradičně rozbitá lesní asfaltka kolem potoka. Dolů se po ní frčí bezvadně, i když nahoru bych ji šlapat nechtěl. Musí to být děsnej opruz. V závěru vyjíždím na Drozdovské pile. Tam jsem byl letos už dvakrát, navracím se tedy do známých končin.


Táhnout se jako v březnu nahoru k Drozdovu jsem zahrhl okamžitě. Přes Hoštejn a Zábřeh je cesta mnohem pohodlnější a bez dalších kopců. Odpustil jsem si tedy jakékoliv další poznávací aktivity a frčel domů do Šumperka jako obvykle. Jen jedna odbočka byla navíc. Konečně jsem se zajel podívat na soutok Desné s Moravou u Postřelmova. Po nedávných deštích tam teklo příjemně dost vody a i okolí dělalo dojem, že mu deštík prospěl. Ale to už s výletem vlastně nesouvisí.

STATISTIKY
Ujeto 66,24 km
Čistý čas 3:12
Průměr 20,66 km/h



DÍKY ZA NÁVŠTĚVU
 


Komentáře

1 Ludmila Ludmila | E-mail | 25. července 2017 v 22:32

Líbí se mi, že občas do záběru přibereš i svého spolehlivého kamaráda - své kolo.

2 Tomáš Tomáš | Web | 26. července 2017 v 4:40

[1]: Protože bez něj by to nešlo :-)

3 Mirkaw Mirkaw | 26. července 2017 v 9:38

Páni, zdolat tolik kopců, kopečků a tolik km, to bych si nesedla na kolo ani za týden, ale výlet to musel být zajímavý,jak dokazují pěkné fotky s výhledy. Já jen sedím u PC a plánuji, kam vyjet, tras mám spoustu, ale jednou je horko, podruhé na pršení, potřetí fouká vítr atd., takže se nic nekoná. :-)  :-) Přeji hezké dny. :-)  :-)  :-)

4 Jeník Jeník | 26. července 2017 v 10:06

Opravdu zajímavé. Hezká fotoreportáž jako vždy. Děkuji za ni. :-D

5 Tomáš Tomáš | Web | 27. července 2017 v 5:04

[3]: Děkuji :-) On to v praxi byl jeden kopeček a kopce taky jenom dva :-) Čekat na ideální počasí nemá vždycky smysl. Tady taky nevyšlo bezchybně, ale jet se v tom dalo. Ale, pravda, taky záleží kam ty svoje výlety plánujete. Přeji hezký den a ať nezůstane jen u plánování :-)

[4]: A já děkuji za komentář. Mějte se :-)

Komentáře jsou uzavřeny.